Že bych žaloval Němcovou… Radši ne, šel bych sedět já. Michal Kraft se rozjel jak nikdy

10.07.2022 7:30 | Rozhovor

Odsouzen za články o migraci, mohl jít do vězení. Svoboda slova už podle něho v naší zemi není. Michal Walter Kraft, politický konzultant a poslanecký asistent Jaroslava Foldyny, o svém případu, o ústavní stížnosti i o současné situaci a vývoji občanských svobod. A o těch, kteří mohou říkat nenávistné věci bez obav.

Že bych žaloval Němcovou… Radši ne, šel bych sedět já. Michal Kraft se rozjel jak nikdy
Foto: Archiv Michala W. Krafta
Popisek: Michal Walter Kraft

Podle Aktuálně.cz vás ministerstvo vnitra uvedlo jako extremistu s tím, že vaše extremistické chování je prý závažné. Co tomu říkáte.

S ministerstvem vnitra samozřejmě souhlasím. V politickém režimu, který je postaven na lži, je napsání pravdy skutečně projevem mimořádně extrémního extremismu.

Anketa

Co vy a letní dovolená?

hlasovalo: 6142 lidí

Jaké lži máte na mysli?

Každý je jistě vidí. Spíš je obtížné v té změti lží, kterými nás režim zavaluje, najít pravdu. Jako převychovaný trestanec ale prohlašuji, že je to tak v pořádku, protože ideologická čistota je důležitější než pravda. Bylo to tak za inkvizice, za nacismu i za starého bolševismu, takže jde o osvědčený model.

Mohl byste ohledně lží být přece jenom konkrétnější?

Za demaskování některých lží jsem už byl odsouzen, a já dvakrát stejnou chybu dělám málokdy. Takže na vaši otázku si opravdu každý musí odpovědět sám. 

Ve vašem trestním řízení jste podal ústavní stížnost. Už máte nějaký výsledek?

ÚS stížnost zamítl jako neopodstatněnou, a ve zdůvodnění v podstatě jen velmi stručné opsal to, co napsal státní zástupce.

Jste výsledkem překvapený?

Vůbec ne. Stejně to udělal i odvolací soud i Nejvyšší soud a nebyl důvod se domnívat, že by se Ústavní soud měl chovat jinak. Ústavní soud ale, stejně jako soudy předchozí, obohatil celé řízení, a vlastně celou naši justici, dalšími principy, které jsou velmi podnětné nejen pro mě, právního laika, ale jistě také pro právní profesionály, takže jsem s výsledkem vlastně vcelku spokojený. Jsem rád, že jsem svým malým dílem mohl přispět k dalšímu, a ještě radostnějšímu, rozvoji našeho liberálně-demokratického společenského zřízení. Sláva Ukrajině!

Proč říkáte „sláva Ukrajině?“ Vždyť to s tím nemá nic společného.

Dnes to říkají všichni, tak to říkám také, aby bylo jasné, že můj výcvik sociálních dovedností, jak jej pro mě žádala slečna státní zástupkyně, proběhl uspokojivě. V této souvislosti také dodávám, že naše zbraně postupují vítězně vpřed a nálada obyvatelstva je 1 A.

Jaké podnětné principy jste měl na mysli?

ÚS doplnil Nejvyšší soud, od nějž jsem se například dozvěděl, že pokud pravdivé tvrzení není dostatečně hezké, tak je trestné, nebo že k podněcování dochází i v případě, kdy nikdo nebyl podnícen, nálezem, že i když obžalovaný nesmí předvolat svědky, pronést závěrečnou řeč, provést důkazy a písemnými důkazy obhajoby se soudy nezabývají, tak i přesto má dostatečný prostor pro uplatnění obhajoby. Já s tím samozřejmě souhlasím, protože jako převychovaný trestanec vím, že i tak zbývá ještě mnoho efektivních nástrojů obhajoby, jako je například telepatie, vstupování do cizích snů či dálková hypnóza. 

