Zbrojní expert Hynek: Každý stát má armádu. Buď vlastní, nebo cizí. Vlastní si vezme dvě procenta HDP, ale ta cizí...

21. 4. 2019 0:01

PŮLNOČNÍ ROZHOVOR „Jako táta čtyř dětí chci, aby v mé zemi bylo kvalitní školství. I proto bych chtěl, aby do školství šlo více peněz. Ale zároveň jsem si vědom toho, že i kvalitní vysoké školy může okupant zavřít ze dne na den a ze základních škol udělat lazarety pro okupační vojáky,“ zdůrazňuje důležitost vybavené armády Jiří Hynek, předseda Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky a někdejší kandidát na prezidenta. Upozorňuje, že v roce 2019 ještě není vysoutěžena právní kancelář Ministerstva obrany a poslední kusy nových bojových vozidel má armáda dostat v roce 2024. „To i první světová válka trvala kratší dobu,“ řekl také v rozhovoru.

Zbrojní expert Hynek: Každý stát má armádu. Buď vlastní, nebo cizí. Vlastní si vezme dvě procenta HDP, ale ta cizí...
Foto: Jan Rychetský
Popisek: Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu Jiří Hynek

Ministerstvo obrany zadalo zakázku za 52 miliard korun na bojová vozidla pěchoty. Ihned se objevila podezření kolem zadání: krátký text, vyřazení některých výrobců, počet osádky a tak dále. Nesrovnalosti přinesl například server iDNES.cz. Jak se na celou zakázku díváte vy?

Připravovaný nákup bojových vozidel pěchoty je největší zakázkou na Ministerstvu obrany. Bude to stát více než kolové transportéry Pandur, a dokonce i více, než jsme dosud zaplatili za pronájem nadzvukových letadel Gripen. Nelze se divit, že se ihned v médiích objevily články zpochybňující celý tendr. Já se na tuto zakázku dívám realisticky. Ať se koupí od kteréhokoliv z uchazečů, nekoupí se špatně. Nejhorší, co nás může potkat, když se nepořídí nic.

A co osádková věž vozu, kterou Česko požaduje? V jiných armádách prý ale chtějí věž vozidla bez osádky s tím, že ji ovládají dálkově. Tato podmínka prý vyřadila favorita soutěže. Jiné zase počet míst pro osádku ve vozidlech. Jak vysvětlit laikům, co je lepší? Jak se v tom orientovat?

Jsou lepší kontaktní čočky, nebo brýle? Obojí splní svůj účel, kontaktní čočky jsou modernější, ale ne každý si na ně zvykne. Stejné je to s typem věže vojenského vozidla. To, že se vyrábí a používají oba typy, znamená, že ani jeden z nich není špatný. Z čistě technického pohledu se jeví lépe bezosádková věž. Ale měl jsem možnost bavit se s vojáky, kteří prošli řadou zahraničních misí a dostali se do skutečných bojů. Ti dávají přednost osádkové věži, která jim umožňuje rychleji reagovat na bojovou situaci. Sází více na intuici a bojové zkušenosti než na bezpečnost střelby takzvaně přes knipl z úkrytu vozidla.

Druhou otázkou je počet míst pro osádku vozidel. Jsou operace, do kterých je potřeba vyslat navíc některé specialisty. Máme opravdu malou armádu a peníze, které stát na vlastní obranu vynakládá, neumožňují pro tyto specialisty pořídit speciální doprovodná vozidla. Z tohoto pohledu je požadavek armády, aby kromě mechanizovaného družstva byla bojová vozidla schopna přepravit dva vojáky navíc, rozumný a odůvodnitelný. Technické specifikace připravuje generální štáb a jeho náčelník, armádní generál Aleš Opata, má dostatečnou autoritu a důvěru na to, aby si tyto požadavky uměl obhájit.

Vybereme tímto způsobem vozidla, která nejvíce vyhovují potřebám české armády?

Anketa

Je dobře, že Jaromír Jágr jede se Zemanem do Číny?

hlasovalo: 8297 lidí
Kdo jiný by měl vědět, co armáda potřebuje, než samotná armáda? Obranný průmysl může být rádce a seznamovat vojáky s novinkami a světovými trendy, či technologickými možnostmi. Nakonec i jeden z důležitých dokumentů Severoatlantické aliance předpokládá, že tomu tak bude. Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu v nedávné minulosti spolupořádala řadu technických a technologických dnů. Zde výrobci měli možnost seznámit vojáky s novinkami a technickými trendy a získat zpětnou vazbu. Vývojáři a konstruktéři se seznamovali se zkušenostmi konečných uživatelů, vojáků od útvarů. Pořádání takovýchto setkání je jedinou cestou, jak zajistit, aby česká armáda dostala to, co jí bude nejvíce vyhovovat. A nejde jen o bojová vozidla pěchoty.

