Začínat s čistým stolem nebudou. Merkelová a jí podobní si mohou přát, co chtějí. Analytik Campbell ukazuje, co prý spustí Donald Trump z Bílého domu

20.01.2017 16:01

ROZHOVOR Aby byla pátým kolem u vozu, musí se ještě EU hodně snažit. Znalec geopolitiky doktor Jan Campbell, který vedl celou řadu projektů nadnárodních společností v Evropě, Rusku, Malajsii a dalších místech, se obává, že „úředník, EU-stachanovec, ani blázen nenajde jeden čistý stůl v kancelářích EU“ a předpokládá spíš asymetrické spojenectví se Spojenými státy. Přidává i další svůj postřeh o nevypočitatelném Donaldu Trumpovi: „Co je i typické pro narcisy jeho typu. Ti si nechodí pro radu k lékaři nebo psychiatrovi. Chodí tam proto, aby lékaře nebo psychiatra obohatili.“

Začínat s čistým stolem nebudou. Merkelová a jí podobní si mohou přát, co chtějí. Analytik Campbell ukazuje, co prý spustí Donald Trump z Bílého domu
Foto: donaldjtrump.com
Popisek: Donald Trump
reklama

Donald Trump přichází s jedním silným prohlášením za druhým. V interview pro britský deník The Times zkritizoval mimo jiné EU i německou kancléřku za migrační politiku. Domnívá se, že kdyby EU nenutila země přijímat migranty, Británie by nevystoupila; a otevřenou politiku kancléřky Angely Merkelové vůči běžencům označil za „katastrofální chybu“. Kancléřka a další státníci už se proti tomu ohradili. Obě strany deklarují, že chtějí začít s čistým stolem. Povede se jim to?

Kancléřka Merkel a podobní evropští lídři si mohou přát a chtít, co je jim libo. Začínat s Trumpem s čistým stolem nebudou. Objektivně to ani nelze. Minulost stejně jako přítomnost se nedá vymazat. Ani úředník, EU-stachanovec, ani blázen nenajde jeden čistý stůl v kancelářích EU. Jestliže bylo doposud spojenectví EU a USA asymetrické, tak takové i zůstane. Jenom s tím rozdílem, že EU byrokraté budou ve větším stresu z neschopnosti pochopit, co se kolem nich děje. Podobně jako je tomu na WEF v Davosu. Mocní lídři a jejich pomocníci tápají, diví se, mají obavy a strach. Například Moises Naim z neziskové organizace Carnegie Endowment for International Peace dokonce přiznal: Existuje shoda, že se děje něco velkého… Neznáme ale důvody, a ani jak se k tomu postavit. EU neudělala nic proto, aby se stala rovnoprávným právním spojencem, tj. partnerem USA. Naopak. EU si dovolila být zneužita pro různé války přes NATO, aniž by budovala svoji armádu. EU si dovolila kopírovat finanční politiku FEDu, aniž by vzala na zřetel odlišnost politických a hospodářských podmínek, včetně politiky půjčování. Že je euro v tzv. koši rezervních měn, to nedělá politické euro hospodářským euro. EU si dovolila instalovat vlastní formu MZV, aniž by si přiznala, že zahraniční politiku nelze dělat bez definice národních zájmů, v tomto případě EU zájmů, bez hospodářské měny, bez vlastní armády odhodlané prosazovat národní zájmy i vojenskou silou, a v neposlední řadě bez vlastních komunikačních sítí a loajálních občanů. EU neudělala to, co mohla: budovat spravedlivou společnost, ve které by byla zakotvena loajalita občanů k EU jako původně deklarované mírotvorné struktuře. Naopak. EU dovolila největší akumulaci soukromého majetku, největší míru veřejného zadlužení na světě a propagaci virtuálních hodnot. EU dokonce nedávno podlehla hlasům Sirény a smluvně se přibližuje k NATO, dokonce i ve vědeckém výzkumu. EU nevypracovala vlastní adekvátní zahraniční politiku, včetně alternativ vyplývajících ze zkušenosti (Bismarcka a jiných), principů geopolitiky a geostrategie (jak je definoval např. Halford Mackinder) a objektivních transformačních procesů ve světě. EU se nepřipravila na možnost, že bude mít za partnera narcise a obchodníka, který se již dávno před prezidentskou kampaní zabýval situací v USA a ve světě a čekal na vhodnou dobu úspěšně kandidovat. Po svém zvolení prezidentem Trump nemůže jinak hodnotit EU a NATO, než jak to doposud dělá. Proto nešťastná EU bude nadále sloužit národním zájmům USA, bude v napjatém vztahu k USA; a může být, při hodně štěstí, pátým kolem u vozu, po USA, Číně, Rusku a Indii. Aby EU mohla být pátým kolem, musí si uvědomit svoji reálnou moc, omezit pokrytectví s virtuálními hodnotami a transformovat se do servisní organizace pro své občany. Jako minimum.

