Cílem hnutí je vyhrát říjnové sněmovní volby, tak aby v příští vládě mělo zásadní vliv. Co si pod tím představit? Z kolika mandátů byste měl radost?
Ideálním scénářem by samozřejmě bylo takové vítězství, na základě kterého bychom byli schopni utvořit jednobarevnou vládu. Nicméně takový výsledek je nepravděpodobný a v historii České republiky ho nikdo nedosáhl. Proto budu osobně spokojený, pokud dosáhneme takového vítězství, které nám umožní aktivně prosazovat náš program a dotáhnout započaté změny do konce. V posledních volbách naše hnutí získalo v Pardubickém kraji dva poslanecké mandáty a osobně věřím, že v letošních volbách dosáhneme lepšího výsledku, tedy zvolení alespoň tří poslanců.
Byť je podle předvolebních výzkumů ANO favoritem, není vyloučeno, že i když hnutí volby vyhraje, skončí v opozici. Obáváte se takové situace? A kde je podle vás hlavní příčina tohoto ,,spiknutí“?
V poslední době, bohužel, se představitelé konkurenčních politických stran předhánějí v prohlášeních, kdo půjde nebo nepůjde po volbách do koalice s naším hnutím, kdo to chce více nebo méně, co všechno se musí zrušit nebo schválit, kdo může vládnout a kdo ne a tak dále. To vše, podle mého názoru, je velmi předčasné a nešťastné a do těchto mediálních přestřelek se nechci zapojovat. Rozhodnou prostě až voliči svým hlasováním a všechno ostatní je podivná a zbytečná politická hra našich soupeřů. Chci společně se svými kolegy na kandidátce co nejlépe uspět v parlamentních volbách. Pro mě osobně to znamená zvítězit v Pardubickém kraji a získat alespoň takový procentuální výsledek, jako bude celostátní průměr hnutí ANO. Není jednoduché měnit věci k lepšímu. Přesvědčujeme se o tom dnes a denně. My se ale nenecháme zastavit a změnu dotáhneme.
Ing. Martin Kolovratník
Čím budete chtít v horké fázi kampaně přesvědčit nerozhodnuté voliče, kterých je stále velké množství?
Víte, pro mě osobně není volební kampaň o setkávání s lidmi pouze dva měsíce před volbami. Celé své funkční období jsem pořádal pravidelné výjezdní akce po našem kraji, abych udržoval kontakt s občany, znal jejich názory nebo jejich problémy. A v tomto duchu chci pokračovat i nyní. Naši podzimní kampaň nebudeme stavět na drahých billboardech a reklamách, ale na osobním kontaktu s lidmi. Většinu září a celý říjen budeme jezdit po Pardubickém kraji a mluvit s občany. A čím chci přesvědčovat voliče? Jednoznačně našimi výsledky. Vláda byla úspěšná, díky lepšímu výběru daní jsme mohli přidat celé řadě oblastí, zejména v dopravě, kde máme mnoho dobrých výsledků. Například konkrétně v našem kraji rozjíždíme stavbu prvních dvou úseků D35, rozběhli jsme pomalé přípravy obchvatů velkých měst a opravili jsme stovky kilometrů silnic I. tříd. To jsou konkrétní výsledky mé práce a ty chci osobně lidem představovat a věřím, že mé úsilí ocení a budou chtít v nastartovaných změnách pokračovat.
Andrej Babiš stejně jako Jaroslav Faltýnek obvinění z podvodu v kauze Čapí hnízdo dementují a rezignovat odmítají. Úsilí policie považuje Babiš za snahu o své politické znevěrohodnění a likvidaci. Na druhou stranu i v minulosti přišla policie s obviněním chvíli před volbami. Martina Půtu dokonce policie bez jakéhokoliv konkrétního závěru vyšetřuje již třetím rokem. Jste i vy přesvědčen, že je obvinění Babiše pouze účelové? Jsme svědky kriminalizace politiků? A na čí objednávku by měla policie v takových případech jednat?