Na základě jakých důkazů soud dospěl k závěru, že jste něco podněcoval, když nikdo nebyl podnícen?

Opravdu pouze na základě pocitu soudců, že texty snad někoho, těžko říct, koho, k něčemu mohly podnítit. Něco ve smyslu: „Je nepochybné, že došlo k vraždě, i když nikdo nechybí.“

Pocit soudce byl opravdu jediný důkaz soudu?

Jiné důkazy než pocity státní zástupkyně a soudkyně předloženy nebyly. Obžaloba původně měla jednoho svědka, ten však u soudu první instance vypovídal v můj prospěch a na další soudní jednání tak už nebyl pozván, i když jsem o jeho účast žádal. I to se mi velmi líbí – obžalovaný žádal soud, aby pozval svědka obžaloby, což soud odmítl, aby svědek obžaloby nemluvil ve prospěch obžalovaného. Je dobře, že země Franze Kafky a Jaroslava Haška nezapomíná na své kořeny. 

Jak vypovídali vaši svědci?

Nijak, účast svědků obhajoby soudy zakázaly.

Jak to soudy vysvětlily?

Tím, že jsou svědci obhajoby nadbyteční, protože moje vina je nepochybná. Jinými slovy: o rozsudku bylo rozhodnuto předem. Ale tak je to správné: nač se zdržovat svědky a důkazy. Všichni přece víme, že s pomalostí naší justice bývaly problémy a je jasné, že vynechání otravného procesu dokazování a svědeckých výpovědí vše velmi zrychlí. A funguje to skvěle – vždyť já jsem se od verdiktu soudu první instance dostal k rozhodnutí Ústavního soudu za zhruba rok a půl. A opět: jsem rád, že jsem svým malým dílem mohl přispět ke zvýšení efektivity našeho liberálně-demokratického soudnictví, které jasně ukázalo, že kde je vůle, tam je cesta.

Dal jste soudu k dispozici nějaké důkazy alespoň v písemné formě?

Ano, soudy měly k dispozici listinné důkazy, svědčící o tom, že texty pouze pravdivě popisují skutečný stav věcí, z něhož vyvozují logické závěry, a že teze z textů jsou tezemi, které byly a jsou publikovány vcelku běžně.

Jak se soudci s těmi důkazy vypořádali?

Tím, že si je nepřečetli a také už zmíněným konstatováním, že i pravdivé tvrzení může být trestné. To je samozřejmě velmi obratné, protože pak je logické, že nic číst ani nemusí. Ústavní soud k tomu pak konstatoval, že ani to, že se něco děje běžně a nikdo za to není trestán, mě neopravňuje k očekávání, že za totéž nebudu trestán ani já. Jak jsem už řekl; soudní řízení se, chvála Ukrajině, velmi zrychlilo a zjednodušilo. 

Jak víte, že soudci vaše listinné důkazy nečetli?

Zaprvé se těmi důkazy v odůvodnění svých rozhodnutí nezabývali a zadruhé to nemohli stihnout přečíst. Šlo o několik tisíc stran různých statistik, úvah a dalších komplikovaných textů, které by museli zpracovat v řádech dnů či nižších jednotek týdnů, což není v lidských silách. 

Nejvyšší soud opravdu napsal, že pravdivé tvrzení může být trestné?

Ano, napsal to v odůvodnění zamítnutí mého dovolání, kde pravdivost tezí ze souzených textů byla jedním z argumentů obhajoby. Další z mnoha tvrzení NS, které nás posouvají opět o kousek blíž neoliberálnímu ráji, je například to, že svoboda slova v ČR nemůže být tak široká, jako v USA, protože Evropa má zkušenosti s totalitou. Takže tím nám soudci NS, mimochodem bývalí členové KSČ, říkají, že jsme na totalitu zvyklí, tak ať moc neremcáme? Možná to někomu může přijít divné, ale když současný režim, dej mu Zelenskyj věčnou slávu, svobodu slova zajišťuje prostřednictvím státního cenzora, tak to dává smysl. 

