Rozruch na české politické scéně vzbudila návštěva dalajlámy. Vy jste ve svém textu na Nové republice napsal, že aranžmá akcí s dalajlámou bylo naplánováno tak, aby bylo vedeno ke konfliktu. Čím konkrétně?
Vidím to tak, že mainstreamová média uměle vytvořila rozruch kolem návštěvy dalajlámy. Úmyslně stále připomínala, že promluví na akci „Fórum 2000“, setká se s veřejností a politiky. Mluvilo se o něm víc než o návštěvě čínského prezidenta. Naivní veřejnost měla nabýt dojmu, že přijede světově zcela výjimečná osobnost. Přijel dalajláma. Mediální dělostřelecká příprava je první fází aranžmá. Naplánováno bylo setkání poblíž Hradu. Proč asi? Pak následovala „soukromá“ setkání místopředsedy vlády Bělobrádka a ministra Hermana.
Na ministerstvu se lze soukromě na pár minut sejít s tetou z Berouna, ne s dalajlámou. Z doby, kdy jsem byl poslancem, si velmi dobře pamatuji, jak jsou čínští diplomaté citliví na setkávání politiků s dalajlámou a na jejich cesty na Tchaj-wan. V této hře byl dalajláma použit, aby se do čínských investic v ČR, jak se ve Sněmovně říká, „hodily vidle“. O „Jeho Svatost“ vůbec nešlo. Víme přece, na koho jsou napojeni „lidovci“. A teď nemám na mysli jen „internacionálu věřících“.
Je vám sympatický Jiří Brady?Anketa
Setkal jste se s názory, že prezident sednul svým protivníkům na lep. S tím ale nesouhlasíte a naopak se domníváte, že sedli na lep ti, kdo na něj útočí. Můžete prosím vysvětlit, jak to myslíte?
Miloše Zemana přece jen přes dvacet let znám. Není to člověk prvoplánového jednání. Je to stratég a šachista uvažující na několik tahů dopředu. A je velmi autonomní a odolný. To neznamená, že nedělá chyby a že ho nelze uvláčet. Znamená to, že dělá chyby zřídka a je velmi těžké ho ulovit. Takže chyba může být zdánlivá, může být obětováním pěšce čtyři tahy před soupeřovou porážkou. Také jsem ho kdysi upozorňoval na chyby a někdy se ukázalo, že jsem jen netušil, co má v plánu. Samozřejmě není neomylný. Ostatně sám napsal knihu „Jak jsem se mýlil v politice“. Na rozdíl od jiných je schopen se poučit, a proto i přes svůj věk ještě roste. Předsedou velké strany, předsedou Parlamentu, předsedou vlády a prezidentem země střední velikosti se nikdo nestane náhodou. Nestačí uhýbat, je nutné také tvořit a přiměřeně riskovat.
Jenom blbec může tvrdit, že pan Jindřich Forejt nic neřekl. Řekl dost. Například to, že vyznamenání pana Bradyho by muselo předcházet písemné oznámení a muselo by být kontaktováno velvyslanectví Kanady. Ale to se nestalo. Tím se celá konstrukce zdánlivě dobře promyšlených lží hroutí. Mainstreamová média je ovšem budou nadále opakovat. Mnoho lidí využilo své možnosti se ztrapnit. Sedli na lep. Je pravda, že se o tom dozvědí jen ti, kteří aktivně hledají informace.
Jak to dopadne, jsem před dvěma dny nevěděl, jen vím, že kdo dává šach, nemusí dát mat. Zejména když hraje s velmistrem.
Je současná aféra kolem vyznamenávání na Hradě 28. října a paralelní akce na Staroměstském náměstí již začátkem předvolební prezidentské kampaně? Je cílem Zemana zdiskreditovat? Ve výše uvedeném textu dáváte dokonce paralelu s Majdanem a prezidentem Janukovyčem. Dá se to přirovnávat?
Pokud by někdo vážně chtěl takto začít svoji prezidentskou kampaň, nutně by vystřílel munici před polovinou souboje a navíc by dal protistraně spoustu prostoru na přípravu obrany a protiútoku.
