Jak vůbec vnímáte celý spor o ocenění pro Jiřího Bradyho, kdy jeho synovec ministr kultury Daniel Herman tvrdí, že Řád TGM strýci (Bradymu) nebyl udělen kvůli jeho setkání s dalajlámou, přičemž prezident Zeman tento argument odmítá? Jak jste ostatně vůbec vnímal návštěvu dalajlámy, která opět vzbudila u nás vášně? Co říci ke sporu o tom, zda se raději setkávat s dalajlámou, nebo dát přednost ekonomickým vztahům s Čínou?
Nedomnívám se, že by ministr kultury Daniel Herman otevřeně lhal ve veřejných médiích. Co se týká návštěvy dalajlámy, to je osobnost, která si může cestovat, kde se mu zlíbí, snad kromě Číny, ve které je nežádoucí osobou. My žijeme v demokratické zemi, takže každý politik si může s dalajlámou promluvit, aniž by mu měl v tom někdo bránit. Jsem samozřejmě pro udržování dobrých vztahů s Čínou, ale ta se nemůže vměšovat do našich záležitostí, tedy do politiky svobodné země, takovým způsobem, aby nám určovala, s kým se můžeme setkávat a s kým nikoli. Nemyslím si tedy, že by dalajlámu mohly kontaktovat jen osoby, které nepůsobí ve státních službách, tedy duchovní a podobně. Je to na svobodné vůli každého člověka u nás.
Pokud se skutečně ukáže, že celý incident se odehrál tak, jak tvrdí ministr kultury, jaký by to mohlo mít dopad na popularitu prezidenta a případně na jeho úspěch v nastávajících volbách? Domníváte se, že určitá část veřejnosti mu stejně odpustí, anebo jeho podpora klesne?
Domnívám se, že na voliče pana prezidenta to nebude mít žádný vliv, protože ti mu opravdu odpustí všechno. Od těchto lidí mu podpora jistě zůstane na stejné úrovni.
Důchodci, sociálně slabší, lidé na venkově, lidé považující se za vlastence, občané pochybující o Evropské unii, ti patří mezi voliče prezidenta. Co by měl udělat někdo, aby je oslovil a nabídl jim případně místo Zemana, Okamury něco jiného? Může je získat zpět pro „evropské“ myšlenky premiér Sobotka se svojí ČSSD? Nebo si je spíše získá Andrej Babiš? Anebo na venkově úspěšní lidovci a gazdíkovci (hnutí Starostů)?
Je vám sympatický Jiří Brady?Anketa
Příznivce a voliče pana prezidenta bude opravdu těžko někdo přesvědčovat o jiných myšlenkách. Myslím si, že skalní voliče Miloše Zemana jen tak někdo v jejich názorech nezviklá. Tito lidé slyší na téma imigrace, jak je pan prezident prezentuje, a jinou alternativu si nepřipouštějí. To by musela přijít zcela nová, výrazná osobnost, která by je například oslovila zajímavými sociálními nebo ekonomickými projekty a byla by schopná současné hlavě státu konkurovat, ale to bude pro každého velmi obtížné.
Na druhé straně jsou zde lidé mladší, žijící spíše ve městech, vzdělanější, milující Václava Havla, otevření vůči EU i imigrantům. Ti nejenže nemají rádi Zemana, ale ústy některých svých mluvčích mají problém s tou první skupinou. Co dělají špatně, že „lid“ není schopen pochopit jejich postoje? Jak se dívat na mediální vystoupení osobností, jako Halík, Horáček, Šiklová, Kroupa či Kocáb?
Tito lidé jistě zastávají odlišné názory od prezidenta Zemana, ale v naší demokratické společnosti je mají právo prezentovat na veřejnosti. Určitě je pravda, že vámi jmenované osobnosti neoslovují elektorát Miloše Zemana, ale úplně jinou skupinu voličů. Právě tu, kterou uvádíte – mladší, vzdělanější lidi, zejména z akademické sféry. Oni kladou důslednější důraz na dodržování lidských práv, mají vyhraněné postoje vůči naší zahraniční politice, například vůči teď tolik zmiňované Číně. Realita je prostě taková, že tyto osobnosti nepřesvědčí o svých pravdách příznivce Miloše Zemana, a to stejné platí samozřejmě i v opačném směru.
Dějí se v poslední době věci, které ji mohou ohrozit, nebo které naopak slibují posun směrem k lepšímu? V jakém stavu naše politika spěje do roku nejdůležitějších voleb?
Problémy ohledně oslav 28. října je nutné vnímat jako zástupné a je možné za nimi už rozpoznávat blížící se parlamentní a prezidentské volby, kdy se začínají jednotlivé strany ještě více profilovat vůči svým voličům. Je pravda, že 28. říjen je významným státním svátkem a důležitou událostí, ale na druhé straně si nemyslím, že kvůli sporům ohledně formy oslav by se měla zhroutit naše politická scéna. Patří to k demokratické výměně názorů, která ale někdy může tak trochu působit jako náš specifický Kocourkov.
Petr Pithart ve svém nedávném projevu zmínil, že se mu nelíbí naše „obracení se k Východu“. Mluvil o příslušnosti k Západu, jakožto o „náročném úkolu“, ze kterého se chceme vyvléct tím, že se račím krokem suneme k Východu, v jehož marasmu umíme žít. Je to podle vás správný náhled bývalého premiéra?
Ano, můžeme tady u nás pozorovat řadu názorů, které tvrdí, že současný i bývalý prezident mají nadstandardní vztah k Rusku. Já osobně to nadšení našich vrcholných státníků nesdílím. Nečetl jsem sice celý projev pana Pitharta, ale souhlasím s ním, že celá řada našich politiků se obrací k Východu a někdy nevhodně s ním koketuje, i když ten hlavní směr naší politiky stále směřuje k západním demokraciím. A já si myslím, že by to tak mělo i zůstat. Sice bych ten Východ, na rozdíl od pana Pitharta, nenazval marasmem, ale dávám mu za pravdu, že některé naše osobnosti Východu až nezdravě mnoho poklonkují.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