Brexit je podle Trumpa „velká věc". V už zmiňovaném rozhovoru uvedl: „Lidé a státy chtějí svou vlastní identitu a Spojené království chce rovněž svou identitu." Domnívá se, že budou EU opouštět další státy. Může tento postoj amerického prezidenta nějak ovlivnit nálady v členských zemích?

Nevím, jak odpovědět. Máte na mysli nálady občanů členských zemí, nebo nálady vlád členských zemí? S největší pravděpodobností ovlivnění jako takové půjde po cestě re-aktivity, ne aktivity EU. Prakticky žádný stát EU není suverénní ve smyslu tradičních definicí suverenity. SRN má desítky amerických vojenských základen, podobně jako Itálie a Španělsko…Po odchodu Británie z EU zůstane EU pouze jedna atomová velmoc: Francie. Ta si uvědomuje význam jednoho ze svých přísloví: I čert byl krásný, když byl mladý. Francie pod vedením pana Fillona nebo paní Le Pen se bude orientovat na staré pravdě: Do zavřených úst nevletí moucha. To i kvůli své historii, charakteru, a s ohledem na bezmocnost dalších členů EU konajících na principu konsensu. V neposlední řadě bude působit praktická nemožnost referend v klíčových otázkách státu, včetně obyčejných bilaterálních smluv o volném obchodu. Ovlivnění se proto podle mého v představitelné budoucnosti projeví v dalším oslabení EU jako takové. Její  transformaci do jiné formy pod názvem EU nemohu vyloučit.


Analytik Jan Campbell

Vedle značné kritiky směrem k Evropské unii však budoucí 45. prezident Spojených států neslevil ani ze svých kritických názorů na NATO, které označil za „zastaralé". Trump v rozhovoru příliš nepotěšil ani „válečné jestřáby", když hovořil o možném zrušení protiruských sankcí výměnou za dohodu o snížení počtu jaderných zbraní. Je to dobrý obchod nebo ne?

Trump bude mít, jestliže již nemá, dostatek informací dovolujících hodnotit smysl atomových zbraní a jejich počtu. Osobně jsem přesvědčen, že dnes nešťastné demokratické a republikánské elity USA, a všechny ostatní liberální ve světě, mají pud sebezáchovy. Atomová zbraň je pravděpodobně tou poslední zbraní, kterou se rozhodne jakýkoliv její vlastník použít. Do té doby se bude snažit využít celé řady jiných zbraní a metod, které mohou přivést jako nepoučitelné jevící se elity k rozumu. Jestliže již dnes umírá bezdětný německý žurnalista ve věku 56 let, který v minulém roce zveřejnil vliv tajných služeb na práci žurnalistů, v daném případě FAZ, podle oficiálních zpráv na srdeční slabost, jeho kniha je prakticky zakázána a jakýkoliv dotaz k jeho případu zůstává nezodpovězený, dovedu si představit, že v kritické hodině X není problém pro patřičně schopný stát poslat pro výstrahu do nebes či pekla bez hluku několik členů nepřátelské dynastie nebo elit, aniž by o tom veřejnost mohla, i post mortem, diskutovat. Proč by měly umírat milióny lidí, kteří stejně nic ovlivnit nemohou, když je možné se vypořádat s loutkářem, nebo jeho pověřenými jinými prostředky a metodami? Proč mít obrovskou NATO administrativu, když rozhodnutí se stejně přijímá ve Washingtonu a vojenské báze USA nikdo z EU vyhodit nemůže? NATO není přece nic jiného než struktura legalizující americké vojenské báze na cizím území, kterému se říká spojenecké.

