Žijeme v době vzpoury chudých proti bohatým, sdělil PL Vladimír Dlouhý. Vyložil též, proč se mnohým Čechům nechce pracovat

15.08.2016 14:40

ROZHOVOR Myšlenkové propojení této vlády s odbory vadí prezidentu Hospodářské komory ČR Vladimíru Dlouhému, a to v nejen v souvislosti s debatou o zvýšení minimální mzdy, ale i v případě přijímání pracovníků ze zahraničí, kteří by měli pomoci řešit neobsazenost mnoha profesí v tuzemsku. Kvůli vyrovnání konkurenčního prostředí podporuje EET, ale upozorňuje, že vzhledem k nedostatečné informovanosti podnikatelů je její zavedení od prvního prosince ze strany ministra financí Andreje Babiše netaktické.

Žijeme v době vzpoury chudých proti bohatým, sdělil PL Vladimír Dlouhý. Vyložil též, proč se mnohým Čechům nechce pracovat
Foto: Hans Štembera
Popisek: Vladimír Dlouhý, prezident Hospodářské komory České republiky

Anketa

Který církevní představitel má vaši důvěru?

hlasovalo: 2229 lidí

V uplynulých dnech jste se do médií vyjádřil poměrně ostře k navrhovanému zvýšení minimální mzdy. Je to pro podnikatele opravdu tak zásadní záležitost, jak to podle vašich razantních výroků vypadá?

Razance, která je teď vnímaná přes můj poslední článek, se netýká jenom minimální mzdy. Odstartoval to výrok pana Středuly po červencové tripartitě, na níž nebyla projednávána karenční lhůta a minimální mzda tam měla složitou diskusi. Josef Středula poté do sdělovacích prostředků prohlásil, že zaměstnavatelům jde pouze o zisk a chudobu, zisk pro nás a chudobu pro chudáky zaměstnance. A současně i od vlády někdy slyšíme pohrdlivé a místy až urážlivé výroky o podnikatelích a zaměstnavatelích ve stejném duchu, vzpomeňme si na vyjádření pana ministra Mládka o tom, že jsou to paraziti, jakkoli to byl trošku úlet. Ale slyšíme i od dalších opakování, že podnikatelům – a Josef Středula stojí na čele – v podstatě stačí víceméně takové trošku jednodušší výroby, montovny s nižší přidanou hodnotou zpracování, že podnikatelé neinvestují, že nezvyšují mzdy, že si vyberou peníze pro svoji osobní spotřebu, že zahraniční investoři to tady vysávají a tak dále. Nebyla to jen kritika odborů a pana Středuly a netýkalo se to pouze minimální mzdy, ale i určitého myšlenkového propojení této vlády s odbory. Domnívám se, že ta třetí strana tripartity – a Hospodářská komora není členem tripartity, jsme tam pouze jako host – se ne dostatečně tvrdě brání, a to byl důvod, proč jsem se vyjádřil tak ostře, jak jsem se vyjádřil.

Nepopřete ale, že minimální mzda a její zvyšování je pro vás trnem v oku?

Minimální mzda je realita dne, a to nejen u nás. Tato vláda měla její zvyšování od počátku ve svém programu. Hospodářská komora se snaží být apolitickou institucí a to, co si myslí její prezident osobně, nemusí být vždy politikou Hospodářské komory. Minimální mzda tady je; a nejen u nás. V New Yorku chtějí, aby od příštího roku byla patnáct dolarů za hodinu, Clintonová si to dala jako jeden z bodů volebního programu a jenom čekám, až se tématu chytí i Trump. I v západní Evropě je minimální mzda také často zaváděna; a i když si osobně myslím, že minimální mzda je špatným konceptem, tak jako Hospodářská komora upozorňujeme spíš na to, že pokud se stane standardem, že se postupně bude neustále minimální mzda zvyšovat, tak se to dostane do očekávání podnikatelů i zaměstnanců a najednou se minimální mzda, kterou zatím pobírají jenom tři procenta lidí, stane psychologický faktorem, který bude tlačit na nárůst mezd cestou nějakých administrativních opatření. Velmi bych si přál, když naše ekonomika konečně zase roste, aby se zvyšovala životní úroveň v naší zemi, aby se lidem zvyšovaly reálné mzdy. Ale musí to být opřeno o růst reálné produktivity práce. Pravidelné zvyšování minimálních mezd však vytváří mechanismus, kdy mzdy budou vázány na administrativní opatření rádoby sociálního charakteru.

