Zabijáci ve francouzském kostele a podřezaný farář. Český katolík odkrývá důležitou věc. Tento útok se prý od předchozích odlišuje

Jak jste dnes vnímal zprávu o útoku ve francouzském kostele v obci Saint-Étienne-du-Rouvray, kam vtrhli dva ozbrojení muži, drželi pět rukojmí a následně zavraždili kněze a vážně zranili dalšího ze zadržovaných lidí?

Je to další zpráva ve strašném, nepřetržitém řetězu nových a nových informací o teroristických činech spáchaných příslušníky jiných kulturních skupin, než je kultura evropská. Pro mě to bylo dalším potvrzením toho, že celá představa multikulturního světa, či Evropy, je mylný sociální projekt, který přináší trpké ovoce.

Útočníci vnikli do kostela během mše. Vidíte v tom rozdíl oproti předchozím útokům?

Samozřejmě. V tom je ta zvláštnost a řekl bych, že je to příznačné i důležité. Celá věc se odehrála pro ten dojem, pro myšlenku, a co je také podstatné, stala se ve Francii v tak krátké době po útoku v Nice. Za prvé dalším útokem ve Francii se potvrzuje stará a dávno vyslovená myšlenka, že tyto věci hodně souvisí s masivní imigrací a celou koncentrací imigrantů neintegrovaných, nebo neintegrovatelných ve společnosti. Vezměte si, kolik takových útoků se odehrálo na Slovensku? Souvisí to tedy s počtem muslimů nebo příslušníků jiných kultur. Což je argument proti masové imigraci a nekontrolované otevřenosti Evropy.

Druhá věc je, že tento poslední útok je prvním zřetelným a jasně nábožensky motivovaným útokem namířeným proti křesťanství, proti evropské identitě příslušníky jiného okruhu. Tím se potvrzují obavy, které na adresu agresivního islamismu byly vysloveny a ukazují se jako oprávněné. Na druhé straně je dobré připomenou útok v Nice, kde pachatel neměl motivaci, byl zvláštní osobnost a asi nebyl ani zvlášť praktikujícím muslimem. Tady je třeba se ptát, jestli je nebezpečnější náboženský terorismus, nebo terorismu neukotvených imigrantů s rozbitým kulturním zázemím, kteří se přesto neintegrovali do evropské mentality.

K obojímu je třeba říci jedno. Obojí je spojeno s masovou migrací, jde tedy o dvojité nebezpečí, kterému nyní Evropa musí čelit. Často se říkává, co máme dělat, dokud je čas. Pro oběti teroristických činů už čas není, pro ně už je pozdě. Pokusme se o těchto věcech hovořit a pokusme se najít cesty, aby nebylo později pro nás.

Ozývají se hlasy, že útok v kostele ranil všechny katolíky. Souhlasíte s tím?

Samozřejmě, jak by to mohlo neranit nejen katolíky, ale každého. Jednak je zde samozřejmě náboženský aspekt a znesvěcení a urážka toho místa. A je to urážka nejen pro katolíky, ale všechny Evropany. Útok byl namířen proti naší historii, kultuře a našemu celému dědictví, které to znesvěcuje. Navíc každého, kdo pravidelně navštěvuje katolické bohoslužby, muselo napadnout, jak daleko je nejbližší policejní stanice a jaká je dojezdová vzdálenost policie. Co by se stalo, kdyby podobná skupina napadla náš kostel a jak bychom reagovali. I to člověka napadá v současné situaci a je nutné, aby se mluvilo o otevřených dveřích Evropy a opatření proti terorismu. Ne ale tím, že odzbrojíme místní myslivce.

Pokud se ptáte na hořkost, kterou vzbuzuje tento útok na svaté, skutečně - a měli bychom si to všichni uvědomit - zvláště u teroristických činů projevovaných nábožensky existuje i snaha ponížit a znesvětit svaté místo. Motivem nebylo nebezpečí lidí, ale narušení integrity místa, rozbití půdy a narušení kontinuity dějin.

Francouzský prezident Holland prodlužuje výjimečný stav. Měli bychom ho dále prodlužovat a je vůbec k něčemu? Měli bychom dělat radikálnější opatření? A naopak, neobáváte se, že se tím připravíme i o část svobody?

Obávám. Každého takového kroku omezující občanská práva a svobody se obávám, ale samozřejmě jsou situace, kdy je nezbytné myslet na bezpečnost občanů. Což by se mělo projevit razantními kroky v zahraničně politické oblasti, v obraně země, posilování obrany hranic a nikoliv v omezování svobod občanů, kteří se nacházejí uvnitř obležené pevnosti. Tam je důležité, aby tato opatření byla adresná a bylo vyjasněno, proti komu se vlastně bráníme. Často se to zevšeobecňuje na boj proti každému nebezpečí terorismu, ale vždyť tu žádný jiný nemáme. Neslyším, že by příslušníci nějaké bratrské církve napadli katolické kostely, nebo obráceně. Všichni víme, odkud to nebezpečí hrozí a je třeba se bránit nikoliv zpřísňováním zákonů a odebíráním zbraní. To je absurdní, v podstatě odzbrojují evropské občany, aby se nemohli bránit a zároveň otevírají brány potencionálním teroristům.

