Hackeři stahovali maily ze schránek ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka a jeho náměstků. Vyšlo to najevo v době, kdy se politici rozhodují o posílení pravomoci vojenských zpravodajců a svěření jim dozoru nad kyberprostorem. Co vy na to?
Nejsem odborníkem na tuto problematiku, ale z toho mála, co vím, mi vyplývá, že někdo něco zanedbal. Zvláště na ministerstvu zahraničí, kde se pracuje s velmi citlivými údaji, musí být kontrola nad provozem počítačových sítí obzvláště důkladná. Nikdo nezjistil, že se jim zvenku kdosi prohrabuje v poště a stahuje data. „Útok byl velmi sofistikovaný,“ řekl pan ministr, jako by omlouval díry v zabezpečení. A stopy vedou kam?
Měli by vojenští zpravodajci dozorovat kyberprostor?
Co by měli nebo neměli dělat, je záležitost těch, co o tom rozhodují, ale zákony této země by se měly dodržovat, pokud pracují směrem dovnitř státu.
Nebyla by tato funkce v kolizi s novým protidezinformačním úřadem na Ministerstvu vnitra?
Když dva dělají totéž, není to totéž; a tak je to i v tomto případě. Situace nahrává myšlence na reorganizaci zpravodajských služeb s cílem sjednotit úsilí a zkrátit reakční čas na potencionální hrozby. Měl by existovat jeden subjekt, který má pravomoci a rovněž odpovědnost, a hlavně, aby ten z politiků, kterému jsou přísně tajné informace určeny s nimi dokázal pracovat ve prospěch bezpečnosti státu.
Anebo by mohlo jít o klasickou dezinformační hru, aby byl posílen vliv vojenského zpravodajství?
Pokud by tomu tak bylo, potvrzuje se, že někdo s výše uvedenou myšlenkou pracuje a snaží se ji uvést v život. Zcela nepochybně si uvědomuje nákladnost zpravodajské činnosti v této oblasti a chce se vyhnout řevnivosti mezi zpravodajci a nízké úrovni ochoty spolupracovat. Jsou známy příklady z minulosti, kdy právě toto vedlo k obrovským materiálním a lidským ztrátám. Toto je jen a pouze můj osobní pohled na celou věc.
Za Ondreje Páleníka vojenské zpravodajství bylo dost silné a občas to tady vypadalo jako na divokém východě – službičky pro premiérovu sekretářku Janu Nagyovou-Nečasovou, zátah v České televizi a tak dále. Mohlo by se to vrátit?
Protože je vámi popisované předmětem soudního projednávání, nebudu se k tomu vyjadřovat, abych se nevystavil nějakým sankcím. Jedno je ale jisté: „žádný strom neroste do nebe“.
Podle analýzy ministrů spravedlnosti členských zemí EU se muslimové dost radikalizují ve věznicích. Podle mých informací jsou náznaky, že se tam radikalizují ruskojazyční muslimové, i v Česku. Co s tím?
Pokud se dopouští trestné činnosti na našem území, tak je nezavírat, ale okamžitě bez pardonu deportovat do země původu. Nevážíš si pohostinnosti, humanity, tak mazej, odkud jsi přišel. Slušné zacházení hodnotí jako výraz naší slabosti a my jsme humanitou prolezlí, takže jsme opravdu slabí.
Česko je podle Jindřicha Šídla ze Zpráv na Seznamu šestou nejbezpečnější zemí světa. Opravdu je u nás tak bezpečno, když prezident hlásá něco o pohybu muže z Magrebu napojeného na islámské radikály?
Pokud se budeme zabývat počtem uskutečněných teroristických útoků, tak tomu tak asi bude. Já osobně, když vstupuji do pražského metra, mám smíšené pocity. Pan prezident chtěl zveřejněním informace nejspíše upozornit na skutečnost, že se po Evropě „flákají“ tisíce osob, které nejsou podchyceny a představují potencionální riziko pro bezpečnost i našeho státu. Nemáme na hranicích signální stěnu ani brigády pohraniční stráže, proto lze „zelenou hranici“ snadno překročit a pobývat na našem území. Kromě jiného informace ukazuje na dobrou práci zpravodajců, kteří o něm věděli a sledovali pohyb dotyčného sympatizanta Islámského státu.
Češi se cítí bezpečněji, obavy mají ze situace v Evropě, vyplývá z průzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění. Nemyslíte si, že pojmy bezpečí a nebezpečí se už také staly předmětem propagandy? Bezpečno je, když to někdo potřebuje, nebezpečno je, když někdo potřebuje finance na zpřísnění bezpečnosti...
Ze všeho lze udělat byznys, i z chudoby, tak proč ne zrovna z bezpečnosti a nebezpečnosti bezpečnosti.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