Očekávaný Trumpův příklon k Rusku zmírnilo „grilování" jeho kandidátů do čela několika resortů včetně Rexe Tillersona, který má být ministrem zahraničí. Ten spolu s kolegy Jeffem Sessionsem, Jamesem Mattisem a Mikem Pompeo v Senátu hovořili o Rusku téměř výlučně kriticky. Tillerson dokonce označil anexi Krymu za protiprávní. Šlo o úlitbu některým senátorským jestřábům, anebo to s blízkými vztahy s Kremlem nebude tak horké?

Tzv. grilování slouží k uspokojení představ tázajících a koná se v určité konkrétní politicko – hospodářské situaci. Ta se může v dnešním světě změnit každou chvíli. Proto jeho hodnota je relativní. Reálný život ukáže rozdíl mezi tím, co pánové řekli při grilování, a co budou dělat ve skutečnosti. Doba slibů a dvojitých standardů a řečí nenávratně končí. Neznalost totiž neomlouvá. Podobně jako Rusko není jednoduše Evropou ani Asií, platí, že případné spojení Ruska s Čínou by znamenalo největší porážku Západu v psané historii. Nevím, jak Trumpovi poradci hodnotí například vstřícnost Číňanů vůči ruským penzionovaným vědcům a inženýrům na severu Číny, například v provincii Chej-lung-ťiang, jejímž správním centrem je město Charbin (Cha-er-pin, pchin-jinem Ha'ěrbin). V tomto subprovinčním městě v ČLR budovaném od konce 19. století v evropském stylu - odtud přezdívka Moskva či Petrohrad východu, ležícím na řece Sungari nedaleko hranice s Ruskem, se tvoří něco nového, co lze srovnat se zrodem tzv. nového heartlandu, ve smyslu zmíněného Brita Mackindera. Jestliže se potvrdí role Henry Kissingera v týmu Trumpa, zcela určitě nebude Trump opakovat fráze Obamy. USA, a potažmo EU, se doposud marně snaží položit Rusko a Putina na lopatky. Ignorují přitom, že všechny pokusy v minulosti ovládnout Rusko silou skončily prohrou. Výsledkem objektivního procesu takového snažení a konání je přibližování se Ruska Číně. Takové spojenectví je pro roli USA ve světě potenciálně devastující. Předpokládám, že Trump a jeho poradci vědí mnohem více na toto téma, než já, a jak mohu odpovídat. Proto hodnotím výroky Trumpa na adresu Ruska jako pokus, který by mohl sloužit USA k zaujetí centrální politické pozice mezi Ruskem a Čínou. Protože dnes rozhoduje ekonomická síla, musí se Trump snažit zmenšit vliv Číny. Toho lze dosáhnout pouze při snížení hospodářského rozvoje. USA mohou být nejsilnějším státem jenom do té doby, než vývoj a rozvoj Číny nebudou větší než samotných USA. V tomto kontextu se nezmiňuji o násilné vojenské intervenci vedoucí k oslabení Číny a pozastavení jejího růstu, protože toto řešení by vedlo pravděpodobně ke zničení světa. Rusko v této hře se také může snažit zaujmout centrální pozici. Ta by ale byla jiná, než ta výše popsaná, kterou se může snažit zaujmout Trump: centrální geograficko – politická pozice. Ta se kvalitativně odlišuje od centrální politické pozice. V současné době vstupuje pragmatická, nezideologizovaná trojice Trump, Putin, Si Ťin-pching na světovou scénu. Politikařící trojice Junckers, Tusk a Tajani dostanou lekci o tom, že je jedno, jestli je kočka bílá nebo černá. Dobrá kočka je ta, která chytá myši, zanechal nám Teng Siao-pching. Lekce z případného přidružení se Indie a ASEANU k trojici pragmatiků bude tou druhou, kterou si zasloužíme. Neméně tvrdou lekcí.