Ti stejně mají svoje zbraně z nelegálního prodeje, nebo mohou použít něco, k čemu přístup mají, jako třeba automobil. Opatření poháněná politickou mocí na podporu bezpečnosti jsou nutná, ale je třeba si vyjasnit, proti jakému nebezpečí se bráníme. Aby to bylo pojmenováno a nebylo zneužito politikou. Toho se obávám, protože čím více nebezpečí roste, stoupá popularita politiků, kteří někdy bývají označování mainstreamovými médii za extremistické a podobně. Je potřeba se zamyslet, jestli některé demokratické principy jsou v této situaci na místě, protože těmto politikům dávají velkou možnost prosadit se.

Donald Trump v nedělním rozhovoru pro program NBC Meet the Press řekl, že útoky jsou chybou Francie a Německa: „Je to jejich vlastní chyba. Protože dovolili lidem přicházet na jejich území.“ Souhlasíte s tímto výrokem?

V jistém smyslu je to pravda, protože imigrační politika byla pochybná. Už jsem zmínil, že za hlavního viníka považuji multikulturní svět a jeho bludy. V těchto výrocích je však třeba držet se zpátky. Je to jako bychom řekli, že za nálety na Londýn si Anglie mohla sama, protože měla svého Chamberlaina. Vše má nějaký vývoj a je dobré si pamatovat, kdo a co z politiků říkal, co mohli udělat a kdo a jak to kritizoval. Vzpomínám si na velkou show kolem prezidentské kampaně Jean-Marie Le Pen. Ne, že bych patřil k jeho obdivovatelům, ale kdyby se prosadil proti korupčníkovi Jacques Chiracovi, situace ve Francii by třeba také byla jiná. Je fakt, že svět se nemění sám a dějiny se neutváří samy od sebe. Mění se a tvoří je lidé, každá situace má své viníky a je třeba se ptát, co dělat, abychom tomu nebezpečí čelili.

Změnil se nějak váš názor na muslimy kvůli migrační krizi, nebo útokům v posledních měsících v Evropě?

Do jisté míry ano, ale spíše méně, než více. Já jsem si nedělal žádné zvláštní iluze, protože znám dějiny islámu. Jsem i historik a zabývám se studiem jednotlivých proudů, odlišnostmi a v celku jsem si nedělal iluze. Spíše jsem si dělal iluze o naší bezpečnosti. Měl jsem dojem, že jsou vzdálenou kulturou, která se rozvíjí ve svých teritoriích. Kultura jiného okruhu, která má své dějiny a pro nás by mohla být jen jakési vzdálené exotikum jako z Pohádky jedné a tisíce noci. Ve chvíli, kdy dochází k masivním přesunům a přinášejí tuto kulturu s sebou a chtějí šířit víru všemi prostředky, tak v tu chvíli jsem zbystřil a míra obav se přirozeně zvýšila.

Zmínil jste značné odlišnosti mezi našimi kulturami. Ty základní asi všichni vnímáme. Ale co je podstatou této odlišnosti, která způsobuje problémy mezi námi a která podle vás znemožňuje fungování multikulturní společnosti a integraci?

Hlavní odlišnost je v představě o tom, kdo je můj bližní a o lásce k němu. I když najdeme v islámu, v Koránu vstřícné a laskavé verše, vztahují se jen na stoupence islámu. Tam je ten základní rozdíl – v celé naší optice. To, že se západní lidé dívají na lidstvo jako na jeden celek, cítíme soucit s někým na druhém konci světa, kdo potřebuje naši humanitární pomoc. To všechno je u nás dáno křesťanským dědictvím, ať už jsme věřící, nebo nevěřící a názor na církev máme jakýkoliv, musíme vědět, že celý náš etický kodex je definován křesťanstvím včetně pohádek, které čteme dětem. A migranti s tím počítají, jinak by se nemohli dovolávat solidarity. To, že si v zemi nedokážete udržet mír… s něčím podobným byste v Arábii nepochodila. Je smutné, že příslušníci jiných kultur, konkrétně islámu, to vědí a zneužívají toho. Ano, je to naše identita a skutečně nenecháváme lidi a ani cizince umírat hlady, ale to neznamená, že bychom jim měli budovat lepší byty, než mají naši obyvatelé, chystat pro ně nadace a zvát je sem. To je spíše slabost, kterou západní lidé projevují. Musíme si uvědomit, že humanistické a laskavé vstřícné podněty v našich kulturách jsou přítomné a vycházejí z anticko křesťanského myšlenkového okruhu, který je naším učením a musíme ho hájit.

Co byste vzkázal lidem ve Francii a v Německu v těchto těžkých časech?

Samozřejmě účast a soustrast, protože ten útok není veden jen proti Francii a Německu, ale je veden proti celé evropské společnosti, proti anticko křesťanskému dědictví, všem našim hodnotám, které jsou nám milé a proti naší svobodě. Geograficky nejsou zvlášť vzdálení a nebezpeční migrantů se nás samozřejmě vážně dotýká. Je třeba říci, že v tomto s občany západních zemí soucítíme a držíme si všichni dohromady palce. Modleme se za to, abychom dokázali situaci vyřešit, což nepůjde bez pravdivého náhledu, kdo je protivníkem, co je naše identita, kterou hájíme a pokud otevřeme oči, tak bychom mohli zabránit ještě větším útokům, které by nás mohli čekat.

Zmínil jste, že musíme pojmenovat viníka a toho, proti komu stojíme. Proti komu tedy stojíme?

Hlavním viníkem je idea multikulturalismu, se kterou je třeba se rozejít. Je třeba říci, že jsme tu doma, je to naše země a chceme, aby to tak i zůstalo. Svět mění lidé, buďme tedy těmi, kdo svět změní na takový, jaký ho chceme mít.