Na internetových stránkách Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky se píše: „Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR (AOBP) ohlídá zapojení českého průmyslu do rekordní zakázky na nová bojová vozidla pěchoty pro Armádu ČR a dalších vyzbrojovacích projektů, které Ministerstvo obrany chystá.“ Jak to ohlídání bude vypadat?

Role domácího obranného průmyslu přes zabezpečování obranyschopnosti vlastní země roste s narůstajícím napětím a vrcholí v době ohrožení státu či během válečného stavu. V té době přestávají platit mezinárodní smlouvy a každý stát se stará především o sebe a tomu podřizuje i domácí průmysl. Bude-li mít naše armáda ve výzbroji zahraniční výrobek, pak fungování této techniky bude schopen zajistit pouze český podnik. Čím větší podíl českého průmyslu bude na výrobě bojových vozidel pěchoty, tím větší bude schopnost státu zajistit bojeschopnost této techniky i v době krize. V roce 1919 musely československé jednotky ustoupit před maďarským vojskem a vydat jim velkou část Slovenska, protože našim vojákům došly náboje. Tehdejší vláda se z této porážky poučila a zřídila několik nových výrobců munice, kteří fungují dodnes. Naším úkolem je udržet jejich vysokou technologickou úroveň a výrobní schopnost, aby taková situace v budoucnu nenastala. A právě tlak Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu České republiky na potenciální zahraniční dodavatele vojenské techniky tomu významně napomůže. 

Kdykoliv se objeví nějaká vojenská zakázka, nechybí dohady o předražení (Pandur), zbytečné propagaci jedné strany (nákup amerických vrtulníků) a podobně. Jak zabránit tomu, aby se podobné situace děly? Jaký je váš recept? Co dělá česká obrana špatně?

Spekulace a podezření se objevují všude ve světě u každé větší zakázky vojenské techniky. Snad s výjimkou diktatur. Ale tam je to tím, že nemají svobodu projevit svůj názor. Kdysi mi řekl jeden významný politik, že jejich strana o Ministerstvo obrany nestojí, že ho přenechají koaličnímu partnerovi. Vyjádřil jsem údiv, protože osobně považuji obranu vlasti za to nejdůležitější, o co se má vláda starat. A odpověď mi téměř vyrazila dech. Prý se na Ministerstvu obrany nedají získat žádné politické body. Buď se pro vojáky něco koupí, pak je hned mediální skandál. Nebo se nic nepořídí, ohrozí se tím obranyschopnost a stejně to pro stranu bude mít negativní dopad. Tím nechci říci, že obrana dělá vše dobře. Pohybuji se v této oblasti natolik dlouho, že vím, co by šlo dělat lépe a jak se vyvarovat chyb. Ale podněty a nápady si ponechám na setkávání s vrcholnými představiteli Ministerstva obrany. Vážím si jich za jejich odvahu stanout v čele tohoto ministerstva.

Podle serveru iDNES.cz byla „soutěž na právní služby k rekordní zakázce už dvakrát zrušena, vždy na základě toho, že ministerstvo uznalo některé z námitek neúspěšných uchazečů“. Text také zmiňuje, že by Ministerstvo obrany potřebovalo najmout právního odborníka jen na dohled soutěže na právní služby. O čem to vypovídá?

Vypovídá to o tom, že žijeme v komplikovaném právním systému, který začíná kolabovat. Sejdou se dva právníci a hned jsou na světě tři právní názory. Vtip, který se bohužel stává skutečností. V naší zemi platí více než sedm tisíc zákonů, vyhlášek a nařízení vlády. A to nepočítám interní ministerské směrnice. Jsme podle Světového ekonomického fóra na 119. místě na světě v míře byrokratické zátěže a je pouze 18 států, které jsou horší než my. Píše se rok 2019, není ještě vysoutěžena právní kancelář a poslední kusy nových bojových vozidel má armáda dostat v roce 2024. To i první světová válka trvala kratší dobu.

Jsou dvě procenta HDP armádě moc, jak nyní prohlásili Piráti?

Občas vzpomenu na polistopadové období roku 1989, kdy jsme mimo jiné chtěli, aby důležité funkce zastávali odborníci, nikoliv svazáčtí žvanilové. Toto přání nebylo naplněno a stále častěji mám pocit, že máme socialismus zpátky. Na Pirátu Ferjenčíkovi oceňuji jeho odvahu vyjadřovat se k věcem, o kterých nic netuší. V roce 1931 měl v Poslanecké sněmovně vystoupení poslanec Německé nacionální strany Ernst Schollich a kritizoval československé výdaje na zbrojení: Československo nechce zůstati pozadu při této všeobecné horečce zbrojení a krmí militarismus… Kdyby se bylo po třináct let, co máte vlastní stát, používalo částek vydaných na zbytečné hraní na vojáčky na umořování státních dluhů, bylo by Československo dnes státem bez haléře dluhu…

Poslanec Schollich kritizoval, že se na obranu dává 26 procent z celkového rozpočtu. Dnes je to tři a půl procenta. Poslanec Ferjenčík zpochybňuje dvě procenta HDP. Jak by se choval za první republiky, kdy na obranu šlo třináct procent HDP? Jako táta čtyř dětí chci, aby v mé zemi bylo kvalitní školství. I proto bych chtěl, aby do školství šlo více peněz. Ale zároveň jsem si vědom toho, že i kvalitní vysoké školy může okupant zavřít ze dne na den a ze základních škol udělat lazarety pro okupační vojáky. Buďme pamětliví, že každá země má armádu. Když ne vlastní, tak cizí. Ta vlastní potřebuje dvě procenta HDP. Ta cizí si vezme tolik, kolik potřebuje ona, což je podstatně více.