A chápete tedy, v čem spočíval vás trestný čin?

Buď v tom, že jsem sice napsal pravdu, která je ovšem zakázaná, nebo jsem napsal něco, co je povoleno říkat a psát, ale jenom někomu, přičemž já k těm, kdo to psát můžou, nepatřím. Na to, která z variant platí, mi zákon žádnou odpověď nedává, ale když sleduji, co se dnes děje, tak asi platí ta druhá.

Z čeho tak soudíte?

V odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu stojí, že trestný je každý výrok, který je způsobilý podnítit nenávist. To znamená, že kdybych kupříkladu napsal, že tlusťoši jsou pro zdravotní systém větší zátěží než lidé štíhlí, tak to u jedince, který chce odlehčit zdravotnímu systému, tedy například u šéfa VZP, může vůči tlustým podnítit nenávist, a proto bych měl být odsouzen, a z tohoto důvodu zde také výslovně uvádím, že tlustoprdi znamenají pro zdravotní systém stejnou zátěž jako lidé štíhlí. A protože výroků způsobilých podnítit nenávist je ve veřejném prostoru celá řada, a protože jejich autoři, na rozdíl ode mě, stíháni nejsou, tak se musím domnívat, že pro každého občana platí zákony jinak.

Podle statistických údajů ale lidé s nadváhou pro zdravotní systém vyšší zátěž opravdu znamenají.

Nejvyšší soud řekl, a Ústavní soud mu dal zapravdu, že není podstatné to, zda je tvrzení pravdivé, ale to, jaké může vyvolávat pocity. Proto musím trvat na tom, že neznamenají, jinak se vystavuji nebezpečí trestního stíhání. Vám ostatně doporučuji totéž. 

Dobře, beru to radši zpět. Neocitli jsme se ale v šíleném světě, kde nikdo nemůže o nikom říci nic jiného než jenom chválu?

Pokud by byl § 356 tr. zákoníku uplatňován na všechny lidi stejně jako na mě, tak ano. On tak ale uplatňován není. 

Jak to myslíte?

Podívejme se například na následující dva výroky: 

„Místo selekcí zavedli židáci ‚filtrace‘. Vraždí. Vydírají. Jsou zdegenerovaní alkoholismem a natlakovaní nenávistí…“

„To nejsou lidé. To jsou zvířecí hordy z Asie. Lidem se akorát podobají, když je obléknete do uniforem.“

„Třicet let jsem říkal, že židi byli, jsou a budou svině. To je prostě v nátuře zakódované v genotypu.“

Nádhera, že? Jako kdybychom se ocitli na mejdanu dozorců v Osvětimi v roce 1942. A nyní si vezměme, že v textech, které byly předmětem mého soudního řízení, bylo konstatováno, a v rámci soudního řízení o tom byly předloženy důkazy, pouze to, že průměrný Afričan či obyvatel Středního východu je dnes línější, méně vzdělaný a více násilnický než průměrný Evropan, že přesun těchto lidí do Evropy není pro Evropu přínosem, nýbrž ohrožením, a že z tohoto důvodu by se Evropa měla jejich příchodu bránit.

Dále bylo konstatováno, a v rámci řízení o tom rovněž byly předloženy důkazy, že obrana vlastních hranic se nejlépe provádí prostřednictvím ozbrojených složek, které by měly využít všech prostředků, tedy především zbraní, které za tímto účelem od státu dostávají, neboť taková obrana je mnohem účinnější než nabídka ubytování, jídla a lékařské péče zdarma. To je vše...