Nastupující prezident je z mnoha stran ostřelován coby populista, rasista, antiglobalista, nicméně publicista a znalec americké politiky Roman Joch tvrdí, že Trupovo prezidentství žádnou nezodpovědnou populistickou rebélií nebude. Už proto, že šedou eminencí jeho zahraničněpolitického týmu je „patriarcha globálních elit" Henry Kissinger. Bude Trump prezident zcela jiný od Trumpa kandidáta? Nebo se předpovědi o neřízené střele s nulovými zkušenostmi z politických funkcí potvrdí?

Zcela určitě bude Trump v prezidentském křesle jiný, než v předvolebním. Zůstane nevypočitatelným, což nejenom prohlásil v interview, ale co je i typické pro narcisty jeho typu. Ti si nechodí pro radu k lékaři nebo psychiatrovi. Chodí tam proto, aby lékaře nebo psychiatra obohatili. Proto všichni, kteří budou Trumpovi radit, s ním spolupracovat, nebo s ním mít jako s politickým partnerem co dělat, se budou učit, a obohatí se. Kdo to nepochopí, tomu nebude pomoci.

Někteří publicisté stále, podobně jako v kampani, varují před Trumpovým údajným hulvátstvím, lhaním a agresivitou a bijí na poplach, že takový politický styl v Bílém domě bude hrozbou pro svět a může vyvolat války. Už teď Trumpovi evidentně vadí měnová politika Číny a nejen to. Do jaké míry je pravděpodobné, že výbušným problémem mohou být právě vztahy s Pekingem?

K první části otázky: v hulvátství a agresivitě není doposud Trump v první lize. O mrtvých se má mluvit jenom dobře. Ale jestliže byste jednou slyšela, jako já osobně, například Borise Jelzina, Richarda Holbrookea mluvit a vyhrožovat, nebo měla možnost se blíže seznámit s Čechy milujícími paní Madelaine, měla byste zcela určitě jinou představu o hulvátství a agresivitě. Podobných příkladů bych mohl uvést více. Za oponou se mluví jinak, než na jevišti, v šatnách ještě hůře. Co se týče lhaní: kdo z politiků nelže, respektive již není patologickým lhářem? Co se týče Číny, bude zajímavé pozorovat, jak budou vedle sebe působit globalizace jako absolutní potřeba pro expanzivní USA systém, jako dočasná potřeba pro rozvoj Číny do té doby, než vybuduje Čínou kontrolované infrastruktury pro tzv. svobodný obchod, a jako absolutně nepotřebná pro rozvoj Ruska. V tomto kontextu se totiž bude odehrávat i měnová politika. Takže, vztahy Washingtonu s Pekingem nemohu hodnotit izolovaně jako problém výbušný, méně výbušný či nevýbušný. A zcela jistě ne bez hodnocení vlivu Ruska.

Co se týká ekonomiky, Trump také varoval, že zavede clo ve výši 35 procent na automobily, které hodlá německá firma BMW vyrábět v Mexiku a exportovat do Spojených států amerických. Hrozil i dalším výrobcům automobilů. Pokud se z varování stane realita, k čemu trend povede?

Re-industrializovat USA představuje - a bude i pro prezidenta Trumpa představovat - extrémně komplexní výzvu. Není to jenom otázka politického a investičního rozhodnutí. Ke dnešnímu dni interpretuji hrozby na adresu BMW a dalších výrobců jako dar a výzvu prezidenta se komplexně zabývat problematikou sociální, finančně daňovou, obchodní a vše, co s nimi souvisí jak v USA, tak i u sebe doma. Druhá strana mince dovoluje se přesvědčit o tom, že Trump bude opravdu jednat nestandardně a překvapí všechny, kteří myslí a konají po staru. Výsledkem takového konání bude návrat k bilaterálnímu jednání, ve kterém jsou USA silné a zkušené.