Koho se další uvažované zvýšení minimální mzdy nejvíce dotkne?

Jsou sektory, kde ta minimální mzda nevadí, poněvadž se tam platí stejně o hodně víc. Ale jsou sektory především ve službách, kde zvýšení minimální mzdy na podnikatele dopadne. Uvedu anonymní příklad, i když konkrétně vím, o koho se jedná. Kdesi v Čechách na jedné vesnici má žena koloniál a také ještě bufet. Ráda by tam zaměstnala nezaměstnané lidi z okolí, ale nemá na to, aby jim dala minimální mzdu. Ráda by zaměstnala nějakou ženu, aby jí tam dopoledne v koloniálu pomáhala. Ale nemůže. Bude ji proto buď zaměstnávat načerno, to znamená, že stát přijde o odvody, nebo ji nebude zaměstnávat, protože nechce podvádět, ale ta žena zůstane dál nezaměstnaná. Přitom by jí možná nevadilo, kdyby měla plat nižší, než je minimální mzda, protože tam má chalupu a hospodářství a stačilo by jí to. Prostě vstupujeme lidem do života. Zbytečně.

Mluvil jste o psychologickém faktoru zvýšení minimální mzdy. Nejde tedy jen o zmiňovaná tři procenta těch, co ji pobírají, ale i o další, kteří se budou přidání také dožadovat?

Minimální mzdou od doby, co se v osmdesátých letech objevila v různých ekonomikách, se zabývají teoretičtí ekonomové, co kvantifikují dopady různých ekonomických politik. Při OECD, při Světové bance i na některých amerických univerzitách to docela solidně analyzují. Zpočátku kvantifikace ukazovaly, že v různých zemích, které zavedly minimální mzdu, její jednorázové zvýšení nemělo dopad na růst reálných mezd obecně. A tím také někdy odbory argumentují. Nicméně poté, co se v první dekádě tohoto století začaly minimální mzdy postupně, pravidelně zvyšovat a lidé si navykají, že se budou dál a dál zvyšovat, pak už studie ukazují, že platí to, co říkáte o tlaku i na ostatní mzdy. A podnikatelé to musí brát v potaz.

Jedním z hlavních argumentů pro její růst je malý rozdíl mezi její výší a sociálními dávkami, takže se za minimální mzdu lidem ani nevyplatí jít pracovat a výdaje státu na nejrůznější podpory rostou. Není chyba v tom, že nikdo nenajde odvahu volat po snížení, omezení či zrušení nejrůznějších sociálních dávek, což je druhá strana tohoto problému?

Ano, tudy vede cesta. To je politicko-ideologický náboj spíš středopravě orientovaných politických stran, že ten problém je na druhé straně pomyslné sociální barikády. Je zde příliš – a nejenom v České republice, ale obecně v Evropě – generozní sociální systém, který poskytuje velké a široké sociální jistoty. A já vždy říkám, že ani ne tolik těm, kteří by ho opravdu potřebovali. Srozumitelným příkladem je svobodná matka se dvěma dětmi, která by naopak měla dostávat víc podpory, než dostává dnes. Na druhé straně jsou tady dnes už skupiny obyvatelstva – tím nemyslím jenom Romy, aby bylo jasno, v té souvislosti si na ně vzpomene každý, ale to není zdaleka jenom romský problém – které v té či oné podobě sociální systém zneužívají nebo se na něj nějakým způsobem spoléhají. Tam bych hledal cestu k řešení. Je to politicky nepopulární, protože zvýšit minimální mzdu, to hned prodám lidu, ale restrukturalizovat celý sociální systém je dlouhodobý úkol, politicky nepopulární, málokteré vládě se do toho chce. Obvykle je ten úkol delší než volební cyklus, takže by v tom musela pokračovat i následující vláda. Nečasova vláda udělala první pokusy, ale Sobotkova to zase převrátila. Takže s vámi souhlasím, jenom připomínám, že nikde v Evropě se to nedařilo.

