Pane prezidente, Izrael je ve válce, čelí teroristům z Hamásu, kteří ho napadli i po zemi. Vy stojíte pevně na straně Izraele celý život. S jakými pocity tuto válku sledujete?
Jako přítel Izraele mám právo svého přítele kritizovat. Moje kritika nebude zaměřena na izraelskou armádu, ale na izraelské tajné služby. Je naprosto neodpustitelné, aby útok Hamásu, který byl údajně připravován nejméně dva měsíce, unikl pozornosti Mosadu. Mosad tak ztrácí svoji pověst legendy zpravodajských služeb.
Hrozí Evropě akutní nebezpečí islámského terorismu?Anketa
Jsou vyslovovány obavy ze ztrát civilního obyvatelstva v Gaze. Myslím si, že těmto obavám lze do jisté míry předejít tím, že se teď Izrael rozhodl pro kompletní blokádu Gazy. Ozbrojený odboj by tedy po několika týdnech této blokády mohl Izrael velmi pravděpodobně ustát a izraelské jednotky by mohly vstoupit do Gazy, aniž by narazily na výraznější odpor, a tím by se ušetřily i ztráty civilního obyvatelstva.
Na druhé straně nelze vyloučit ani masivní útok, který ovšem v městské zástavbě zahrnuje celou řadu rizik. Nejdříve bych vyzkoušel, co udělá blokáda, a teprve kdyby byla neúspěšná, bych volil ozbrojený útok.
Je namístě brát silné ohledy vůči civilnímu obyvatelstvu v Gaze? Ze strany Izraele hned zpočátku zaznělo varování, aby odtud civilisté utekli, protože jinak nelze garantovat jejich bezpečí.
Neberu ohledy na civilní obyvatelstvo v Gaze, které beztak většinově podporuje Hamás. Já beru ohledy na izraelské vojáky, protože by jistě nebylo dobré, aby po ostudě, která trochu připomíná jomkipurskou válku, přišla další ostuda z velkých ztrát izraelské armády.
Hodně se mluví o úloze Íránu v tomto útoku, který vlastně nic nezastírá. Co s Íránem?
Jestli jste viděl nadšený potlesk íránských poslanců po oznámení zprávy o útoku Hamásu, dovedeme tušit, jaký je postoj Íránu. Nicméně Írán bezesporu Hamás vyzbrojuje, ale těžko se dá předpokládat, že by do této války i v případě porážky Hamásu zasáhl aktivně. Jednak z logistických důvodů, ale i z důvodů nesouhlasu některých arabských sousedů Izraele. Tím méně, že by se pokusil využít svou vyvíjenou atomovou bombu, protože jediný, kdo má v tomto regionu prokazatelně atomové bomby, je právě Izrael. Něco jiného bude sever Libanonu a Hizballáh. Írán by mohl financovat a vyzbrojovat tzv. severní frontu, takže by Izrael musel bojovat na dvou frontách.
Jaká je budoucnost dvoustátního řešení v případě Izraele a Palestiny, o kterém se dávno mluví?
Byl jsem vždy odpůrce dvoustátních řešení. Vždy jsem vzpomínal na výrok tuším Ariela Šarona, který řekl, že Palestinci už mají svůj stát a jmenuje se Jordánsko. Dokonce jsem jednou při návštěvě Izraele zmínil možnost nechat se inspirovat osudem sudetských Němců, pokud jde o Palestince. I to je jedna z možných variant řešení.
Odsun Palestinců je možná jedním z řešení. Otázkou je, kam? Asi o ně moc nikdo stát nebude.
Kromě Jordánska (a poušť lze zavodnit stejně jako to ve svém případě udělal Izrael na svém území) je tady velká plocha Saúdské Arábie, která má teď s Izraelem poněkud zlepšené vztahy. Palestinci by mohli být odsunuti do těchto dvou zemí.
Od prvních hodin teroristických útoků Hamásu jsme viděli záběry z celé řady evropských metropolí a shromáždění muslimských davů oslavujících zabíjení Izraelců. Nakolik je to vážný problém? Máme ve svém týlu nepřítele?
Celou dobu varuji nikoli pouze před palestinským terorismem, což je jeden fragment, ale před mezinárodním terorismem a zdůrazňuji náboženskou, respektive fundamentalistickou podstatu tohoto terorismu a vždy používám výraz islámský terorismus. Mnozí mně to mají za zlé, ale na to už jsem si zvykl.
Viděli jsme snímky ministra zahraničí Lipavského z Izraele, který je částí politické a mediální scény oslavován jako hrdina, který jako první politik z Evropy nebo dokonce světa navštívil Izrael po napadení. Známe ale jeho dlouhodobé propalestinské postoje. Jak vnímáte domácí scénu v souvislosti s napadením Izraele?
Pokud jde o návštěvu Lipavského v Izraeli, pokládám to za pokání ministra zahraničí za jeho předchozí protiizraelské a propalestinské postoje. Nicméně mu nevěřím ani slovo, protože už po útoku Hamásu odmítl návrh premiéra Fialy na přesun ambasády do Jeruzaléma, přestože tento přesun schválila Poslanecká sněmovna, a to dokonce jednomyslně.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka