Jména Zemanem vyznamenaných osobností opět sklidila kritiku. Prezident Miloš Zeman je obviňován, že výběrem vyznamenaných degraduje hodnotu státních vyznamenání. Souhlasíte s tímto názorem?
Jen jsem si potvrdil, co jsem říkal v našem předešlém rozhovoru, že Zeman pokračuje v cestě dehonestace všeho. Jakékoli vyznamenání by mělo být oceněním, na které je člověk opravdu hrdý, ať už mu je dáno z jakýchkoli rukou. Miloš Zeman za dobu, co je prezidentem, rozdal mnoho vyznamenání významným lidem, ale bohužel taky mnoha bezvýznamným, u kterých člověk vidí, že medaili dostali jen za to, že panu Zemanovi lezou hluboko do zadku, jsou servilní a dělá jim dobře, že je Zeman hladí po hlavě. To je znevážení státních vyznamenání. A divím se, že v této situaci od něj vyznamenání přijímají lidé, kterých si vážím. I když nejsem tak domýšlivý, to je stejné, jako kdyby mi někdo chtěl dát Nobelovu cenu za mír, tak bych to těžce zvažoval, protože když to dostali Arafatové, Obamové apod., musím se tomu smát. Takové ocenění mají dostávat lidé, kteří opravdu musí překonávat těžkosti, riskují vlastní životy a posunují svět někam dál. Jestli nějaký miliardář, který není o nic lepší než ten, kterého atakuje, dostane medaili za to, že řeže do někoho, koho pan Zeman nemá rád, tak je to celé postavené na hlavu. A takhle mohu vyjmenovávat další oceněné. Určitě mezi nimi byli lidi, kteří si vyznamenání zaslouží jako bývalí bojovníci proti fašismu, ale jestli se tam má do toho namíchat taková figura, jakou je bolševický pohrobek, tak je to zvrácené. Můj otec, západní letec, se musí v hrobě obracet hrůzou.
Mezi vyznamenanými je řada jmen, která jsou v seznamech spolupracovníků Státní bezpečnosti. Vadí vám to jako disidentovi, který šel proti totalitnímu režimu, jenž Státní bezpečnost využíval k represím proti vlastním občanům?
Ano. Miloš Zeman už překročil veškeré hranice a dopracoval se k dokonalosti ve své, nebojím se říci, zhovadilosti. Mne nezajímá, jestli to dělá ze zlomyslnosti, z provokace, je to jen důkaz jeho nedospělosti. Ten člověk ztratil veškerou soudnost, a tím pádem i jakoukoli nepatrnou možnost si ho vážit. Alespoň z mé strany. On jen potvrzuje, co byl odjakživa. Nijak se nezměnil. Co je to za prezidenta, když vyznamenává třeba lidi upadlé komunistické kultury? A když si navíc vybírá ty, kteří smějí jít na udělování vyznamenání, selektuje dokonce i senátory. Když někdo z pozvaných na Hrad nejde jako paní Němcová, je to jejich svobodná vůle, ale prezidentská kancelář by měla poslat pozvání všem zákonodárcům. Ne třeba adresně všem senátorům, ale Senátu jako takovému, a instituce by to předala jednotlivým senátorům. Tak by to mělo fungovat v právní, demokratické a politicky kulturní zemi. Ale Zeman evidentně vykazuje znaky despotismu, ale chvála Bohu máme, sice pochroumanou, ale přece jen demokracii, kdy Zeman jako prezident v podstatě nemá žádnou moc. Spíš mi vadí Parlament, že už ho pořádně neklepl přes pracky. Pamatuji se, když myslím americký prezident Clinton trochu zlobil, že mu kongres USA zkrátil prachy, takže nemohl ani cestovat, dokonce ani neměl peníze na ambasády. Hned se prezident Clinton probudil a začal se chovat, jak má.
Kongres USA je takovou pojistkou proti zvůli toho, kdo má obrovskou moc. U nás, chvála Bohu, prezident nemá takovou moc, ale reprezentuje tuto zemi, takže si to vyřizuje takovými způsoby, že odmítá jmenovat profesory, i když je to jeho povinnost. On nemá co selektovat, odmítá jmenovat ministry, když se mu nelíbí, i když je to v rozporu s Ústavou. Bylo by možné ho finančně osekat, ale poslanci jsou připodělaní, protože je zvolen třetinou občanů, a kdo ví, jak by oni mohli v příštích volbách dopadnout. Poslanci a senátoři by přinejmenším mohli veřejně a zásadně konstatovat, že prezident nesplňuje to, aby mohl dál vykonávat svou funkci.