O nějaké degeneraci, o zvířecích hordách, které se podobají lidem akorát v uniformě, či o genotypu sviní nebylo v daných textech sebemenší zmínky. Přesto jsem byl odsouzen. Podle kritérií, která byla mojí kauzou nastavena naší justicí, by pak ale měli být autoři „zdegenerovaných zvířecích hord“ odsouzení minimálně ke stejnému trestu jako já, protože jejich výroky, kromě toho, že jsou velmi pravděpodobně nepravdivé, jsou zcela nepochybně způsobilé podnítit nenávist.  

Počkejte, to jsou výroky, které opravdu někdo veřejně pronesl?

Jistě, a z toho, že jejich autoři nebyli potrestáni, pak nelze vyvodit nic jiného, než že jsou tady jedinci, kteří mají před zákonem mnohem silnější postavení, než mám například já. Jinak řečeno; já jsem ve srovnání s nimi v očích našeho zákona podřadná lidská bytost. Němci takovému člověku svého času říkali podčlověk. To je také jediné rozumné vysvětlení toho, že Ústavní soud, v rozporu se článkem 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, může tvrdit, že nemám právo ani na předvolání svědků, ani na závěrečnou řeč, ani na provedení důkazů, protože i tak mi „byl poskytnut dostatečný prostor pro uplatnění obhajoby“. A protože jsem něco takového u jiných soudních líčení nedohledal, tak jediný logický závěr je, že jsem v očích naší justice podčlověk.

Anketa

Vláda Petra Fialy dle vašeho mínění povládne (ptáme se od 30.6.2022)

94%
hlasovalo: 11247 lidí

Nezakazuje něco takového Ústava ČR?

Možná to pro někoho může být překvapivé, ale nezakazuje. Hned úvodní článek LZPS, která je součástí Ústavy ČR, sice říká, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech, ale jediný, kdo u nás může vykládat Ústavu, jsou ústavní soudci, kteří to zjevně vidí tak, že minimálně pro Krafta to neplatí. Což znamená, že Kraft není plnohodnotný člověk – jinými slovy: Kraft je podčlověk. Já s mojí vlastní podřadností samozřejmě mám docela problém, už jen proto, že jsem o ní 52 let svého života nevěděl, ale dobře; vládnoucí režim se tak rozhodl, a já si s tím jako převychovaný trestanec-podčlověk nedovolím nesouhlasit.

Jakkoli jsem se smířil s tím, že si před naší justicí nejsem rovný například s paní senátorkou Němcovou, s panem Černým nebo s panem Lukačovičem, tak si však nemohu odpustit domněnku, že by od vládnoucího režimu bylo praktické a poctivé, nějak to, kdo je podřadná a kdo je nadřazená lidská bytost přesně definovat v zákoně. Koneckonců; nemuselo by se ani vymýšlet nic nového – stačilo by si jako předlohu vzít třeba norimberské zákony a podobným systémem úroveň práv jednotlivých skupin občanů či dokonce jednotlivců určit dle aktuálních potřeb. Vím, že to možná zní zvláštně, ale nějaká oficiální definice tohoto typu by třeba mně, jako podčlověku, skutečně dost pomohla, protože bych přesně věděl, co můžu, a co nemůžu říkat a psát. Dnes to nevím. 

Jaká by ta kritéria oddělení jednotlivých skupin občanů měla být?

To já nevím, to by asi měli říci příslušníci justice, kteří mě odsoudili, společně s těmi, kteří nesoudí autory výše zmíněných výroků. Oni ta kritéria jistě znají, protože nějak ke svým rozhodnutím museli dospět. Možná je to věk, výška, váha, pohlaví, barva očí, vlasů, politické názory, drzý ksicht… skutečně nevím. Musíte se zeptat jich.

Když jste zmínil politické názory. Nemyslíte si, že na vaše odsouzení mohly mít vliv také ty?

