Výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl k vítězství Zuzany Čaputové uvedl: „Už podruhé země, která se stále potýká s absencí delší tradice vlastní státnosti, vystavila bianco šek zcela neznámé osobě, aby jí stála v čele.“ Jde o trefné zhodnocení, nebo Weigl přehání?
Výstižné. Paradoxní ještě je, že Slováci údajně chtěli změnu, kterou dle svých slov Zuzana Čaputová představuje. Nevím, jak byla ona změna myšlena, ale já ji vidím pouze v jiném pohlaví hlavy státu. Ostatně i mainstreamová média občas zmínila, že Čaputová je některými komentátory označována za „Kisku v sukni“.
Weigl rovněž považuje za neuvěřitelné, že česká mainstreamová média výhru Čaputové, kterou on sám označuje za „výkřik bezradnosti“, oslavují a dávají za příklad. Měli bychom si ze Slovenska brát nějaký příklad?
A ještě neuvěřitelnější bylo, když údajně vyvážená a nezávislá Česká televize ústy některých svých moderátorů paní Čaputovou prakticky oslavovala coby prezidentku ještě před samotnými volbami. Neuvěřitelný prostor a nekriticky pozitivní obraz první slovenské prezidentky v řadě tuzemských mainstreamových medií mi dával skoro pocit, jako bychom snad volili prezidenta u nás. Jen o ostatních kandidátech jsem neznamenal skoro žádnou větší zmínku. Měl jsem skoro pocit, jako by většinový tuzemský mainstream – a na Slovensku to, předpokládám, nebylo jinak – měl jednotné notičky. Podobně jako tomu bylo u nás v případě „slušného“ profesora Jiřího Drahoše.
Někteří se těší, že jde o začátek „porážky populistů“ ve střední Evropě. Má se bát třeba polské Právo a spravedlnost? Má se bát Orbán v Maďarsku? Nebo je to přeceňované?
Z mého pohledu by se paní Čaputové měli bát zejména Slováci. Se vší úctou si naši bratia zvolili osobu, o níž podle všeho nemalá část z nich ještě před pár měsíci neslyšela ani z vlaku. Nechci malovat čerta na zeď, ale myslím si, že se ještě budou divit. Protože líbivý obal je zavádějící a pravda se neleskne a netřpytí.
„Když se podíváme všude kolem, jakým písmem píšeme? Píšeme latinkou. Hranice mezi Východem a Západem je tam, kde se píše latinkou a kde se píše azbukou,“ nechal se slyšet lidovecký politik Daniel Herman. Souhlasíte s ním?
Ale klidně ano. Dělení může být tolik, co je myslitelů. A že Daniel Herman je nějaký myslitel. Jeho strejda to poznal na vlastní kůži, nebo spíš vlastní kůží slíznul. Nicméně na základě zkušeností s panem Hermanem bych se jen ujistil. Tím Západem myslí to Německo, kde vztyčují sochu Marxe za „salutování“ bafuňářů z Evropské unie? To je ten Západ, který nám zakazuje kontrolu pochybného polského masa? Ten Západ, který pozitivně diskriminuje menšiny na úkor většin? Ten Západ, který ve jménu demokracie a lidských práv humanitárně bombarduje třetinu světa a volá po cenzuře, za kterou by se nestyděli ani soudruzi za minulého režimu?
Fotogalerie: - Městem předražených hrnců
V úterý 9. 4. se na půdě Sněmovny bude konat seminář ke kybernetické bezpečnosti naší země. Bude ho pořádat předseda podvýboru pro obrannou, kybernetickou a bezpečnostní politiku a strategické koncepce České republiky Jan Bartošek (KDU-ČSL) ve spolupráci s think-tankem Evropské hodnoty. Setkání je zvláštní tím, že na něm bude aplikován princip „Chatham House rule“, kdy účastníci směji informovat o tom, co se na semináři probíralo, nesmějí však identifikovat další účastníky ani autory jednotlivých komentářů. Proč ta ostražitost?