Mikuláš Ferjenčík

  • Piráti
  • Právě jsem se vrátil z Parlamentu.
  • poslanec

Je obrana a dostatečně vybavená armáda naší současnou prioritou kvůli dění ve světě i v Evropě? Zanedbávali jsme vybavení příliš dlouho, jak někdy zaznívá?

Samozřejmě jsme vlastní armádu zanedbávali hodně dlouho. Mezi politiky převládal pocit bezpečí, o kterém ubezpečovali své voliče. I dnes je málokdo ochoten podívat se pravdě do očí. Přes veškeré politické proklamace se vlastní obraně stále nedostává takové důležitosti, jakou by si zasloužila. Možná se blýská na lepší časy, protože i Bezpečnostní rada státu se začala zabývat problematikou hospodářské mobilizace. Za obranu je zodpovědná vláda a její obrana je záležitostí všech jejích obyvatel.

To, co ve svém projevu říkal v roce 1936 ministr národní obrany František Machník, platí dodnes: „Avšak armáda sama naprosto nestačí na obranu státu. Dnes válčí celé národy i státy, všichni jejich obyvatelé a všechny jejich prostředky. Armáda je spíše jen organizátorem všech těchto složek a první hlídkou nebo předním vojem pro první náraz, pro první útok nepřítele. Tento útok, slavná sněmovno, vydrží a odrazí armáda tím bezpečněji, čím solidárněji celý národ a stát, všechno jeho obyvatelstvo bude bojovat po jejím boku.“

Fotogalerie: - Loučení s padlými kamarády

Vojáci se v Afghánistánu loučili s padlými spolubo...
Vojáci se v Afghánistánu loučili s padlými spolubo...
Vojáci se v Afghánistánu loučili s padlými spolubo...
Vojáci se v Afghánistánu loučili s padlými spolubo...
Vojáci se v Afghánistánu loučili s padlými spolubo...
Vojáci se v Afghánistánu loučili s padlými spolubo...

Švýcaři jsou známí tím, že jejich armáda jsou v podstatě sami obyvatelé. Dostávají výcvik, vlastní zbraně. Je to něco, z čeho si můžeme vzít příklad? Ano, či ne? A proč?

Švýcarsko je země, která to s vlastní obranou myslí vážně. A vlastní obyvatelé se s tím ztotožňují. To je ideální stav. Ale i jiné země vlastní obranu nezanedbávají. Nedávno jsem se vrátil z Litvy, kde jsme v rámci projektu ekonomické diplomacie nabízeli litevským ozbrojeným silám výrobky českého obranného průmyslu. Tato malá a nepříliš bohatá země s necelými třemi miliony obyvatel ještě v roce 2015 dávala na vlastní obranu pouze 0,9 procenta HDP. Za uplynulé čtyři roky výdaje ztrojnásobili a znovu zavedli povinnou vojenskou službu. Dnes dávají 2,01 procenta HDP, z čehož je čtyřicet procent určeno na vyzbrojování. Měl jsem možnost hovořit s některými litevskými vojáky nejen o našich výrobcích. Působili na mě jako vycvičení sebevědomí vojáci, kteří jsou připraveni za svoji vlast položit i svůj život.

Jaké jiné příklady kolem nás – ohledně správného vyzbrojování a řízení armády – lze uvést? Od koho bychom si mohli vzít příklad?

Ve hře Divadla Járy Cimrmana Hospoda na mýtince se praví: Vezměte si příklad… ze sebe. V této hře je to sice míněno ironicky, ale je na tom dost pravdy. Poučit se ze své historie, ze svých chyb i správných kroků je ta správná cesta. A když se to doplní zkušenostmi ze zahraničí, pak zbývá to nejdůležitější, mít odvahu činit rozhodnutí. A o svých krocích přesvědčit veřejnost, což je nejtěžší.


 

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Zuzana Koulová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zvrácená snaha bruselských špiček. Poslankyně Černochová tvrdě o kvótách i Babišovi

18:03 Zvrácená snaha bruselských špiček. Poslankyně Černochová tvrdě o kvótách i Babišovi

ROZHOVOR Zvrácená snaha Bruselu postavit středoevropské země do latě. Tak vidí poslankyně Jana Černo…