Od prvního července musí řidiči českých dopravců mířící do Francie dostávat stejnou minimální mzdu jako jejich francouzští kolegové, protože začal platit zákon, který vyžaduje po zahraničních dopravcích respektovat na území Francie tamější mzdové a pracovní podmínky včetně minimální výše mezd. Není toto opatření, které má platit i v Německu, pro české podnikatele v dopravě mnohem bolestnější než pro všechny podnikatele u nás zvýšení minimální mzdy v ČR?

Nejdřív upozorním, že v Německu byla minimální mzda plošně zavedena až před dvěma lety. A jenom proto, že se po posledních volbách Angela Merkelová rozhodla utvořit koalici se sociálními demokraty a jedna z cen, kterou musela zaplatit, bylo, že kývla na minimální mzdu, protože ta byla jedním ze stavebních kamenů programu německých sociálních demokratů SPD. Předtím, až do roku 2014, existovala minimální mzda jen na úrovni zaměstnanecko-hospodářských dohod. Byla v mnoha odvětvích, ale nikoli celostátně. V Rakousku, ve Švédsku a v dalších zemích minimální mzda dodneška vůbec neexistuje. V Německu už tedy je, ve Francii vzhledem k tomu, jaká země to je, samozřejmě existuje, bude zřejmě zaváděna v různých státech USA, v New Yorku, v Kalifornii a podobně. Prostě to není tak jednoznačné, že je všude. Ale je to trend, který jde těmi vyspělými zeměmi, zavádět minimální mzdu. Proto HK ČR říká, když už, tak opatrně, ne tak rychle, skokově, jak to chceme my. A znovu opakuji, přál bych si růst reálných minimálních mezd, nejsem asociál, ale jinak.

Jaký je tedy váš komentář k tomu, co postihlo české dopravce na územích dvou nejmocnějších států Evropské unie?

Dopravci jsou specifický problém. Ministr hospodářství Macron je obecně ve francouzské socialistické vládě mimořádně pozitivní postava, snaží se francouzskou ekonomiku reformovat, je obklopen mladými ekonomy. Ale tento zákon, který předložil a který se po něm jmenuje Loi Macron, nevidím jako sociální opatření, ale jako naprosto ochranářské opatření před východoevropskými dopravci, kteří jsou tímto způsobem nuceni z tamního trhu vycouvat. Některé země, mimo jiné Česká republika a naše Hospodářská komora v tom byla velmi aktivní, vyvolaly jednání na úrovni Evropské komise, která zavedla zkoumací řízení s Německem ohledně toho, jestli to není porušení pravidel Evropské unie. Francie nehledě na to, že Německo je pod nějakým zkoumáním, to stejně zavedla. To mi připadá jako výsměch našim námitkám. Bohužel, je z toho vidět, že velké země Evropské unie, ty západoevropské, nás považují za někoho tak slabého, že si na náš účet mohou řešit své domácí politické body. Považujeme to za diskriminační. Je nesmysl, aby český, slovenský, polský nebo rumunský řidič měl na území Německa dostávat německou minimální mzdu, na území Francie francouzskou minimální mzdu. Už jenom to přepočítávání – protože v každé zemi je to trochu jiné – je administrativa, byrokracie a ochranářské opatření. Domnívám se, že to se sociálními otázkami nemá nic společného.

Vladimír Dlouhý

  • BPP
  • Kandidát na prezidenta ČR v roce 2013
  • mimo zastupitelskou funkci

V Česku je v současné době tisíce neobsazených pracovních míst, která vyžadují jen minimální kvalifikaci. Zaregistroval jsem v médiích, že jste zajásal, když vláda koncem července schválila rozšíření projektu na zaměstnávání Ukrajinců v ČR. Do jaké míry to v dané situaci může pomoci?

