Jak jste vnímala letošní oslavy 17. listopadu a fakt, jakým stylem na Albertově vystoupil a k lidem promluvil prezident Miloš Zeman? Chyboval podle vás Zeman v tom, že se na pódium postavil vedle lídra Bloku proti islámu Martina Konvičky?

Oslavy 17. listopadu jsou symbolickým datem českých dějin, kdy bylo vykročeno směrem k demokracii. Kdysi i Miloš Zeman byl součástí tohoto mohutného proudu, který nás osvobodil od totality a vyvedl z područí Ruska. Dokonce patřil svým prognostickým článkem v Technickém magazínu k předvoji. Dnes se Miloš Zeman pokouší veslovat proti tomuto proudu. S každým dalším dnem u moci bobtnají jeho psychické komplexy, kterými je obtěžkáno velikášské prezidentovo ego, a pudí ho ke stále agresivnějším a zároveň ubožejším exhibicím.

Nepustit studenty na „jejich“ vzpomínkovou akci a vyhradit „jejich“ tradiční místo pro sebe, svoji ochranku a pana Konvičku nebylo „chybou“, protože nebylo vůbec politickým aktem – cirkus stojí mimo politiku – ale obyčejnou lidskou pomstou. Ponížení, které zažil prezident na Albertově před rokem, kdy byl vypískán studenty s červenými kartami, mu nedalo spát celý rok, než nastal ten sladký okamžik pomsty. Uražený prezident zatrhnul studentům jejich svátek. Aby věděli, kdo je v této zemi pánem. A že pana Konvičku, vedle kterého Zeman stál na Albertově, tento týden obvinila policie z podněcování k nenávisti vůči muslimům? Tím lépe, média mají tisíckrát větší zájem o Zemana s Konvičkou než o Zemana bez Konvičky. Vztyčený prostředníček směrem k akademické obci a všem oponentům je pak ještě viditelnější. Zeman by stoupl i po boku samotného ďábla, pokud by to naštvalo „pražskou lumpenkavárnu“ a přilákalo novináře.

Případ skupiny studentů a aktivistů, kteří se na Albertově nemohli dostat v čas konání demonstrace na podporu prezidenta k pamětní desce, vedl k uspořádání „náhradního 17. listopadu“ v neděli 22. 11. Podle mnohých to ale byl zbytečný truc. Myslíte si to také?

Každý má právo slavit svůj svátek podle zavedených tradic, v tom je smysl svátků. A právě tato studentská pieta má tradici nejdelší, sahá až k roku 1938 a je spojena se symboly československé státnosti a samostatnosti.