Osobně považuji načasování policejní žádosti o zbavení poslanecké imunity a vydání k trestnímu stíhání obou zmiňovaných za velmi nešťastné a vzbuzuje ve mně důvodná podezření. Není sporu o tom, že tento krok policie uškodí našemu hnutí a pravděpodobně v důsledku něho ztratíme některé voliče, kteří nás nebudou volit, dokud nedojde k vyvrácení obvinění. Mám informace o tom, že vyšetřovatel v žádosti o vydání poslance uvádí v omyl a některé informace úmyslně zamlčuje. Tradiční politické strany z nás mají strach a nelíbí se jim, že měníme zaběhnuté pořádky. Proto souhlasím s Andrejem Babišem, že jde o účelové obvinění a snahu nás úmyslně poškodit v předvolebním období.
Psali jsme:
Po obvinění z korupce Martin Půta rezignoval na post předsedy STAN. Neměl by podle vás Babiš učinit podobné gesto? Není tohle znakem vyspělé politické kultury?
Osobně si nemyslím, že by Andrej Babiš měl rezignovat na post předsedy strany. Rezignace Martina Půty je jeho osobní rozhodnutí. Každý, kdo se v životě dostal do takové nepříjemné situace, by si měl sám sáhnout do svědomí a podle toho se rozhodnout, zda cítí vinu, nebo ne. Osobně jsem přesvědčený, že jak Andrej Babiš, tak i Jaroslav Faltýnek jsou nevinní a dokážou závažná obvinění věrohodně vyvrátit před nezávislým a spravedlivým soudem. Navíc jsme demokratický stát a měli bychom ctít presumpci neviny. Dokud tedy soud nerozhodne o vině, nevidím jediný důvod, proč by měl kdokoliv rezignovat.
Intenzivně se zajímáte o problematiku modernizace železničních koridorů v Česku. Jejich dokončení vychází nejdřív na rok 2021, hotové přitom měly být už v roce 2010. Ve své zprávě to uvádí Nejvyšší kontrolní úřad. Oproti plánům rostou i náklady staveb, byť se je v posledních letech daří snižovat. Kde je podle vás příčina průtahů a kdo je za ně odpovědný?
Chyba není na straně státního investora SŽDC, tato organizace má potřebné projekty nachystané a má i k dispozici dostatek finančních prostředků. Konkrétní problém vidím v nevhodně nastavených zákonech. Například zákon o veřejných zakázkách často zneužívají dodavatelské firmy ke konkurenčnímu boji. Neúspěšní uchazeči se totiž běžně odvolávají k ÚOHS, a soutěže tak blokují někdy i rok. Rozhodování ÚOHS je často pomalé a není konzistentní. V podobných případech se objevují různé přístupy. Osobně této věci pomáhám a pro SŽDC jsem inicioval, aby s renomovanou právní kanceláří připravilo na základě zkušeností zemí z evropského prostoru tzv. katalog kvalifikačních podmínek, které musejí uchazeči v soutěžích bez výjimky splnit. Tím by se měl trh vyčistit a zkvalitnit a soutěže výrazně zrychlit.
Pokud se nemýlím, v září by se mělo uskutečnit hlasování o výstavbě první vysokorychlostní tratě u nás, jež by spojovala Prahu s Drážďany. Jste optimista? Jaké jsou odhadované náklady a kdy by se po ní mohli projet první z cestujících?
Jde o hlasování v německém Bundestagu, který by měl schválit, že z pohledu Německa jde o strategickou stavbu. Německá strana nás oficiálně informovala, že tento záměr je připraven a projednán, tzn. s jeho přijetím by neměl být žádný problém. Celková cena z Prahy do Drážďan se pohybuje v řádu desítek miliard. Stoprocentně se ale vyplatí. Představte si, že z Prahy do Ústí nad Labem pojedeme dvacet minut. Do Drážďan hodinu a do Berlína dvě hodiny. Tyto spoje budou výrazně rychlejší, než je na těchto středních tratích například letecká doprava. Vysokorychlostní tratě umožní lidem komfortní cestování. Z průzkumu víme, že zájem v tomto úseku bude velký, a proto se to vyplatí.