Já jsem nezajásal jako Vladimír Dlouhý, ale jako prezident Hospodářské komory, který hodně jezdí po republice. Kam přijedu, setkávám se se stížnostmi na obrovský nedostatek pracovních sil. Mám tu údaj, že chybí více než 130 tisíc nástrojařů, obráběčů, svářečů, techniků, mechaniků a dalších. Je sice nějaká nezaměstnaná pracovní síla, ale všichni víme, že řada z nich zneužívá sociální dávky, někteří se buď cítí na okraji společnosti a nechtějí pracovat, nebo ženy, které když neseženou vhodnou práci, tak raději zůstanou doma. Zbytek, co shání práci, se odhaduje asi na sto tisíc, možná dnes už i méně. To většinou nejsou vyučení, kteří tu práci chtějí vzít. Plus je tu velmi nízká mobilita pracovní síly. Lidé z Moravskoslezského kraje nechtějí do Zlínského kraje, byť Hospodářská komora poslala do moravskoslezského regionu poptávku firem našich členů ze Zlínského kraje. Ti podnikatelé říkají, že je zaměstnají, ubytují od pondělí do pátku... a z Ostravy do Zlína zas tak daleko není. Foxconn v Pardubicích dokonce říká, že poskytne i stálé ubytování, aby se tam přestěhovali s rodinami, aby za nimi nemuseli jezdit jen na víkendy, že tam mohou bydlet. Přesto to nefunguje.

Není ve světle těch 130 tisíc neobsazených pozic málo, že v rámci projektu může přijít maximálně pět tisíc Ukrajinců?

My bychom rádi daleko více, ale takové je rozhodnutí vlády. Pokud se rozjíždí ekonomika a pokud v některých oblastech nemá narazit na bariéru nedostatku pracovních sil, tak ty Ukrajince potřebujeme. To, že víme, že v různých službách jsou kolem Ukrajinců daňové podvody a podvody ohledně odvádění dávek sociálního a zdravotního pojištění, to je sice pravda, ale to není jenom u Ukrajinců. Není to tak, že jsme jásali nad vládou, to je přehnané, ale kvitovali jsme to s povděkem a zadostiučiněním. Sbíráme spolu se Svazem průmyslu a některými dalšími institucemi žádosti od jednotlivých firem a jejich seznam pak předáme našemu konzulárnímu úřadu. A u těchto konkrétních žádostí potom ten příslušný Ukrajinec nemusí procházet takovým podivným kolečkem, které – zdá se – je na Ukrajině (a možná i v jiných zemích) v rukou nějakých mafiánů, kteří si umí zajistit přednostní přijetí na konzulárním oddělení. Tady si to konzulární oddělení samo ty lidi vyzve.

Necelé čtyři měsíce zbývají do spuštění projektu elektronické evidence tržeb. Hospodářská komora spustila kampaň „EET ano, ale …“ Co vám testování připravenosti podnikatelů na EET ukázalo?

Já EET podporuji, i když vím, že to je proti vůli některých našich členů. Důvod není ani tak z hlediska výběru daní, to není až tak starostí Hospodářské komory, byť bychom si přáli, aby všichni řádně odváděli daně a stát je uměl efektivně vybírat, nám jde spíš o vyrovnání konkurenčního prostředí. Ve službách – ať to byly restaurace, hotely a další – se najednou začalo brát jako samozřejmé, že je skupina podnikatelů, která neplatí daně. Řeknu takovou úsměvnou historku. Když Hospodářská komora pořádala poprvé konferenci k EET v březnu 2015, byl tam pan ministr Babiš, po dvou hodinách musel odejít. Já jsem ho jako slušně vychovaný prezident Hospodářské komory vyprovázel, už jsme šli z jednací místnosti do foyer hotelu a natáčela nás Nova. A jeden obzvláště rozrušený podnikatel ještě za námi vyběhl a na tu kameru, aniž si uvědomil, že tam je, začal Babišovi říkat: „Ale když budu muset platit daně, tak já zkrachuju.“ Také si pamatuji, že jsem byl na nějaké společenské večeři, neřeknu konkrétní jméno města, a byla tam starostka relativně dost velkého města na Moravě, paní starostka byla shodou okolností za ANO; a ta měla ze zavedení EET velké obavy. Ptala se, zda není lepší, když podnikatel neplatí daně, než když zkrachuje, protože ona bude muset ve svém městě řešit, že zkrachuje polovina hospod, jak se obávala. Já na to říkám, že samozřejmě pro to konkrétní město, kdyby – nedej bože – ty hospody krachovaly, tak je to špatně. Ale ještě hůř je, když v naší zemi budeme tolerovat situaci, kdy někdo daně platí, a někdo neplatí. Prostě to dlouhodobě nejde, to se musí řešit.