Opět musím říci, že nevím. V průběhu celého řízení se mě na moje politické názory nikdo neptal a já sám jsem je nijak neprojevoval. Je však pravdou, že v odůvodnění rozsudku, a teď nevím, jestli soudu odvolacího, nebo Nejvyššího, se uvádí, že u obžalovaného, tedy u mě, nedošlo k lítosti a že obžalovaný nenávist projevuje i nadále. To je zajímavé z několika hledisek.

Zaprvé jsem byl odsouzen za podněcování, nikoli za projevování nenávisti, a zadruhé se mě na to, zda svého zločinu lituji, nikdo u soudu neptal. Jak tedy soud k tomuto svému závěru dospěl. To se soudci ptali nějakého uličního výboru? Nebo se vyptávali, jak se projevuji v hospodě, v tělocvičně nebo třeba na lavičce v parku? Pak by asi měly být o nějakých mých nenávistných projevech předloženy důkazy – třeba výpověď uvědomělé domovní důvěrnice nebo výpověď agenta BIS, který, maskován za důchodce venčícího otylou fenu baseta, sledoval mé nenávistné projevy ve Stromovce. Nic takového však soud nepředložil, přesto ale tvrdil to, co tvrdil, a toto své tvrzení předkládal jako přitěžující okolnost. A zatřetí; celou dobu se soud tvářil, že soudí nějaké texty, jejichž autorství mi, mimochodem, také nedokázal, a najednou se v rozsudku objevuje posuzování mých údajných občanských či politických postojů.

Přiznávám, že se v tom moc neorientuji. Jen tak na okraj; soud také konstatoval, že netrpím sníženým intelektem, aniž by ovšem k nějakému měření mého intelektu došlo. Soud svůj závěr tedy zřejmě vyvodil ze souzených článků, což ovšem nemůže znamenat nic jiného, než že teze v nich uvedené soudcům dávají smysl. Takže to je totéž, jako když soudce řekl Švejkovi: „To, čeho jste se dopustil, svědčí o tom, že máte všech pět pohromadě.“ 

Vám soud nedokázal autorství?

Ohledně mého autorství proběhl v rámci celého trestního řízení zhruba následující rozhovor:

Soud: „Přiznáváte autorství souzených textů?“

Já: „Přiznávám, že jsem texty na daná témata psal, avšak to, zda byly napsány přesně tak, jak je má soud k dispozici, si, s ohledem na velký časový odstup, nepamatuji:“

Soud: „Obžalovaný se k autorství přiznal.“

Já: „Nepřiznal. Uvedl jsem pouze, že jsem psal texty na daná témata, avšak, protože si přesné znění už nepamatuji, nemohu potvrdit, že texty, které má soud k dispozici, jsou přesně těmi texty, které jsem napsal.“

Soud: „Zapírání obžalovaného je účelové.“

Já: „Nezapírám, pouze pravdivě tvrdím, že si nepamatuji přesné znění.“

Soud: „Zapírání obžalovaného je účelové a jeho autorství je nepochybné.“

Co dodat? Snad jen to, že každému asi musí být jasné, že s někým, pro nějž je výklad sousloví „nepamatuji se“ nepřekonatelným problémem, je jakákoli smysluplná komunikace velmi obtížná…

Takový rozhovor opravdu proběhl?

Ne takhle vcelku. Jde o shrnutí komunikace mezi obhajobou a soudem, která proběhla částečně ústně při líčení a částečně písemně, v rámci odvolání a dovolání. 

Soud zmiňoval, že svého činu nelitujete. Měl pravdu?

Neměl. Kdybych věděl, že za nějaký článek můžu být odsouzen, tak bych jej nepsal. Odsouzení nikomu, ani mně, přece nemůže přinést nic dobrého. Proto od svého odsouzení už také nic nepíši.

Vy si za svými názory nestojíte?