Procestoval jste Španělsko, které je v rychlosti výstavby skutečným vzorem. V čem konkrétně? A souhlasíte s tím, že Česko s vysokorychlostními tratěmi zaspalo?
Španělsko může být v tomto ohledu pro nás jasným vzorem. Stát si vzal vysokorychlostní tratě za prioritu a dokáže je stavět tempem deset kilometrů za rok. Navíc se snaží cestování těmito vlaky maximálně popularizovat a zatraktivnit pro lidi. Například za každou minutu zpoždění má strojvedoucí o několik procent sníženou mzdu a naopak při dodržování jízdního řádu získává bonusy. To jsou důležité momenty, které fungují. Musím konstatovat, že Česko v této oblasti jasně zaspalo a je to chyba předchozích vlád, že pro vysokorychlostní tratě kromě řečí nic neudělaly. Pro mě osobně je velká výzva toto zpoždění dohnat a za sebe mohu slíbit, že pro to udělám maximum.
Psali jsme:
Současný stav dálniční a silniční sítě České republiky neodpovídá požadavkům uživatelů. Máte jasno v tom, jak situaci řešit? Zatím se nedá říci, že by bylo líp.
Situaci řešíme, ale dovolím si nesouhlasit. Tvrdím, že líp už je. A opět to uvedu na situaci z našeho regionu. Zatímco předchozí vlády dvacet let přešlapovaly na místě, my jsme letos například dotáhli D11 do Hradce Králové. Během podzimních měsíců začínáme stavbu klíčové dálnice D35. A zrovna ta je hezký ilustrační příklad mé práce. Když jsem vstoupil do politiky, tak nám naši předchůdci zanechali „pěkné dědictví“. Na prvních 20 kilometrech nebylo vykoupeno 1 400 pozemků. Hlavním důvodem bylo to, že majitelé odmítali se státem komunikovat. Přípravy D35 tak byly zastaveny a v dohledné době to nevypadalo na žádné zlepšení, navíc chyběl i archeologický průzkum. Díky mé osobní novele zákona o výkupech máme dnes všechno připraveno a do několika týdnů výstavba začíná. A takovýchto příkladů jsou po České republice desítky. Na druhou stranu nechci tvrdit, že máme vyhráno. Je před námi spousta práce. I proto věřím, že v podzimních volbách nám lidé dají hlas a pomůžou nám věci dotáhnout do zdárného konce.
Na začátku léta jste interpeloval ministra zemědělství v souvislosti s poničením krajských a obecních silnic těžkou technikou v důsledku nadměrné a dlouhodobé těžby dřeva napadeného kůrovcem. Navrhl jste i nějaké řešení? A hlavně, dostalo se vám odpovědi?
Ano, konkrétní řešení mám. K problému by se mělo čelem postavit ministerstvo zemědělství, konkrétně podnik Lesy ČR. Jejich povinností je před zahájením každé akce nebo těžby dřeva projít trasu, po které se bude dřevo vozit, a zdokumentovat technický stav silnice. Poté by mělo dojít k uzavření memoranda s dotčenou obcí a po skončení těžební akce mají Lesy ČR na své náklady obecní komunikaci opravit a uvést do původního stavu. Ze strany zemědělství jsem se nesetkal s příliš velkou ochotou k tomuto řešení přistoupit. I proto v září organizujeme na půdě hospodářského výboru veřejné projednání, kde budu chtít dosáhnout řešení. Nesouhlasím s tím, aby obce trpěly za problém někoho jiného.
Navzdory svým slibům vláda nenavýšila výdaje na dopravní infrastrukturu cca na 2 % HDP. Nedostála ani svému slibu na vypsání dlouhodobého tendru na výběr mýta. Proč podle vás v těchto ohledech vláda selhala, nebo to tak nevnímáte?