S jakými reakcemi se při výjezdech vaše podpora EET setkává?

Když jsem začal jezdit poté, co jsem jemně podpořil EET, tak kam jsem přijel, tam mi nadávali. Postupně se to ale mění. Od začátku mi vždy v diskusi nahlas někdo nadával a pak přišli dva tři lidé, když to skončilo, a do ucha mi šeptali: „Hele, ten Franta, co vám nadával, má na náměstí hospodu, a to my všichni víme patnáct let, že neplatí daně. A my je platíme a byli bychom rádi, kdyby je i Franta platil.“ Já se jich vždy ptám, proč to neřekli nahlas. Oni na to, že Franta je křikloun a oni by s ním nevydrželi. Proto podporujeme EET v obecné poloze, kvůli vyrovnání konkurenčního prostředí. Jedna věc je však to podporovat, a druhá věc je, že se obáváme, zda je to dobře připraveno především z hlediska informovanosti podnikatelů, co dělat, když nastanou ty složité situace. Panu ministrovi Babišovi se to moc nelíbí, občas se hádáme na Twitteru, nicméně já v tom budu pokračovat. Prostě je potřeba na to upozorňovat. Říct: Ano, v obecné poloze to podporujeme, ale pozor. Tohle je tak významný projekt, kterému tolik podnikatelů nedůvěřuje, tak se ho obávají, někteří jsou opravdu na hraně revolty, takže když pan ministr někam zajede a tomu konkrétnímu podnikateli to vysvětlí, je to sice hezké, ale to informování musí být systémové.

Jaké jsou především ty složité situace a jak se o jejich řešení mohou dozvědět ti, co se v nich ocitnou?

Pan ministr Babiš bude v září pořádat v Brně konferenci, zve mě, rád tam pojedu a pevně věřím, že se to posune i v té informační rovině. Aby se vědělo, co s tím, když není signál, mohou být výpadky elektrického proudu, jsou místa, která jsou i bez proudu. Je tady celá řada otázek, které se nějak musí řešit. Ministerstvo financí tvrdí, že ví, jak to řešit. To je sice hezké, ale vědět to musí podnikatelé. A poslední věc, která mě mrzí, je, že pan ministr praštil do stolu a rozhodl se jít proti naší prosbě. Já si myslím, že prvního prosince na začátek adventu, kdy je celá republika plná stánkařů při příležitosti adventních a vánočních trhů, není taktické EET zavádět. A navrhovali jsme proto prvního února. Požadavek je ale prvního prosince, tak to bude mít prvního prosince se vším všudy.

Co by mělo Ministerstvo financí do 1. prosince ještě provést, aby se start EET nestal v předvánočním čase noční můrou pro podnikatele a především stánkaře a trhovce?

Odpovědět na otázku, jak budu postupovat, když mám provozovnu v místě v Temném údolí, Temňák tomu říkají, to je mezi Svobodou nad Úpou a Velkou Úpou. Patrně už dávno před vznikem mobilních telefonů tam bylo temno, tak se to tak jmenuje. A tam nikdy nebyl signál a zřejmě nikdy nebude. Osobně jsem se přesvědčil, že podnikatelé v Temňáku nevědí, jak postupovat. Někdo jim to musí říct. Jednou není signál, jednou je kolísavý elektrický proud, jednou je kolísavý internet, jednou je to povaha podnikání. Proto jsem šel do hospody schválně v průběhu utkání Česká republika – Španělsko na Euru, aby tam byl šrumec, a dával jsem pivo a inkasoval jsem. Od kolegy jsem měl mobil, který už měl staženou aplikaci EET. Postavíte pivo, dáte druhé, vezmete mobil, aplikace vypadá jednoduše, naťuká se částka, zaplatit. Ale přece jenom v tom frmolu to není jednoduché. Nebo řezník, který má pořad na rukou igelitové rukavice, když dává maso na pult. Nad těmito věcmi by měl někdo uvažovat. Nebo by tu měl být někdo, třeba Hospodářská komora reprezentující podnikatelský stav, kdo na to ministerstvo upozorní. Nic víc, nic míň. Jestli to pan ministr Babiš bere konfrontačně, politicky, tak mně je to jedno.

