Máme tady „aktualitu“ tohoto týdne. Co říci k tomu, co se odehrálo mezi ministrem Macinkou a prezidentem Pavlem? Tedy konkrétně SMS, které poslal ministr na Hrad, a následné tvrzení prezidenta, že se ho Macinka pokouší vydírat?

Když jsem v úterý ve 13 hodin koukal chvilku na to, co prezident před mikrofonem s hraným pohnutím předčítal, opět jsem si potvrdil názor o něm. Loutka v rukou hráčů od samého počátku svého prezidentování. On řešil „zásadní“ problém tak rychle proto, aby mohl honem odjet na soukromou zahraniční cestu? Takže ten problém asi tak zásadní není. Petr Pavel je muž, který celou kariéru staví na tom, že vždy stojí na správné straně. Zmíněnou záležitost okamžitě předává policii a tajným službám, protože když už nemá reálnou moc, jak tlačit na vládu, zbývá mu jen trestní stíhání oponentů. A vůbec mu nedochází, že přitom vypadá jako krysa zahnaná do kouta. Že by Petr Macinka měl v tomto ohledu čest obléknout žlutý trikot? Pavel se teď chová přesně tak, jako se chovají ti, kteří zjistí, že už nemají co ztratit. Křičí hlasitěji, útočí níže pod pás a doufají, že někdo uvěří, že to oni jsou ta oběť.

Po nevydařené schůzce s vládou, po zrušení jeho diplomatických nominací velvyslanců, po odmítnutí jmenovat Filipa Turka z osobních důvodů, po neúspěšném koketování s letouny L-159, po všech těch poníženích, která si způsobil sám, teď odjišťuje a hází granát posledního zoufalství.

Ale česká veřejnost není hloupá. Vidí prezidenta, který zveřejňuje cizí zprávy, označuje je za zločin a doufá, že to zachrání jeho tvář.