Stojím, jen nevidím nic rozumného na tom, nechat se po jejich zveřejnění režimem šikanovat. Být soudně trestaným za podněcování nenávisti s sebou přináší mnohá, velmi nepříjemná, omezení, a pro člověka vykonávajícího některé profese taková věc dokonce může znamenat, že se jeho život obrátí, samozřejmě v negativním smyslu, úplně naruby. Proto také výslovně uvádím, že souhlasím se vším, s čím mi režim říká, že mám souhlasit a odsuzuji vše, co mi režim říká, že mám odsoudit. Sláva Ukrajině!

Vy doporučujete lidem, aby neříkali nahlas, co si myslí?

Samozřejmě. Doporučuji lidem, aby říkali jen to, co chce režim slyšet, a čekali na svoji příležitost. V totalitě se to tak dělalo vždy, protože to je jediná efektivní strategie přežití. 

Jakou příležitost máte na mysli?

To si každý musí vyhodnotit sám.

Premiér Fiala 12. května v Poslanecké sněmovně v reakci na interpelaci poslance Zlínského ve věci svobody slova tvrdil, cituji: „Srovnávat dobu totalitního režimu, nesvobody, dobu, kdy se občané skutečně nemohli vyjadřovat a pod hrozbou sankcí měli výrazně limitované možnosti projevovat svobodný názor s demokratickou společností, kde každý může říkat, co považuje za potřebné a za dobré bez ohledu na to, jakým způsobem se to vztahuje nebo nevztahuje k realitě, je nehorázné. Stejně tak tady není žádná vládnoucí ideologie, není tu žádný jeden světový názor, není tu nic takového, co jsme znali z minulosti a používat argumenty Charty 77 a lidí, kteří za to zaplatili skutečně ztrátou svobody, často i zdravím a někteří i životem, tak využívat to k nějaké kritice současné situace, já opravdu považuji za minimálně nepřípadné a určitě, určitě nevkusné. V České republice je samozřejmě dodržována svoboda slova.“ Co tomu říkáte?

V té chvíli jsem stál 20 metrů od něj a z nějakého záhadného důvodu jsem si vzpomněl na dr. Macka a dr. Ratha na sněmu zubařů v roce 2006… Já osobně jsem byl odsouzen ke dvěma měsícům vězení za napsání pravdy, když se soud pravdivost tezí ze souzených textů ani nepokoušel vyvrátit, což nemůže znamenat nic jiného, než že jsem byl odsouzen za porušení státní ideologie. Buď tedy premiér Fiala, dej mu Greta věčnou slávu, záměrně lže, což je, abych použil jeho slova; minimálně nepřípadné a určitě nevkusné, anebo je zcela odtržen od reality. Ale je to dobrý premiér – úplně jiný než třeba ten škaredý, maďarský, který se stará jen o Maďary.

Premiér Fiala také řekl: „O omezování svobody slova, o tom, že by se někdo bál, když řekne svůj názor, nemůže být ani řeč. A já také neznám lidi, kteří by se báli říct svůj názor. Nevím, s jakými lidmi se potkáváte vy, ale já se potkávám se svobodnými, hrdými občany, kteří se vyjadřují kriticky, říkají, co mají na srdci, publikují to na sociálních sítích, publikují to v médiích, a je to tak dobře, a je to tak v pořádku.“ Co si myslíte o tomto citátu?

Že i Klement Gottwald, a koneckonců třeba i J. V. Stalin či Adolf Hitler, se potkával pouze s hrdými občany, kteří se vyjadřovali kriticky, říkali, co měli na srdci a popřípadě to publikovali. Jen se museli vyjadřovat kriticky ke stejným věcem a mít na srdci totéž, co zmínění „velikáni“, a pak to bylo, jak řekl premiér Fiala „dobře a bylo to tak v pořádku“. Smělo se říkat úplně cokoli, jen to muselo být to, co se smělo říkat. V tom jsou roky 1941, 1950 a 2022 stejné, a je to tak v pořádku. Když už jsme u citátů, tak já přidám také jeden:

U nás nikdo nebyl a není pronásledován či dokonce stíhán za své přesvědčení a za své postoje a jednání v krizovém období 1968-1969, nikdo nebyl souzen, a tudíž v Československu nejsou žádní političtí vězni, nýbrž pouze lidé, kteří byli odsouzeni za porušování platných zákonů!.“

Jde o citát Gustáva Husáka. To je podoba, co?