Už pár týdnů se řeší kauza údajného ovlivňování amerických voleb. Aktuálně se objevil i pětatřicetistránkový kompromitující materiál, jehož pravost ale není ověřena. Novinář Bob Woodward, který odhalil nezákonné odposlechy v kauze Watergate a byl oceněn Pulitzerovou cenou, označil antitrumpovský dokument tajných služeb za odpad, který se nikdy neměl dostat ven, a zpravodajci by se měli omluvit. Jenže když se vrátíme na začátek, Trump připustil, že za hackerskými útoky byli Rusové, i když podle něj do výsledků nezasáhli. Jak vůbec celou tuhle záležitost lze chápat i s ohledem na činnost amerických tajných služeb? Ztrácí tím důvěru nebo naopak vše může vést k jejich větší profesionalizaci? A pak, jde o naprosto zásadní věc, nebo vše prostě vyšumí?

Vámi nastíněná tématika je komplexní. Americké tajné služby zcela určitě mohou odvést kvalitní profesionální práci. Problém je ale v použití, využití, v daném případě dokonce zneužití výsledků jejich práce politiky a administrativami. Zde vstupujeme na led překrývající korupci nejenom v bezpečnostních službách, ale i masových médiích, pokrytectví, nové formy vedení propagandy a válek. Abych jmenoval jenom některé. Důvěra k tajným službám všeobecně padá, podobně jako padá důvěra k politikům, kteří je mají kontrolovat a úkolovat. Co se týče ovlivňování volební kampaně Ruskem, je zajímavé, že si nikdo na Západě nevzpomněl na rozdávání obálek s USD v Moskvě před volbou Borise Jelcina, nikdo si v USA a Evropě neuvědomuje následky probíhající kontroly příjmů a výdajů ruských důchodců v USA a podobných hloupostí, spojených s tajnými službami. Vše, jak říkáte, vyšumí. Americké tajné služby, podobně jako služby všech ostatních států, budou dále pracovat, jako pracovaly doposud.

Samostatnou kapitolou je vztah Trumpa k médiím, který lze od začátku mírně řečeno označit za problematický. Potvrdila to i první velká tisková konference od jeho zvolení. Během briefingu se Trump obořil na média, která podle něj úmyslně šíří lži o jeho údajném napojení na Rusko. V přímém přenosu zpravodaje televize CNN odmítl pustit ke slovu: „Vy ne, vaše organizace je příšerná. Nebuďte hrubý, nedovolím vám otázku, vydáváte vymyšlené zprávy." Bude ale Trumpovi tento přístup získávat u voličů body nebo právě naopak?

Trump v dané chvíli nepotřebuje sbírat u voličů body přes masová média. Body u voličů mu přinese plnění alespoň části jeho slibů. Devastovaní američtí voliči potřebují především práci, bezpečí a kontrolovanou migraci. Jsou to masová média, která se budou muset přizpůsobit prezidentovi, která se budou muset začít vracet ke zpravodajské odpovědnosti a objektivnějšímu informování, než tomu je dnes. Trump obohatí nejenom média. Nedávný skandál CNN s obviňováním amerického Centra národních zájmů ze spolupráce Trumpa s Kremlem by měl být opravdu posledním skandálem CNN, jestliže chce mít dobrou šanci u prezidenta Trumpa. CNN se neomluvila, ale její šéf vše vyřešil během hodiny. Jak jsem se již několikrát zmínil, Trump je narcista patřící k elitě. Odhalíte ho zpravidla až příliš pozdě, zvlášť když s ním musíte žít. Souhlasu netřeba.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama
autor: Daniela Černá
reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Rozdejme lidem peníze? Dočasně. A ekonomika se uzdraví? Typická Potěmkinova vesnice. Markéta Šichtařová vidí hodně temné následky. I pro EU

16:57 Rozdejme lidem peníze? Dočasně. A ekonomika se uzdraví? Typická Potěmkinova vesnice. Markéta Šichtařová vidí hodně temné následky. I pro EU

INVENTURA MARKÉTY ŠICHTAŘOVÉ Když vezmeme těm, kdo jsou schopni nepřízeň ustát, a přerozdělíme to tě…