To by mě taky zajímalo. Že by se konspirátoři báli postavit za svá slova? Jak někde figurují Evropské hodnoty vedené člověkem, který se byl za prachy ochoten prodat pornu, pak je to minimálně na pozdvižené obočí. Čemu se je schopen prodat dalšímu? K čemu taková konference bude? Tipuju to na dvouhodinovku nenávisti proti Rusku a bezmezné lásky k USA a k EU. Mohu se plést, ale myslím, že daleko od pravdy nejsem. Doufám, že se zúčastní i naši „čučkaři“, a pozval bych i řadu uvědomělých novinářů z veřejnoprávní ČT a „nezávislých“ a „objektivních“ Bakalových plátků. Třeba pan Tabery a paní Drtinová, kteří seděli ve správní radě Sorosova OSF, by byli ideálními adepty. Nebo novinářskými cenami ověnčený pan Kundra z Respektu. Ti by určitě měli mnohé co říci.
Známý český youtuber Kovy (Karel Kovář) ve spolupráci s festivalem Jeden svět na školách (založeným Karlem Strachotou z Člověka v tísni) vytvořil projekt Kovyho mediální ring, který má za cíl přinést dětem praktické tipy, jak se zorientovat v komplikovaném světě médií. Prostředkem k šíření mediální osvěty jsou, jak jinak, youtube videa. Je takový projekt přínosný? A bude nestranný? Co o naší mediální scéně může odhalit? A před čím může varovat?
Za tuto aktivitu by se nemusel stydět ani Josef Goebbels. Kovy se vyprofiloval (ať už vědomě, nebo nevědomě) v jednoho z „nejkvalitnějších“ úderníků současnosti. Ideologicky je nastavený správně. Není co řešit. Ptám se na motivy Kovyho. Pro koho to natočil? Kdo ho platí? Čeho tím chce dosáhnout? Politická neziskovka Člověk v tísni, Evropská unie, mediální „odborníci“ z veřejnoprávního média, osvěta studentů na středních školách – kde jeho videa mají pouštět v rámci indoktrinačního programu „Jeden svět na školách“. O nestrannosti nemůže být řeč. O přínosnosti možná za nehet. A varování a odhalení? Ale jo, myslím, že ruských hackerů, Putinových agentů, Kremlinů a Kremlobotů není nikdy dost.
Prezident Miloš Zeman na „apríla“ vyrazil za zábavou. Zúčastnil se Matějské pouti, o čemž i s pomocí fotografií informoval Hradní mluvčí Jiří Ovčáček. Na adresu prezidentova vzezření se poté na sociálních sítích snesla vlna kritiky, posměšků a parodických koláží s poměrně drsným obsahem. Co to říká o české společnosti?
O české společnosti to neříká nic moc, ale o určité její části naopak hodně. A troufám si tvrdit, že zejména o té části, která sama o sobě smýšlí jako o etalonu slušnosti, spojování, inteligence, „pravdy a lásky“, liberální demokracie a kdo ví čeho všeho dalšího. Plné huby slušnosti mají často největší hulváti. Mám rád Werichův citát. Parafrázuji. „Nemám rád lidi, kteří neklejou. Protože pak jdou a někoho zabijou.“ A neomlouvám teď prvoplánovou vulgárnost.
Podobně se někteří lidé smáli Václavu Klausovi mladšímu za jeho handicap, nebo Karlu Schwarzenbergovi za to, že usínal během sněmovních jednání…
Posmívá-li se někdo tomu, jak člověk vypadá „od přírody“, vypovídá to více o něm než o tom, komu se posmívá. A to napříč názorovými proudy. Jen co se týká usínání Karla Schwarzenberga, tak poslanec by měl být soudný a vědět, na co mu stačí síly. Ale tohle je věc, co mi u pana Schwarzenberga vadí zdaleka nejméně.
Měl by prezident veřejnost podrobněji informovat o svém zdravotním stavu? A je fyzický handicap něčím, co je pro prezidenta přitěžující okolností?
Nevím, co znamená „podrobněji“, ale prezident by měl dle mého o svém stavu veřejnost informovat. Nezajímají mě ploché nohy, ale stěžejní zdravotní potíže bychom vědět měli. Možná s výjimkou období válečného stavu. Ve fyzickém hendikepu problém nevidím, v psychickém ano.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