České ekonomice se daří, navíc patří mezi sedm ekonomik EU, které se nepotýkají se závažnými fiskálními a makroekonomickými nerovnováhami. Nemělo by být ambicí vládnoucí garnitury snižovat zadlužení země nebo navrhnout vyrovnaný státní rozpočet?

Já patřím k takovým středopravým fosiliím v současném veřejném životě, neboť všechny ostatní byly odsunuty do opozice. Já nejsem politik, ale z titulu své funkce musím jednat s touto vládní administrativou. Do středopravého hospodářsko-politického uvažování patří myšlenka, že v období hospodářského růstu by měl stát snižovat zadluženost, případně si vytvářet rezervy na to, až cyklus přejde do recese, aby se stát zbytečně nezadlužil v recesi a měl k dispozici prostředky, kterými to vyrovná. Z tohoto hlediska bych na to měl víc, než dělám, upozorňovat, že jsme v období dokonce nadstandardního ekonomického růstu, jakkoli v letošním roce to není žádná sláva z hlediska domácího, ale z hlediska celoevropského pořád budeme mít solidní hospodářský růst.

Na druhé straně, od devadesátých let jsem říkal a sliboval jsem tenkrát tisícům lidí na náměstích, že naše životní úroveň poroste rychleji, než je průměr západní Evropy, neboli že se naše životní úroveň bude s tou jejich sbližovat. To se dělo s různými přestávkami do roku 2008, a pak se to zastavilo. A teď se to znovu začíná rozbíhat, ale ještě ten proces bude trvat generaci, nebo dvě, možná třicet let. Dříve nebo později se přiblížíme úrovni severní Evropy, kam patří Německo, Benelux, Skandinávie. Patrně budeme vždy trošku níž než Němci, ale pevně věřím tomu, že oproti tomu evropskému Jihu naše životní úroveň poroste. Samozřejmě, pokud nenastanou nějaké mimořádné otřesy typu migračních krizí či válečných konfliktů.

Se stavem naší ekonomiky a přibližování Západu jste tedy spokojen?

To právě s tím vyrovnaným rozpočtem a dluhem souvisí. Jsme v tom procesu konvergence a současně máme veřejné finance plně pod kontrolou, ať domácí, nebo zahraniční. Máme jeden z nejnižších dluhů na obyvatele i na tisíc dolarů HDP v Evropě. Když český stát vydá nějaký eurobond, dluhopis denominovaný v euru, tak když je chceme refinancovat, tak je refinancujeme levněji než Belgie, Francie, dokonce někdy i levněji než Rakousko. Trhy velmi věří v sílu naší ekonomiky z hlediska naší zadluženosti. Domácí dluh je také relativně nízký, byť když se publikuje, kolik to je stovek miliard a kolik to je na hlavu včetně nemluvňat a starců, tak se to zdá být hodně, ale ve srovnání s jinými zeměmi to není tak moc. Současně potřebujeme investovat daleko víc do vědy, do školství, do vzdělání, do infrastruktury. Z tohoto hlediska jsem vždy i v diskuzi pravicových politiků a ekonomů říkal, že nevím, jestli potřebujeme mít vyrovnaný státní rozpočet. Proč bychom pořád museli mít vyrovnaný rozpočet, když si můžeme dovolit mírnou úroveň dluhu.

Naposledy byl vyrovnaný rozpočet za vlády Václava Klause v polovině devadesátých let. Pro další vlády už to priorita nebyla?