Bohužel musím částečně souhlasit a upřímně přiznávám, že z toho nemám radost. Stabilizace rozpočtu SFDI je mojí dlouhodobou prioritou, kterou bych rád v případě volebního úspěchu prosadil v příštím volebním období. Nezastírám ani to, že u řešení tendru mýta jsem prosazoval jinou koncepci. Jde o zavedení tzv. EETS (evropská elektronická mýtná služba). Pokud bychom zvolili tento model, celý systém bychom mohli rozdělit na více menších částí. Samostatně bychom mohli soutěžit dodavatele krabiček, sběru dat, bankovních poplatků, datového provozu a podobně. Díky tomu bychom zvýšili konkurenci mezi jednotlivými dodavateli. Ministerstvo se však rozhodlo pro jiný model, a to jednoho velkého tendru. Jde o rozhodnutí exekutivy, které jako takové respektuji.
Psali jsme:
Podle vašeho mínění má být vyšší mzda výsledkem poctivé práce. Ne nátlakem a vydíráním odborářů. Nejsou tu ale odbory právě od toho, aby jednaly jménem pracovníků se zaměstnavatelem nebo státem právě o výši mezd či o pracovních podmínkách?
Souhlasím s tím, že pokud se daří ekonomice a firmám, mělo by se to projevit i v peněženkách pracujících. Na druhou stranu je potřeba si uvědomit, že jsme za čtyři roky zvedli minimální mzdu jako žádná jiná předchozí vláda před námi. Položme si ale ruku na srdce a přiznejme si, že nárůst produktivity práce nebyl takový, jako došlo k navýšení minimální mzdy. To je ale velký problém. Osobně znám celou řadu firem, jejichž obchodní model počítá skutečně s minimální marží. Tyto podniky jsou tak na tyto skokové nárůsty mezd a s nimi spojených odvodů velmi náchylné. Myslím si, že zde se hodí přísloví, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly. Jednoznačně chceme pomoci zaměstnancům, ale v konečném důsledku jim může toto navýšení ublížit v tom smyslu, že firmy jednoduše přestanou být konkurenceschopné a v důsledku toho začnou masivně propouštět zaměstnance. Na tento fakt je potřeba pamatovat. Proto si myslím, že zvyšování mzdy má být výsledkem zvyšování konkurenceschopnosti a produktivity práce, nikoliv tvrdého vyjednávání odborářů. Jejich roli vidím zejména ve vytváření tlaku na zlepšení pracovních podmínek, prostředí na pracovišti, bonusů pro zaměstnance a obdobně.
Minimální mzda od příštího roku opět vzroste, a to o rekordních 1 200 Kč na 12 200 Kč. Zvýšení minimální mzdy je podle některých ekonomů chyba. Prý vznikne velké množství chudých a nezaměstnaných. Co si myslíte vy? Podporujete její zvýšení?
Souhlasím s ekonomy, že jde o nebezpečný krok, který nemusí nutně prospět ekonomice, a dokonce ani zaměstnancům, kteří minimální mzdu pobírají. Na její navýšení je totiž potřeba nahlížet komplexně. Ono navýšení totiž nepředstavuje pouze náklad 1 200 korun pro zaměstnavatele, ve skutečnosti jsou totiž náklady mnohem vyšší. Nesmíme totiž zapomínat, že zaměstnavatel odvádí za zaměstnance i sociální a zdravotní pojištění. V ročním úhrnu tak navýšení mezd znamená pro zaměstnavatele navýšení nákladů na jednoho zaměstnance o desítky tisíc korun. Pokud jde o střední firmu s více zaměstnanci, náklady už jsou v řádu milionů korun. A to je problém, protože firmy mají na jedné straně vyšší náklady, ale nezvýšily své příjmy. Kvůli tomu hrozí reálné riziko, že zejména firmy, které se pohybují v nízkoprofitovém prostředí, mohou mít s tak rychlým navýšením mezd existenční problémy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Kateřina Synková
