Moderní dějiny prezentované ve školách jsou de facto sovětskou verzí moderních dějin. To napsali analytici Bezpečnostní informační služby (BIS). Co vy na to?
Kontrarozvědka potřebuje navýšení rozpočtu a hodí se všechno, co jí udělá reklamu v médiích, i když to je hloupost. Dokonce bych se nebál říct, že podobná prohlášení mají za cíl společnost deformovat tak, aby prznila vzdělání dětí. Ty věci se nějak udály a neměly by být nikým překrucovány. Zažili jsme to před více než třiceti lety, tak proč bychom se k tomu teď měli vracet. Vždyť jeden náš nejmenovaný prezident jasně říkal, že pravda a láska musí vždy zvítězit nad lží a nenávistí.
Letos si připomínáme události, které vedly k sametové revoluci a demokracii. Jak vy jste ty události vnímal?
Žádná sametová revoluce to nebyla. Šlo pouze o výměnu kádrů, které společnost ovládají. Mohu to tvrdit z vlastní zkušenosti. Tři roky před tím, než k té výměně kádrů došlo, jsem byl na veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem, což je největší knižní veletrh na světě. Zúčastnil jsem se tam nějaké polotajné recepce našich tehdejších exulantů. Hodně se tam tehdy mluvilo o Havlově knize Dopisy Olze jako o největším spisovatelském zázraku. Právě tam jsem od některých lidí slyšel, že je to sice nyní neznámý člověk, ale do tří let bude prezidentem Československa. A nejen podle toho soudím, že vše bylo dopředu připraveno.
Za těch třicet let se na Hradě vystřídali prezidenti tři. Stále se hovoří o tom, že Češi opustili ideály Václava Havla a sametové revoluce. Je to tak?
Myslím si, že jsme jeho ideály neopustili. Zpočátku jsme je totiž vůbec neznali. Pak, když jsme je začali poznávat, uvědomil jsem si existenci rozdvojeného Havla. Občas něco jiného říkal a něco jiného konal. Některé jeho tajné domluvy, které se provalily až později, mi v tom dávají za pravdu. Ostatně ho zvolili komunisté nejdříve jako prezidenta Československé socialistické republiky. Občas své názory i změnil, třeba ohledně NATO. No a jaká je dnes doba? Nevyzpytatelná. Stejně, jako byl Havel.
Ostatně dnes je to úplně o něčem jiném, než bylo z počátku. Opilost humanitou vystřídala těžká kocovina. A myslím si, že ti, co zvonili sadou klíčů na Václavském náměstí, by si dnes raději zlomili ruce. Vždyť v té době nechtěla většina lidí změnu režimu, ale chtěla změnu v rámci režimu. Chtěli opravdový demokratický socialismus s lidskou tváří, tedy navázat na rok 1968. Lidé si žili poměrně dobře, jenže v nesvobodě a s cenzurovanými informacemi. Dnes, co se zase týče ekonomiky, hospodářství či výroby jsme na tom značně hůře.
Psali jsme:
Zatím poslední prezident Miloš Zeman se prý velice servilně až poníženě chová ve vztahu k Moskvě a Pekingu. Vidíte to stejně?
Podle mě to není pravda. Zeman není servilní k nikomu. Jen ti „nejchytřejší poslanci“ a jejich servilní novináři, kteří musí vést plebejce za ručičku, trochu zaspali při zavádění přímé volby prezidenta. Neuvědomili si, že se jim to může vymknout z rukou a rádi by to dostali zase zpět. Vždyť přece jen oni ví, kdo by měl být u nás prezidentem, ne? Nicméně těch pár "lžidemokratů", kteří se brání výsledkům voleb a pořád se chovají jako jejich vítězové, už to nevytrhne. Ponižování a urážení hlavy státu je u nás ale vrcholně ostudné. Copak je možné, aby ředitel školy shodil obraz prezidenta před dětmi na zem s tím, že to není jeho prezident? To jsem nikde jinde neviděl. Zeman vždy dělal jen to, co řekl, a o čem byl přesvědčen, že je správné. A je.
Například souhlasí se členstvím v Evropské unii, ale jako většina národa si myslí, že by měla být reformována tak, aby prospívala jednotlivým národům a ne nikým nevoleným úředníkům. Právě oni si myslí, že budou všechny řídit a rozhodovat o tom, jestli můžeme jíst třeba halušky. To je nesmysl. A to, že navštěvuje Putina či Si Ťin-pchinga? Vždyť do Ruska a Číny jezdí na státní návštěvy všichni, takže je to zcela normální. Když jedou západní představitelé do Číny, tak jsou velebeni, že tam uzavírají obchody, když tam jede Zeman, tak je zrádce? Vždyť je to k smíchu. Technologii moci někdo řídí, ale zrovna národním státům to moc neprospívá.
Ostatně vaše kniha Ve službách ministerstva vnitra je o plukovníkovi Jaroslavu Bobkovi, jenž se staral o ochranu Ludvíka Svobody, Gustáva Husáka i Václava Havla. Jak tyto tři prezidenty hodnotil?
On byl šéfem orgánu, který měl na starosti protiteroristické operace a ochranu vysokých státních funkcionářů, jako prezidenta či předsedy vlády. Se svými lidmi chodil mimo jiné po kancelářích, zasedacích místnostech či vlastních bytech těchto funkcionářů a kontroloval, jestli tam není nějaké odposlouchávací zařízení. Občas něco našel, hlavně pod gaučem v sekretariátu. Dobře ale věděl, jak která domácnost vypadá. Věděl, nejen jaký je ten který politik navenek, když se ukazuje před národem, ale i jaký je doma.
