Jak se proměnil region Vysočina po roce 1989?
Na Vysočině se odehrály výrazné změny a majetkové přesuny, podobně jako v celé naší zemi. Charakter Kraje Vysočina je spíše zemědělský než průmyslový, respektive byl. Obě tyto oblasti doznaly výrazných změn. Současný Kraj Vysočina vznikl z pěti okresů bývalých tří krajů. Z hlediska správního to byla v roce 2002 největší změna od roku 1989. Řada okresů přišla o mnoho, před rokem 1989 klíčových, podniků-zaměstnavatelů, tedy o velké množství pracovních míst. Zánikem těchto podniků se výrazně změnila struktura a kapacita výroby.
Jaké změny byly nejvýraznější?
Těžko se srovnávají různá odvětví, ale asi nejzásadnější změny proběhly v zemědělském sektoru a na něj navazujících zpracovatelských a výkupních závodech. Na Vysočině v zemědělství dominovalo pěstování brambor a na to navazovaly škrobárny. Ty se ale zachovaly jen v Pelhřimově. Zásadně se snížila živočišná produkce, tj. produkce masa a mléka. Na nezaměstnanosti se podepsaly problémy masokombinátů, některá jatka byla zrušena. Značných změn doznal v celé zemi textilní a kožedělný průmysl, v Humpolci zanikl textilní závod na zpracování lnu Čemolen, tradiční podnik Sukno, v Třebíči zanikl jeden z největších závodů na Vysočině – obuvnický gigant BOPO, což také zvýšilo nezaměstnanost. V místech, kde se zachoval velký zemědělský podnik nebo družstvo, se lepší situace z hlediska zaměstnanosti udržela. V oblasti zemědělské produkce se zlepšily některé parametry. Třeba dojivost šla nahoru téměř trojnásobně, ale v absolutních číslech byl zaznamenán pokles stavů skotu i vepřového. Původně v celé České republice pracovalo v zemědělství 650 tisíc lidí, dnes je jich zhruba sto tisíc a na Vysočině je to momentálně asi jen dvanáct tisíc.
Kde jsou dnes na Vysočině největší problémy?
Přechodem do nového systému utrpěla nejvíc Třebíč. Celkově zde ubylo jen zánikem a omezením činnosti přes jedenáct tisíc pracovních míst (BOPO, 1. Brněnská, Uniplet, Královoplská Brno). Z hlediska klíčového tradičního průmyslu byla BOPO Třebíč, původně dalším Baťovým městem. Byl zde odštěpný závod na Borovině, kde byly nejdříve tradiční koželužny, následně Baťovy závody a po roce 1948 n. p. Gustava Klimenta, později BOPO Třebíč. Podnik BOPO Třebíč se zabýval výrobou bot a ponožek. V Třebíči přišlo zrušením podniku BOPO o práci asi šest tisíc lidí, byly v něm zaměstnány po několik generací celé rodiny a pak ze dne na den všechno skončilo. Skončil i podnik Uniplet z oblasti přesného strojírenství, který vyráběl pletací stroje, to byla pro Třebíč velká rána i z hlediska invencí a špičkových technologií. Noví majitelé (společnost Monarch) si vzali miliardový úvěr a nebyli jej pak schopni splácet. Tam přišlo o práci od roku 1989 kolem dvou tisíc lidí. Jedině První brněnská strojírna, jako obslužná továrna pro Jadernou elektrárnu Dukovany, se drží, ale prakticky se stala montovnou a z původních cca 1500 pracovních míst jich je asi 30 %. Na Třebíčsku zkrachovala v Moravských Budějovicích Královopolská Brno s asi tisíci zaměstnanci. V současné době je v Kraji Vysočina nezaměstnanost asi 4 %, nejnižší je na Pelhřimovsku a nejvyšší právě na Třebíčsku, přes 8 %.
Kterými pozitivy dnes Vysočina disponuje? Má je vůbec?
To samozřejmě má, má zachovalou krajinu, jedno z nejčistších ovzduší naší země, hodně lesů, zdrojů pitné vody, jednu z nejnižších kriminalit. Lidé na Vysočině jsou zvyklí se léta prát s nepřízní, jsou houževnatí a vynikají šikovností. Na Vysočině se nachází velké množství kulturních památek, rybníků s hojnou produkcí ryb. Na Vysočině se jako v jednom z mála regionů zachovala mírná převaha živočišné výroby nad produkcí rostlinnou, jsou zde nejvyšší koncentrace skotu, tj. 59,2 kusu na sto hektarů zemědělské půdy, v produkci masa je náš kraj na druhém místě v republice.
Vysočina je regionem s velkým potenciálem ve všech oblastech; je třeba zvýšit podíl přidané hodnoty v oblasti zemědělství, významně rozšiřovat dřevozpracující průmysl, zkvalitnit služby a zázemí včetně kapacit v turistice a rozšiřovat průmysl. Kraj nabízí velmi dobré podmínky pro zimní i letní turistiku včetně ubytovacích kapacit. Je protkán sítí cyklostezek a turistických tras.
Jak z pohledu regionu hodnotíte politiku státu a jednotlivých vládních garnitur?
Výkyvy byly, ale většinou si regiony musely poradit samy. Celkově byla a je naše politika pod značným vlivem silných ekonomických skupin a států. Po tzv. reformě veřejné správy v roce 2002 byli lidé, jak se říká, hozeni do vody a museli se naučit plavat, což není ve státní či veřejné správě to nejlepší řešení. Reforma veřejné správy nebyla dostatečně dobře propracovaná, s řadou dílčích i zásadních chyb.
Hospodářská politika státu nemá žádnou koncepci, zpočátku se vše podřídilo tržnímu mechanismu s tzv. neviditelnou rukou trhu, bez kvalitního právního rámce. Pak přicházely nějaké krátkodobé studie, ale ucelená koncepce národního hospodářství neexistuje. Na Znojemsku, kde by bylo lepší dělat zeleninu, jsou dnes fotovoltaické elektrárny, na Vysočině dominují bioplynové stanice. Těch je zde asi sto deset, což je pětina celkového počtu v České republice, a vyrábějí elektřinu. Přitom se v nich plýtvá teplem, a navíc pro zaměstnanost nemají přímý význam. Jsou ale značným ekonomickým přínosem pro vlastníky, protože k obsluze stanice stačí jeden až dva lidé a mají stálou produkci a ekonomicky s vysokým ziskem. Jsou sice ekonomicky výhodné pro vlastníky, ale celkově třeba pro osevní postup nejsou nejlepším řešením.
Možná by pomohly projekty na zužitkování tepla z bioplynek například pro skleníky a přineslo by to i pracovní místa. Stát konečně podporuje tyto aktivity i dotační politikou na využití tepla, kterého je cca 1,2krát více než je energie v podobě elektřiny. Teplo se pouští takříkajíc pánu bohu do oken.
Jak se díváte na funkčnost krajského zřízení z pohledu vašeho regionu?
Kraj je slepen ze tří částí. Před lety, kdy vznikal, bylo hodně povyku, když se i následně přesouvaly hranice styčných obcí. Přes tuto skutečnost je Kraj Vysočina nyní jedním z nejlépe fungujících krajů. Krajů obecně je příliš velký počet, pak se třeba při žádostech o eurodotace musí slučovat. Také boj proti zpolitizování veřejné správy se v novém krajském zřízení nepovedl, dnes je podle mne více zpolitizovaný, než býval dřív.
Můžete to konkretizovat na Kraj Vysočina?