Mnozí zpochybňují schopnost prezidenta vykonávat funkci kvůli jeho zdravotnímu stavu.
Teď vůbec nemluvím o jeho zdravotním stavu, mluvím o tom, jak ignoruje základy principů demokratického státu a prezidenta, který reprezentuje všechny občany, ať ho volili, nebo nevolili. A nemá si vyřizovat účty. To je malost. Myslím, že v minulosti nenajdete mezi prezidenty, i když někteří byli zločinci jako Gottwald, tak malicherného představitele státu, jako máme dneska. Když vidím prezidenta Kisku na Slovensku, tak jim ho závidím. A také mi vadí, že přijedou ze zahraničí politici a baví se se Zemanem. Mne to uráží, že pro formální diplomatické vztahy se setkají s prezidentem této země, když vědí, jakou dělá ostudu v zahraničí, kde nevydrží ani stát mezi představiteli dalších států. Narážím na fotku, kde všichni státníci stojí a on vedle nich sedí na židli a usíná. Chápu, že je Miloš Zeman nemocný, ale nechápu, proč to dělá, když ani nemůže stát. Prezident musí něco vydržet. T. G. Masaryk byl také na stará kolena nemocný, on byl vlastně také starý prezident, ale překonal to. A to nejsem podělaný z Masaryka, kdybych v jeho době žil, byl bych k němu také asi kritický, ale nemohl bych mu vytknout nic z toho, co vytýkám Zemanovi.
Ale máme vlastně právo kritizovat, koho prezident vyznamenal? Něco jiného je, když mu vytýkáme, že porušuje Ústavu, když nechce jmenovat nějaké profesory nebo ministry, ale udělení státních vyznamenání je přece plně v jeho kompetenci, takže si může vybrat, koho chce.
To není tak úplně pravda. Návrhy na vyznamenání podává Parlament, dokonce je mohou podávat i občané, sdružení nebo různé instituce. Můj přítel už podruhé navrhl vyznamenat mladou ženu, která byla popravena nacisty, protože byla jednou z těch, kteří schovali parašutisty, kteří zastřelili Heydricha. Existuje její poslední dopis, velmi dojemný, ve kterém oznamuje, že bude zastřelena a že všechny miluje. Zůstala po ní malá holčička. Když její dopis čtete, chce se vám plakat.
Pro tohoto prezidenta, který není můj prezident, to není tak závažné, ocenění dá raději paní Vitáskové. Ano, on si to může dělat, ale jen tím dokazuje, že rozdává vlastní medaile, ale ne jako prezident, ale jako Zeman. Kdyby byl skutečně prezident, tak by neodměňoval za věrnost lidi, kteří jsou naladěni proti některým stejným způsobem jako on, ale uděloval by vyznamenání těm, kteří skutečně vykonali něco významného pro tento stát. Pro mne je Zeman obyčejný posera. Můj dědeček mne naučil nazývat věci pravým jménem.
Historik Jakub Jareš na slavnostním znovuotevření Národního muzea těsně před projevem prezidenta vykřikl: „Hanba prezidentovi, který lže. Hanba prezidentovi, který nahrává diktaturám. Hanba prezidentovi, který vtipkuje o vraždách.“ Byl to projev občanské odvahy, nebo to nebylo vhodné chování?
Já tvrdím, že když se nepostavíme proti svinstvu, třeba veřejně, i tím, že riskujeme, tak se na tom svinstvu podílíme. Proto se celý život zastávám lidí. Když někdo řekne, že se něco nedělá, že se to nesluší, je to pokrytectví. Já panu Jarešovi samozřejmě tleskám, proč bychom se měli podělat z nějaké funkce, když ten, kdo v té funkci je, ji znevažuje? To je jako ta úžasná Andersenova pohádka o tom, že král je nahý.
Poslanec TOP 09 Miroslav Kalousek říká, že jména ocoeněných jsou ze „soukromého mejdanu Miloše Zemana“, na Miroslavu Němcovou z některých jmen padl smutek. Je mezi vyznamenanými jméno, které vám obzvlášť vadí?