Nejvíce si z prezidentů vážil generála Svobody. Husáka hodnotil jako osamělého muže, jenž si nikoho nevšímal. A k Havlovi měl nejvíce výhrad. Ostatně o prohlídce u něj v bytě několik dní před tím, než byl Havel zvolen prezidentem, mi prohlásil, že to tam každopádně nevypadalo jako u chudého disidenta, který je věčně pronásledován StB. Měl vždy nejlepší Mercedes v republice, nosil pouze značkové oblečení z kapitalistické ciziny a tak dále. Disent byl mimo jiné i přes něj financován ze zahraničí a spousta obyčejných chartistů si možná ještě dnes povzdechne nad tím, jak byly finance přerozdělovány.
Na druhou stranu o Olze Havlové hovořil plukovník Bobek velmi přátelsky...
Paní Olga byla asi světec. K lidem se chovala skvěle. Vždyť také svého manžela vždy velice podporovala. Jen pochybovala o tom, jestli by měl dělat zrovna prezidenta.
Psali jsme:
Hned pak vyšla kniha Vlastizrádce, kterou jste napsal o Františku Tišlerovi. Ten byl v padesátých letech vojenským přidělencem ve Washingtonu, kde se pak stal dvojitým agentem až nakonec přeběhl. Jak vidno, tak píšete hlavně o exponentech bývalého režimu...
Jsem autorem literatury faktu. Píšu věci ze svého blízkého oboru v mládí, tedy ze zpravodajské služby. Prolezl jsem všechny možné archivy, které u nás jsou a vybral jsme si informace o lidech, kteří byli svým způsobem úplně na vrcholu. Dokázali fantastické věci, ale dnes se o nich prostě jen „nemluví“ anebo upadli v zapomnění. Ostatně svého času jsem napsal trojdílnou ságu o špionovi vojenské rozvědky, kterého jsme měli v Anglii. Pracoval v britské zpravodajské službě. Byl to největší špion, kterého jsme kdy měli. Jmenoval se Karel Zbytek. Ale dnes se o něm neví vůbec nic. Nikoho nevelebím, píšu pravdivé životní příběhy.
Když se ty knihy dostaly do USA, přečetl si to tam nějaký velký bojovník proti komunismu a obvinil mě z toho samého, co naznačujete v otázce. Prý bych se měl stydět, že píšu o komunistech, kteří pomáhali likvidovat bojovníky proti komunismu. Tak jsem mu napsal, ať si přečte právě Vlastizrádce, aby si uvědomil, že se držím hesla: padni, komu padni. Právě Tišler povýšil během několika málo let z vojína na plukovníka, žil jako šéf naší vojenské rozvědky v USA, tam zradil a vše prozradil americké rozvědce. U nás dostal rozsudek smrti a tam se celých dvacet let skrýval. Píšu osudy zajímavých lidí a tak míním pokračovat, ať se to komu líbí nebo nelíbí.
Nicméně zatím vaši poslední knihu Na okraji temna nelze považovat za čistou literaturu faktu. Také je opatřena podtitulkem: Špionážní román. To jste na stará kolena začal psát beletrii?
Až tak ne. Jde sice o špionážní román, takže pro ctitele faktu jasné úskalí, ale chtěl jsem dopovědět pravdu z mých knih. Když jsem totiž napsal trilogii o špionovi Zbytkovi, tak jsem se nedopracoval k úplnému konci. Nenapsal jsem, že jej nenašli, kde měl být pohřben, jaký byl jeho konec, co se dělo s jeho rodinou, kam se ztratila jeho dcera a tak dále. Tam podle mě šlo o hru mocnějších rozvědek než té československé. Proto jsem si ten konec musel nějak vyfabulovat. Nicméně je to uděláno tak, jak si myslím já a spousta lidí okolo mě, že to tak nějak mohlo skončit. Základ knihy je v této události. A to je možné udělat jen v románu. Kdybych to udělal v literatuře faktu, tak mám na krku asi trestní oznámení.
Jaké archivy by měly být odtajněny, abyste v tomto případě nic fabulovat nemusel?
Musely by to být věci z archivů dvou největších soupeřů studené války a ti je neodtajňují.
Svět se dnes nachází možná ve větším chaosu, než byl právě v dobách studené války. Vidíte to podobně?
Vidím. Já bych to možná celé nazval jedním slovem. Globalismus. Aby ho čert vzal. V tom vidím největší nebezpečí. Vždyť při současné migraci si řežeme větev sami pod sebou. Podívejte se do Paříže, Marseille, Londýna, Bruselu a do dalších měst. Tam se po známých ulicích povalují cizorodé živly, které do Evropy nepřišly pracovat, ale jen ji vysávat. Situace se horší každým dnem a nikdo netuší, kde se to zastaví. Někdo potřebuje, aby se ze světa stal guláš národů, kde jedni budou pracovat a druzí jen ždímat. Megaboháči a nadnárodní korporace bohatnou rychlostí světla. Právě oni rozhodují o světě. Česko si od této falešné migrace zatím dokázalo udržet odstup, ale pochopitelně máme také strach, že do té žumpy spadneme. Nechtěl bych se toho dožít.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
_profil_top.jpg)