To není problém jen Vysočiny, ale obecně se ujal ve světě téměř nepoužívaný model, tzv. smíšené státní správy a činí to problémy, a když ne přímo problémy, tak různá úskalí, kde třeba samosprávy nižšího stupně, tj. pověřené obce jsou v postatě podřízeny samosprávě kraje. Problém je i v tom, že tzv. reforma veřejné správy se zastavila na krajích a nepromítla se též do centrálních orgánů, jak bylo avizováno. Původně se hovořilo o úsporách v úřednících, opak je pravdou. Osobně se domnívám, že Vysočina se vypořádala s jistou nekoncepčností na úrovni centra poměrně dobře a využívá své „decentralizace“ poměrně efektivně, oproti jiným krajům, a kdysi ekonomicky silnější kraje dohání. V kvalitě života obyvatel patří k nejlepším a nejlépe hodnoceným.
Co by měl podle vás dělat pro zlepšení situace stát?
U bioplynek stát už začíná dávat dotace na zužitkování tepla, ale má to chyby, protože o dotaci může žádat jen majitel, ale s tažením teplovodů nebo stavbou skleníků jsou problémy. Stát by měl pomoci regionu, který je na tom nejhůř, a tím je Třebíčsko. Kromě toho by měla být větší podpora zemědělství a zpracování potravin na regionální úrovni, zejména s vybudováním intelektualizovaných služeb pro zemědělství s podporou a garancemi státu. Měla by se také vytvářet regionální centra odbytu místních potravin, včetně jejich zpracování.
Stát by měl velmi zásadně přehodnotit svůj vztah k ochraně půdy, jakožto nenahraditelnému přírodnímu bohatství, které za posledních 15 let podléhá značné devastaci a degradaci. Nemalým problémem do budoucna bude stárnutí obyvatel. Se zvyšující se efektivitou a produktivitou práce by se mělo uvažovat o změně přístupu k důchodům a sociálnímu zajištění seniorů, ve větší míře než se děje. Odchod do důchodu by se neměl oddalovat a tím snižovat potenciál pracovních míst pro mladé, tedy pro absolventy. Není to návod jen pro Vysočinu, ale celkově. Navíc by senioři mohli mít větší vliv na stabilizaci rodin s dětmi, která by se zase mohla stát základem státu.
Jaký je pohled z Vysočiny na tzv. vysokou politiku v centru?
Různí se okres od okresu. Je třeba si povšimnout, že Vysočina má „svého“ prezidenta, který na Žďársku trávil jako občan svůj politický důchod, který byl přerušen přímou volbou prezidenta. Miloš Zeman uspěl a stal se prvním přímo voleným prezidentem v historii ČR. Vysočina je krajem poklidným, k centru vzhlíží asi jako k tření, tedy jako k nutnému zlu, které brzdí chod soukolí, ale bez nějž to v současném světě a systému nejde. Bylo by však třeba v politice větší etiky a lepší právní prostředí včetně přirozené morálky.
Sama Vysočina vysílá do nejvyšší politiky své zástupce, kteří se neztrácejí a v řadě případů přinášejí pro Vysočinu i dosti pozitiv. Služebně nejstaršími politiky jsou asi poslankyně Miroslava Němcová (ODS) a poslanec Pavel Kováčik (KSČM). Velmi je vidět jako jediný senátor zvolený za SPO Jan Veleba, jako bývalý dlouholetý šéf Agrární komory ČR.
Nyní je rozvířen celkově konzervativní pohled vysočinského chápání politiky migrační krizí a lidé Kraje Vysočina jsou – tak jako v jiných krajích – zneklidněni zprávami okolo migrační krize EU. Tedy i mezinárodní problémy a nejednoznačnost české zahraniční politiky a nekoncepčnost politiky EU vytvářejí v lidech minimálně otazníky, bez zřetelných odpovědí z našeho politického centra. Nejvíce asi naslouchají názorům „svého“ prezidenta Miloše Zemana, alespoň se to tak jeví… Regionu celkově škodí např. sankce vůči Rusku.
Celkově se ztrácí v současném globalizovaném světě člověk a jeho potřeby spojené se šťastným životem a možnostmi uplatnění.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
