Pane doktore, tak začaly olympijské hry. A co by to bylo za masovou akci, kdyby se tam někdo „výchovným způsobem“ nepokusil o politické aktualizace. Čili byli tam travestité, neboli, jak se dnes říká „drag queens“. Lze to srovnávat s přístupem minulého režimu, který také do každé masové akce cpal nějaké „politické poselství“?

Nepropadneme-li davovému odsuzování čtyřhodinového obřadu zahájení OH v Paříži, mohli bychom si vzpomenout, že ve Francii existuje dlouholetá tradice prezentací, které jejich producenti vyvážejí do různých koutů světa pod názvem Son et lumiére. U nás se tomu říkalo nedivadelní scénografie a její inspirace se hledaly už v barevně nasvícených fontánách Františka Křižíka. Konec této cesty byl dnes prezentován prostřednictvím laser show na velkolepé pařížské scéně, a i když byla k tomu ostatnímu připojená jako samostatný nesourodý celek, byla obdivuhodná.

Koncepce velké podívané, jejímž hlavním autorem byl Thomas Jolly, se zdá být převzatá ze známého pařížského areálu Parc de la Villete, známého už z konce osmdesátých let minulého století, a ze vzoru tehdy populárního Města vědy a techniky (Cité des sciences et de l´industrie). To se později rozrostlo do dalších Cité, které dnes tvoří městský park pro zábavu a poučení.