Připomenu, že původní myšlenka vlády pana Nečase a ministra financí pana Kalouska byla, že v roce 2016 budeme mít vyrovnaný státní rozpočet. Myslím si, když se jí drželi v roce 2011, když přišla ta velká eurokrize, kdy už se začalo i spekulovat, že bude bankrotovat Itálie, což by mělo obrovský dopad, zpomalil se hospodářský růst eurozóny a nastartovala se naše recese, tak v té době možná měli Nečas s Kalouskem rychleji opustit ambici mít vyrovnaný rozpočet v roce 2016. Jinak zaplaťpánbu za Kalouska, že v období té velké krize 2008–9 a pak 2011 náš stát nezadlužil. Na Kalouska všichni nadávají, toto je však jeho velká zásluha. Ale opakuji, v roce 2011 měli rychleji ty otěže popustit a netrvat na tom, že máme mít rozpočet vyrovnaný do roku 2016. My si můžeme to procento, procento a půl podílu dluhu na HDP dovolit. Ale je to můj osobní názor, řada dalších i tady na Hospodářské komoře argumentuje opačně. A také – po bitvě je každý generál.

Co pro českou ekonomiku bude znamenat, že se Spojené království, náš třetí nejdůležitější exportní trh, rozhodlo v referendu opustit Evropskou unii?

Na třetí místo vyskočila Británie až v posledních letech. Krátkodobě to pro nás problém nebude. Já jejího odchodu lituji hlavně proto, že cítím obrovskou potřebu hluboké reformy Evropské unie, ale nechtěl bych, aby Evropská unie jako celek prošla nějakým neřízeným rozpadem. Evropa má dnes asi poslední možnost nějaké větší reformy. Státy střední a východní Evropy – Česko, Slovensko, Maďarsko, Slovinsko, Pobaltí (Poláci v tomhle více lavírují) – vždy byly blíže názorům Velké Británie a společně jsme tlačili na některé reformy. Z tohoto hlediska je Brexit  hrozbou, že ztratíme spojence. Hlavně proto jsem si přál, aby Británie zůstala v Evropské unii, abychom společně tlačili na Německo a Francii, aby byly ochotny akceptovat ty hlubší reformy. Brexitem se spíše posílí vliv především Německa.

Takže vás to mrzí víc z politického než z ekonomického hlediska?

To jsou spojité nádoby. Reforma Unie by samozřejmě měla odblokovat bariéry rychlejšího hospodářského růstu, vždyť Evropa, především ta eurozóna roste směšně nízkými tempy. A lidé jsou nespokojení, především střední a nízkopříjmové skupiny. Proto také přestávají věřit Evropě a volí různé Le Penové, Wilderse a další výtečníky, jako je Alternativa pro Německo. Nepřeju si, aby tyhle síly zvítězily, a proto mě mrzí odchod Británie. A co se týče toho exportu, zatím se nic na podmínkách nezměnilo. Jak to bude do budoucna, je nejisté a těžko se na to odpovídá.

Nedá mi to, abych nezareagoval na vaše slova o výtečnících. Nebýt jich, kam by Evropu zavedla kancléřka Merkelová?

Jsou horší eurohujeři a sedí v Bruselu. Za stav Evropy jsou zodpovědní především bruselští a proevropští elitáři, kteří pod pláštíkem multikulturalismu odebráním pravomocí národním státům, budováním příliš generozního sociálního systému, předčasným zavedením eura a celkovým přezíravým postojem ke každému jen trochu odlišnému názoru proti sobě postavili ty, kteří byli v poválečné době hlavním zdrojem podpory evropské integrace – širokou masu západoevropských voličů. Tito elitáři by měli odejít, ať se jmenují Juncker, nebo Schulz. U kancléřky Merkelové si myslím, že problém je – jak se rádo říká – komplexnější. Ona se díky tomu nešťastnému a špatnému výroku o migrantech před rokem touto dobou stala terčem pro každého, kdo chce z migrační krize vytřískat politické body.