Je toho víc. Třeba nevím, za co dostal vyznamenání miliardář Pavol Krúpa. Za to, že se strká s Bakalou? To je výsměch. To je, jako když psovi dáte pamlsek za to, že plní úkoly, které mu dáváte. A pak dostane kousek buřta. Přesně tak Zeman snížil tohle dekorování na něco nízkého a hloupého. Mezi vyznamenanými jsou samozřejmě i takoví, co si to zaslouží. Ale já bych na jejich místě měl dilema, jestli medaili vůbec přijmout. Herec Kačer ho měl nakonec taky, protože všem vysvětloval, proč vyznamenání přijal. A dělal to proto, že věděl, že spousta jeho přátel by nic takového nepřijala. Nepřijal to Mišík, odmítla to řada jiných. Třeba režisér Jan Němec, než umřel, medaili vrátil. Chtěl tím vyjádřit, že vyznamenání je znehodnoceno tím, kdo ho dostává.
Já mám problém i s tím, když jsou vyznamenáni špičkoví sportovci, kteří prosazují sami sebe. Třeba ta úžasná lyžařka a snowboardistka, která si mohla dovolit sportovat, protože má bohatého tatínka, na rozdíl od spousty dětí v Krkonoších , kteří nemají majetné rodiče, dostane vyznamenání. I ona a její rodina s tím měli dilema. Ona ale šalamounsky prohlásila, že to je vyznamenání od lidí, kteří ji navrhli, a že prezident to akceptoval. Já nikoho neposuzuji ani neodsuzuji.
A nepřekvapilo vás, že vyznamenání přijala i bývalá disidentka, spisovatelka a vaše někdejší spolupracovnice ze spolku Šalamoun Lenka Procházková?
Lenka urazila dlouhou cestu, v minulosti jsme byli na jedné lodi, pak se rozhodla, že v Šalamounu už nebude, rozvádět to nebudu, to jsou interní věci spolku, a vydala se, kam se vydala. Byla v diplomacii a teď přijala od Miloše Zemana vyznamenání. Já bych nic takového udělat nemohl. Když už by někdo měl dostat ohodnocení za to, co dělá, spolek Šalamoun pracuje od roku 1994, pomohli jsme spoustě lidí, zprostředkovali desítky milostí, dokázali jsme ovlivnit i některá znění zákona, měl by to dostat spolek Šalamoun. Nebo nadace Post Bellum, ale u nás, na rozdíl od zahraničí, se organizacím státní vyznamenání neudělují, jen fyzickým osobám. Ale v Post Bellum je nějaká vůdčí osobnost, která by to měla dostat, protože jejich činnost je velmi důležitá a nezastupitelná. Za co to dostala Lenka Procházková, to opravdu nevím. Ona je proti církvi, ona je proti šlechtě, ona je proti pražské kavárně, to se panu Zemanovi určitě líbí.
Nezasloužila si to třeba za to, že byla za minulého režimu v disentu?
Kdyby to Lence dali za disidentství, dovedl bych si představit jiné lidi, kteří by to měli dostat a kteří zůstali v anonymitě. Těch je spousta. Disidenti, kteří žili někde na venkově, byli pod větším tlakem než my v Praze, byť jsme také zažívali represe a diskriminaci. Ale lidi, kteří žili třeba v Orlických horách, na tom byli mnohem hůř. Vyznamenání by měl dostat třeba můj přítel Chromý, ten byl i zavřený. Lenka nebyla zavřená. Ale umím si představit, že všichni ti, které mám na mysli, by to odmítli.
Když mluvíme o hrdinství za minulého režimu, kdy hrozily lidem s odlišným názorem represe, což jste sám zažil, jak se díváte na státní vyznamenání za hrdinství pro ředitelku Střední zdravotnické školy Ivanu Kohoutovou? Muslimská dívka se u soudu dožadovala omluvy od školy za to, že jí zakázala nošení hidžábu.
Vašek Havel v šedesátých letech napsal článek, jak z domu spadla konzole a zabila ženu, ve kterém uvedl výraz, který dodnes používám, a to je matení pojmů. On chtěl, aby bylo přesně pojmenováno, proč ta konzole spadla, že se o objekt nikdo nestaral, že stát lidem sebral soukromý majetek a nechal ho devastovat. Vzpomínáte, jak jsme za totality chodili po Praze pod lešením? Tehdy bylo skoro všude. A to je ono i v tomto případě. Matení pojmů. Co je to za hrdinku? Hrdinství není to, když někomu v proudu fanatismu a xenofobie začne vadit, že někdo nosí na hlavě šátek. Jak to, že nevadí jiným, že někdo nosí na hlavě čepičku? Tomu, že islám je dnes demonstrován jako nejzločinnější ideologie, rozumím, protože část islamistů neboli muslimů se chová způsobem, jakým se v historii chovali různí fanatici. A je jedno, jestli to byli političtí, komunističtí a nacističtí fanatici, nebo náboženští, protestanští nebo katoličtí, to je jedno. Všichni se chovali, dá se říci, teroristicky. Zapalovali města, vyvražďovali obyvatele.