Vy srovnáváte Petra Fialu s Klementem Gottwaldem a s Gustávem Husákem?

Ano, jsou si velmi podobní. Klement Gottwald se fotil s dýmkou, pan Fiala se fotí s dýmkou… S Gustávem Husákem pana Fialu moc nesrovnávám, protože Gustáv Husák na dýmky nebyl.

Senátorku Němcovou, pana Lukačoviče a pana Černého jste uvedl jako příklady lidí, kteří mají, podle vás, větší práva než vy. Z čeho tak usuzujete?

Výroky, které jsem zmínil, tedy výroky o zdegenerovaných etnikách, genotypu sviní, či o etnikách, která ctěný autor považuje za zvířata, která se lidem podobají, jsou výroky, které byly zveřejněny na twitterových účtech paní Němcové a pana Lukačoviče, pan Černý pak svoji tezi uvedl v rozhovoru pro iDnes. A protože za uvedené výroky nebyli potrestáni ani oni, ani ti, kteří, v reakci na uvedené výroky veřejně uvedli své vlastní teorie podobného typu, tak mi nezbývá než soudit, že pro tyto občany zákony platí jinak než pro mě, což ostatně potvrdil i Ústavní soud. Jak už jsem uvedl: v textech, za které jsem byl odsouzen, se nic takto expresivního a ani fakticky obdobného neobjevuje.

Senátorka Němcová, Ivo Lukačovič a David Černý toto psali o Židech?

Psali či říkali to o Rusech, respektive, abych citoval: o „rusácích“, což je ale nepodstatný rozdíl. Z hlediska trestního práva jsou Rusové a Židi ve stejném postavení, protože obě tyto skupiny zcela nepochybně patří k „národu, rase, etnické skupině, náboženství, třídě nebo jiné skupině osob“, jak je to uvedeno v § 356 tr. zákoníku. Z tohoto důvodu jsem si, pro snadnější srovnání, mohl dovolit zaměnit rusáky za židáky. Z hlediska trestního práva mezi těmi skupinami není rozdíl. 

Rusové ale napadli Ukrajinu.

Například černoši v Africe se napadají prakticky neustále, ostatně; před tím vzájemným napadáním se také stěhují do Evropy, a přesto se o nich jako o zdegenerovaných zvířatech, která se lidem pouze podobají, psát nesmí. V § 356 tr. zákoníku o tom, kdo koho napadl, či nenapadl, není sebemenší zmínky a všechna etnika či národnosti tak požívají stejné zákonné ochrany. Pokud to ale režim chce změnit, a vše nasvědčuje tomu, že chce, tak by měl vyjmenovat, které národy, rasy, etnika, či jiné skupiny obyvatel se za zdegenerovaná zvířata, či jinak pejorativně označovat smějí, a také by bylo dobré jasně určit, jaké jsou pro jednotlivé lidské kategorie povolené a nepovolené výrazy. Následně by se základní teze mohly zavést do výuky na ZŠ, aby děti už od útlého věku věděly, co si v tomto ohledu mají myslet. Zautomatizování veršů typu Rus-hnus, Ukrajinec je našinec, Etiopan je Evropan, černoši-kámoši, či Kraft-ekhlaft, by jim pak jistě pomohlo k tomu, aby se v dospělosti vyhnuly potížím se zákonem.