Závěrem se zeptám na nový fenomén, jímž je sdílená ekonomika. Na půdě Hospodářské komory jste k ní nedávno pořádali konferenci. Měla by být výhodou pro spotřebitele, hrozbou pro výrobce a obchodníky. Co podle vás především přinese?

My jsme tu konferenci pořádali ze dvou důvodů. Především je to sexy téma a já chci komoru otvírat trošku nově, dělat ji údernější a reagující na nové podněty vývoje nejenom v české, ale i ve světové ekonomice. A za druhé právě proto, že jsem ten středopravý konzervativec, tak jsem přesvědčen a říkali jsme to a říkáme to, že žádná sdílená ekonomika vlastně neexistuje, jde o další z módních hesel s jepičím životem. Je to pořád ekonomika, je to pořád trh. Jenom ten trh se rozšiřuje do oblastí, kde dříve nebyl, díky tomu, že se zvyšuje produktivita práce; a tak to bylo a je po staletí. Dnes díky rozvoji produktivity v oblasti komunikačních technologií se věci jako byt či auto, které se donedávna považovalo výlučně za soukromé vlastnictví, stává vlivem telekomunikačního rozvoje i možným zdrojem obživy. Když mám chalupu a nejsem tam, tak tam může být někdo jiný. Dříve jsem to za úplatu nebo zadarmo nechával kámošům, takhle si přes tu aplikaci můžu najít zájemce. Když mám auto a když jedu k babičce do Brna, tak můžu někoho vzít. Dříve to také bylo, že jsem vzal kámoše nebo holku, kterou jsem chtěl cestou sbalit, ale teď si to najdu na té aplikaci. Ale není to nic jiného než normální fungování trhu. Trh se rozšiřuje do oblastí, kde je nějaká poptávka a růst produktivity rozšiřuje možnosti nabídky.

Nejvíce se v souvislosti se sdílenou ekonomikou mluví o taxislužbě. Je ale obecně v něčem rizikem pro standardní podnikatele v jakékoli oblasti?

Konkurence je zdravá. Jen by to měly být aktivity zdaněné stejně jako aktivity taxikářů. Další věc je, když řidič má auto svého šéfa a ten šéf je na dovolené nebo celý den sedí v kanceláři a on neví, co s ním, tak ještě také někoho sveze za úplatu a vůbec nic nikde neregistruje. To je špatně. Nějaký druh mírné regulace, která povede podobně jako EET k vyrovnání konkurenčního prostředí, by tam být měl. Ale jinak nejde o nic jiného než rozšiřování trhu. Jen je třeba podchytit daňové záležitosti nebo to, že musí jít o majetek toho člověka; viz ten příklad řidiče s autem svého šéfa, které je vlastněné firmou, příkladů by se našlo víc. Ale upozorňuji, že to není jenom taxislužba, taxíky jsou viditelné, mediálně záživné, takže všichni to vidí přes ně. Ale je to i ubytování, hotelové služby. A do budoucna čím víc se budou komunikační technologie rozvíjet, tím to zasáhne více aspektů lidské činnosti... a možná dojde i k určité změně struktury HDP a k přerozdělení bohatství.

Nevnímáte to jako takovou vzpouru chudých proti bohatým?

Během celého našeho rozhovoru, ať jsme mluvili o minimální mzdě, o Brexitu, o Alternativě pro Německo, tak snad kromě EET u všeho vycházelo, že žijeme v období vzpoury chudých proti bohatým. Internet, Facebook, Twitter, sociální sítě vůbec jsou vzpoura chudých proti bohatým. Důvodů je mnoho a je to na jiný rozhovor. A lidé dlouhodobě aktivní ve veřejném životě (což platí i o mně) jsou v této vzpouře viděni jako reprezentanti bohatých.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Pirát z regionu: Je prokázáno, že některé argumenty bojovníků za klima byly podvod. Je z toho dogma, hysterie, fanatismus

17:47 Pirát z regionu: Je prokázáno, že některé argumenty bojovníků za klima byly podvod. Je z toho dogma, hysterie, fanatismus

POLOČAS HORKÉHO ROKU „Nejsvobodnější jsem se cítil v devadesátých letech, nyní se situace neustále z…