Dneska žijeme v moderní době, ale lidská podstata zůstává stejná. A jakýkoli fanatismus je odporný, hnusný. Nemůžeme skrz fanatismus popírat práva ostatních lidí. Ať všichni žijí, jak se jim líbí, pokud tím nikomu neubližují. Fanatismus zlikvidoval šest milionů Židů. A paní ředitelka se zachovala taky jako fanatička, jako poslušná ovce, která zneužila své pravomoci. Za statečnost považuji chování té učitelky, která čelila šikaně žáků. Ta byla statečná, že tomu chtěla odolávat, i když se za ni nikdo nepostavil. Nejsem ani zastánce muslimů, ani katolíků nebo protestantů, ale víra je osobní věc každého člověka. Přestává být osobní věcí, když začne být vnucovaná a propagovaná, jak to dělají někteří islámští fanatici. Ale mám spoustu přátel, muslimů stejně jako katolíků, všichni žijí ve své víře a nevnucují mi ji. Pro mne jsou fanatici i někteří Zelení nebo vegetariáni, kteří mě přesvědčují, abych nejedl maso.
Je možné v případě ředitelky Kohoutové mluvit o hrdinství, když měla velkou podporu u politiků i části veřejnosti? K soudu ji přišli podpořit i poslanci Jana Černochová a Václav Klaus mladší, prezidentský kandidát Hannig, politička Jana Volfová, bývalý poslanec Miroslav Sládek, antiislámský aktivista Martin Konvička a další. Skupina Naštvané matky, která vystupuje proti migrantům, dokonce zveřejnila na sociální síti snímek advokátky zastupující muslimskou dívku s textem, že „tak vypadá advokátka, která aktivně podporuje migraci“.
To mě neudivuje. To jsou fanatici z různých stran, které spojila posedlost. A posedlost vás zbaví zdravého rozumu. Když si vezmete pana inženýra Miloše Zemana, tak on je taky svým způsobem fanatik. Navíc trochu vyčůraný.
Ing. Miloš Zeman
Možná Miloš Zeman nemá rád muslimy, protože podporuje Izrael, který je ze všech stran vystaven útokům islámských teroristů.
Židi jsou mu u řitě. Ale je pak populární. A Židi jsou tak naivní, že ho ocenili, když byl někde v Americe. Neumím si představit, že by se Miloš Zeman zajímal o židovskou historii, o židovskou kulturu, o židovskou hudbu. Pro mne je tento člověk největším zklamáním v polistopadovém období. Ani ne tak Babiš. Babiš je jen produkt nějakého procesu, který zavinily i ostatní politické strany.
Byly podle vás nedávné oslavy výročí sta let republiky důstojné? Nebo byly zbytečně pompézní?
Já mám v sobě asi hodně anglického akcentu, já si na oslavy moc nepotrpím. Ale akceptuji, že lidi jsou šťastní a oslavují to. Taky mi vadí, že oslavy, na které si za čtrnáct dní už nikdo nevzpomene, stojí peníze, které by se daly využít daleko užitečněji. Místo toho, aby se denně připomínala historie v médiích, aby se o skutečné autentické historii posledních padesáti let učily děti ve škole, se dávají takové ohromné výdaje na různé oslavy, přitom slyším, že nejsou peníze na školství, na zdravotnictví. Ano, má to být důstojné připomenutí vzniku státu, ale stávají se z toho estrády, žvanírny. Asi mám extrémní názor, ale já ho nikomu nenutím. Když to lidé chtějí…
Emoce vzbudila také přítomnost předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslava Vodičky na slavnostním aktu na Vítkově, který dal nedávno medaili komunistickému poslanci Zdeňku Ondráčkovi, přezdívanému Mlátička, protože se za totality aktivně účastnil jako příslušník Pohotovostního pluku policie represí proti demonstrantům.
O téhle zrůdě jsem mluvil. Klobouk dolů před předsedou Senátu, že mu nedovolil vstoupit na půdu Senátu, aby se tam předváděl. Klobouk dolů před Babišem, ať je jakýkoli, že mu utnul peníze. Nechápu staré pány a dámy, že mají v čele někoho, kdo nebyl protifašistickým bojovníkem, nosí uniformu, která mu nepřísluší, kdo sloužil na plný pecky totalitnímu režimu a je mentálně práskač. To odpovídá přesně tomu, koho máme na Hradě. Pan Vodička je nula. Když budu hodně slušný, pro mě je to takové lejno u cesty. Ale často se stává, když společnost trochu ochabne a začne být pseudotolerantní, že se jakoby neumí bránit. Masaryk říkal, že svinstvu se musí bránit třeba i mečem, když je společnost ohrožena.