Cílem současného útoku je Zemana odstranit, protože je překážkou jistých zájmů. Donutit ho, aby byl mrtev. Aspoň politicky. Prezident Janukovyč byl vyhnán reálnou hrozbou vraždy. Ta se v případě Kaddafího uskutečnila k nezměrné radosti demokratky Hillary Clinton. Janukovyč je politicky mrtvý. Mohl být mrtvý navíc i fyzicky. Demokracie ukrajinského střihu s podporou demokratického Západu se s tím nemaže.
Jak sám prezident Zeman řekl, cesty k odstranění jakéhokoli politika jsou dvě. Demokratické volby, nebo kalašnikov. „Kalašnikova“ nechápejte prvoplánově jako střelnou zbraň. Je tím míněn jakýkoli prostředek mimo demokratické volby, který učiní politika politicky mrtvým. Například dlouhodobé masové akce účinně podporované médii. Těžko bude stačit rej trpaslíků na Staroměstském náměstí.
Proč je česká společnost tak názorově rozdělená? Rozděluje ji Miloš Zeman? Nebo jeho protivníci? Či je to naprosto přirozená věc, která tu byla v určité míře vždy? Jsou vůbec lidé z protilehlých názorových táborů spolu schopni komunikovat a diskutovat? Nejsou ty příkopy mezi nimi až příliš velké?
Každá společnost je názorově rozdělená, protože je složena z lidí různých zájmů. Rozdělení společnosti lze utajovat, popírat, bagatelizovat, zveličovat, provokovat, podle potřeby. Když není jiný klacek po ruce, používá se proti politikovi tvrzení, které sice nelze dokázat, ale ani vyvrátit. Že Miloš Zeman rozděluje společnost, to je právě taková blbost, která se u tupější části veřejnosti dobře ujme, zvláště když se stále opakuje. Zemanovi oponenti prostě nechtějí uznat porážku svého Karla a smířit se s ní. Neumění prohrát je trapný projev nezralosti. Nechtějí čekat do příštích voleb, útočí vejci, červenými kartami a teď Hermanovými výmysly.
Společnost rozdělují nejvíce ti, kteří stavějí mladé proti starým, bohaté proti chudým a chudnoucím, zahraniční firmy proti domácím, mimopražské proti Pražákům atd. Společnost nelze sjednocovat, když jsou zájmy lidí ohroženy. Získávání politické převahy bez zdůrazňování konfliktů není možné. Hypotetická společnost všeobecného souladu politiky nepotřebuje. Ti se nutně vynoří s každým společenským konfliktem. Hovoříte-li s nejprostšími, projeví přání, aby se politici „konečně dohodli“. Lidé, hlavně v malých komunitách, si nemohou konflikty dovolit a jsou od dětství cvičeni, aby je urovnávali. Konflikty vedou k nepříjemnému pocitu úzkosti, kterého se snaží zbavit. Obyčejní občané dávno nejsou zájmovou skupinou, o kterou by se politici zvlášť zajímali. Politici pracují s konflikty neustále, je to jejich práce. Velké konflikty dlouhodobě nepřekonatelné dohodou končí nutně katastrofou nejméně pro jednu stranu.
Kdo nechce pracovat s konflikty nemůže být politik. Nebo právník. Připomínám epigram K. H. Borovského, s názvem „Epitaf“: „Zde leží vzácný advokát, jenž křivdu nechtěl zastávat a nenáviděl mezi lidmi vády, onť zemřel hlady.“
Psali jsme:
Petr Pithart ve svém nedávném projevu zmínil, že se mu nelíbí obracení se k Východu. Mluvil o příslušnosti k Západu jakožto o náročném úkolu, ze kterého se chceme vyvléci tím, že se račím krokem suneme k Východu, v jehož marasmu umíme žít. Je to správný výklad? Jaký máte vy?
Úkol přesvědčit myslící lidi o výlučné příslušnosti k Západu je opravdu náročný úkol a bude tím obtížnější, čím je zjevnější, že tzv. „západní společnost“ zabředá do krizí. Je opravdu těžké se solidarizovat se Západem podněcovanými a vedenými válečnými akcemi, vražděním, lživou propagandou, hospodářskou stagnací, prohlubováním rozdílů mezi lidmi, neschopností řešit narůstající problémy atd. Kulturně historicky máme blíže k Západu, ale suroviny a možná odbytiště jsou na Východě a na Jihu. My Východ potřebujeme, nemáme-li zahynout, oni nás nutí, abychom potřebovali jen Západ, který nám nemůže a nechce nabídnout ani suroviny, ani odbytiště. Dynamicky se rozvíjí spíše Východ, tam jsou příležitosti. To proto nás chce Západ pomocí svých sluhů od Východu odstřihnout, udržet a posílit naši závislost na Západu. To je ten náročný úkol.
Pokud někdo říká „Umíme žít v marasmu“ a chce tím říci „To oni chtějí žít v marasmu“, tak je zřejmě s argumentací v koncích a jen demonstruje svoji nadutost a uráží lidi.
Ministr Babiš radostně hlásí, že hospodářství naší země vzkvétá. Je menší nezaměstnanost, ale často se mluví o nízkých mzdách u řady profesí. Mají se lidé skutečně lépe?
Co si myslíte o Janu Krausovi?Anketa
Nic jiného bych od ministra odpovědného za hospodářství nečekal. Ti, jimž jsme byli prodáni, nemohou mít zájem na růstu mezd. Právě naopak.
Mezi nezaměstnané jsou počítáni jen ti, kteří dosud nebyli odstraněni z evidence. Statistika jako věda za to nemůže, oni nás chtějí podvádět. Nezaměstnanost je obrovská. Totiž počítáme-li i lidi, kteří se neucházejí o zaměstnání. Nemá cenu spekulovat o podílu těch, kteří pracovat nechtějí. I to je vážný společenský problém, protože bez legálního příjmu nutně na někom parazitují. Ve skutečnosti se situace stále zhoršuje. Sociální problémy se prohlubují. V systému, ve kterém žijeme, to jinak být nemůže.
Jako psychiatr potkávám lidi, jejichž sociální situace je velmi špatná, až tragická. Bezdomovce, lidi žijící na „ubytovnách“. Statistický průměr o tom nic nevypovídá.
Hořekuje se nad stavem naší mládeže, která ve vzdělanostních žebříčcích propadá a podle učitelů častokrát nemá motivaci k učení a k práci. Je tomu podle vás tak? A proč?
Nad mládeží se hořekuje, co svět světem stojí. Ale tentokrát na tom zřejmě „něco“ bude. Učitelé snad všech škol a oborů si stěžují, že na mládež nelze mít takové nároky jako kdysi, protože by to bylo marné. Myslím, že za úpadkem vzdělání je úpadek výchovy. Nejde jen o to, že starého, nemocného nebo těhotnou ženu nepustí mládež sednout. Všeobecně klesá náročnost a důslednost. Panuje idiotská představa, že korigovat chování lze jen odměnami, tresty jsou nepřípustné. Pro společnost je to sebevražedné.
Malé děti se neumějí obléci a zavázat si tkaničky ve věku, kdy to dříve běžně zvládaly, elementární kázeň se pokládá za nepřípustnou tyranii.
Kingsley Amis ve svém románu z roku 1954 „Šťastný Jim“ psal, že není daleko doba, kdy absolventi univerzity nebudou umět číst a psát. Moje nedávná zkušenost se studenty neelitní vysoké školy je taková, že sice dovedou něco zkopírovat z internetu, ale mají problém vysvětlit smysl textu, který vydávají za své dílo. Nedávno jsem psal soudní posudek na absolventku VŠ, učitelku, jejíž písemný projev je naprosto děsivý po stránce stylistiky i pravopisu. Jak na tom asi mohou být její žáci?
Přednášel jsem studentům elitní střední školy, kteří měli překvapivě rozsáhlé znalosti a mohli se aktivitou přetrhnout. To je bohužel jen ostrůvek pozitivní deviace.
Budoucnost naší společnosti bude taková, jaká je výchova a vzdělávání mládeže. Zřejmě tristní.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