Zkrátka; jestliže režim chce vytvořit nadlidi a podlidi, a já si s tímto jeho zřejmým záměrem jako napravený trestanec nedovolím nesouhlasit, tak by bylo dobré v jednotlivých lidských kategoriích udělat pořádek a přesně uvést, kdo kam patří. Když to dokázali nacisté skoro před sto lety, tak by si s tím přece dnes měla hravě poradit i naše vyspělá liberální demokracie. Vždyť přece máme 21. století. Znovu zdůrazňuji, že kdybych věděl, že o někom nesmím psát jinak než pochvalně, tak bych své články psal buď tak, jak je povoleno, anebo bych je radši nepsal vůbec. Nejsem podčlověk nijak zvlášť vzdorovitý a rád bych se vždy choval v souladu se zákonem, ať už je jakýkoli. Jen bych k tomu měl dostat šanci.

Hodláte s tvrzeními paní Němcové a pana Lukačoviče nějak nakládat?

Uvažuji, že na ty nadlidi zkusím podat trestní oznámení.

Pouze uvažujete?

Ano, zatím pouze uvažuji. Pokud to totiž skutečně udělám, tak mi reálně hrozí, že budu odsouzen já.

Za co byste mohl být odsouzen?

Za cokoli. Soud například jistě dokáže paní Němcovou, pana Lukačoviče, pana Černého a další definovat jako „jinou skupinu osob“, vůči které jsem se svým podnětem dopustil podněcování. Podle platného precedentu k odsouzení podčlověka přece stačí pouze pocit soudce.

A vy chcete, aby byli za své výroky odsouzeni?

Nechci, a také vím, že nebudou. V ideálním případě bych chtěl, aby byl zrušen § 356, ale s tím nelze počítat. Co by však režim udělat mohl, je jasná specifikace toho, kdo o kom co smí a nesmí říkat. Trestní oznámení by mohlo být jedním z prostředků, jak toho dosáhnout. 

Pokud nechcete, aby byli odsouzeni, tak si tedy myslíte, že by každý měl mít právo urážet kohokoli?

Odpovím obecně. U lidí, kteří jsou si před zákonem rovni, by u verbálních trestných činů mělo platit totéž, co u trestných činů ostatních, což znamená, že by měla vzniknout prokazatelná škoda tomu, na kom byl trestný čin spáchán, a pak by se mělo dokazovat, zda šlo o úmysl, nebo ne. Pocit soudce ale není škoda a už vůbec ne prokazatelná.

Co se týká trestného činu podněcování nenávisti, tak jde pouze o klacek v rukou těch, kdo nejsou schopni nebo ochotni podstoupit střetnutí argumentů. Ten paragraf vynucuje právo každé skupiny lidí na bezpodmínečně pozitivní přijetí okolím, což je samozřejmě nesmysl. Přece po lidech nikdo nemůže chtít, aby například o entitě, jejímž názorem či vírou je, že každý, kdo nesdílí jejich víru a jejich způsob života, je méněcenný a má mu být uříznuta hlava, mluvili a psali jen dobře. Pak jsme zde samozřejmě ještě my, méněcenní, a zde na vaši otázku neumím odpovědět. Naše práva, máme-li vůbec nějaká, teprve musí být přesně specifikována, což ovšem nemůžu udělat já, ale někdo z kasty vládnoucích nadlidí. 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Radim Panenka

Mgr. Karel Krejza byl položen dotaz

Naše obrana

Jak bude ČR dál podporovat Ukrajinu, když jsou naše zásoby vyčerpány (tvrdí to Černochová)? A kde se najednou vzaly finance na nákup další munice? Zajímalo by mě taky, nakolik jsme zásobeni sami pro sebe a jestli máme vůbec dost velkou armádu (asi ne, když se uvažuje o obnovení povinné vojny)? Proto...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Drulák: Tomuto člověku se vyplatil Fiala v Bílém domě. Není to Čech

10:02 Drulák: Tomuto člověku se vyplatil Fiala v Bílém domě. Není to Čech

„Byla to čistě rituální návštěva, která měla potvrdit naši absolutní loajalitu Washingtonu,“ hodnotí…