Myslíte si, že nastala chvíle, kdy jsme ochabli a společnost je ohrožena? A že je třeba se víc bránit? Protesty proti prezidentovi a premiérovi sílí , na Václavském náměstí se v den státního svátku uskutečnila oslava pořádané skupinou Milion chvilek proti demokracii, na které zaznělo, že máme být hrdi na minulost národa a že i celkově je náš národ i občanská společnost v mnohem lepším stavu navzdory tomu, kdo je tu prezidentem a premiérem. Je to něco, čím mohou demokratické síly navázat na úspěch v senátních volbách a moc Zemana a Babiše zlikvidovat?
Myslím, že byl v senátních volbách náznak, že změny musí přijít. Je bezvadné, když lidi vyjdou do ulic a vyjádří svůj názor, ale je to promarněný potencionál. Ten se jen vyplýtvá tím, že si lidi zademonstrují. Sice znepříjemní politikům život, i když dělají, že nikoli, ale jde to do ztracena. Vzpomeňme na akce Děkujeme, odejděte. Ale tam se chytali rádoby politici včetně představitele demokracie Tomáše Halíka. Chvála Bohu za něj, ale za prezidenta bych ho nechtěl. Já sázím na mladé lidi. Chápu, že se brání tomu vytvořit nějaký politický útvar. Ale ať chcete, nebo ne, když existujeme v systému, který je politický, tak bez toho těžko něco změníte. I Islanďané dokázali sesadit vládu, když občané, kteří se projevovali stejně jako lidé, kteří dělají po naší republice masově akce a vyjadřují nějaký postoj a názor, protože to, co se děje, už je za hranicí, se spojili v politickou sílu. Islanďanům se to povedlo, ale je to malý národ, takže je jednodušší se pomocí sociálních sítí domluvit. Poslali do řitě vládu, prezidenta, dokonce řekli bankám, jejichž představitelé je zadlužili u evropských bank, aby náhradu žádali od nich, a ne od občanů jako společnosti. Proto se o nich nikde moc nemluví, protože se to nehodí. To je možná budoucnost, která se může stát u nás.
Myslíte si, že už situace u nás také dozrála k něčemu podobnému?
Myslím, že se něco už hodně navršilo. Ale zároveň tvrdím, že to dnes ještě není zas tak hrozné. Máme demokracii, i když jinou, než jsme si představovali, ale máme ji. A těm, kteří říkají, že demokracie je dnes ohrožená, říkám, že demokracie je vždycky ohrožená. Vždycky a všude. Záleží na lidech. Podívejte se, jak Německo dokázalo odolávat xenofobii, když k nim přišli Kurdové, a dělali práce, kteří Němci dělat nechtěli, usadili se tam, asimilovali a stali se německými občany. A pak východoněmečtí náckové, zblblí a nadržení z totality, zapalovali ubytovny s migranty. A co se stalo? Lidi různých názorů a přesvědčení zaplnili ulice a dali najevo vládě a veřejnosti, že tohle není přípustné. Až se sem dostaneme, bude to dobré. Německo urazilo dlouhou cestu. Došlo u nich k tomu, co nám chybí, a to je katarze. My jsme neprošli katarzí, my jsme se s komunismem, socialismem a pozůstatky vyrovnali způsobem tichého vyplížení. Proto máme odulé, obtloustlé, samolibé a hloupé Vodičky, kteří uráží všechny bojovníky za svobodu. A máme pana Zemana, který byl, sice v době pražského jara, komunistou. Nedovedu si představit, že bych v roce 1968 vstoupil do zločinné organizace, kde ti, kteří v ní dělali obrodu, v padesátých letech komunisticky hajlovali a dělali kariéru. Pak přišli jiní, ti je zavřeli. Ale byli zavřeni svými kamarády, komunisty. A ve výsledku všichni žijí v nějakém sentimentu vůči pražskému jaru. Bylo to úžasné, protože to byla změna. Ale já jsem ani tehdy komunisty nebaštil. Dubček pro mě byl komunista a taky jím do konce života zůstal. Chtěli nám dát komunismus s lidskou tváří, ale nic takového neexistuje. Umíte si představit fašismus s lidskou tváří? Jako kdybychom říkali, že jsou různé formy demokracie. Demokracie buď je, nebo není.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
