Pokud jde o dění v Sýrii, platí příměří a ruská média už před tím halasně tvrdila, že Asad v bojích rozhodl ve svůj prospěch a současně obviňují tureckého prezidenta Erdogana, že pomáhá IS tím, že jeho rodina od radikálů kupuje ropu, a tím pádem Erdoganův vztek na vývoj v Sýrii souvisí s tímhle. Jak situaci střízlivě a nepropagandisticky posoudit?

Je třeba si zopakovat předně základní fakta. Opozice proti Damašku má dlouhodobou historii za podpory Francie a Turecka, ale teprve při politické vojenské aktivizaci v oblasti (Afghánistán, Irák) a jejich celkovým vnitropolitickým rozkladem byla vojensky vyzbrojena a aktivizována opozice v Sýrii a došlo tak v podstatě k bezvýchodné občanské válce podporované západními zeměmi a později dokonce přímým zapojením USA leteckým bombardováním. Toto prostředí umožnilo vznik IS a získat pro ně příznivce nejenom v Iráku, ale i v okolním světě na základě náboženské doktríny. Za této situace, kdy na straně Asáda bylo Rusko, Irán a Čína, oficiální vláda v Damašku byla k neporažení, což si západní analytici a politici dost dobře neuvědomovali. Tento válečný stav trvá již nyní přes 5 let a jeho přirozeným důsledkem byly ztráty na životech, ničení země a zcela přirozený vynucený útěk obyvatelstva. Jiný důvod, než válečné strádání, pro migraci obyvatelstva nebyl. Kdyby příčinou byl režimní systém Damašku, tak by exodus nezačal až v době občanské války a bombardování. Proto také většina uprchlíků zůstává v sousedních státech a čeká na uklidnění a návrat.

Teprve vstupem Ruské federace na straně legální vlády dochází ke změně vojensko-politické situace, která cíleně vyústila k hledání cesty jednáním a zastavením válečných operací. Politický význam ruské přítomnosti je zcela zřejmý a je třeba dát RF jednoznačný kredit. Nejedná se jenom o Sýrii a její stabilizaci pod Damaškem, ale i o evropský migrační problém, který vlastními silami EU, jak se ukazuje, je nezvladatelný. Nemluvme tedy o propagandě, držme se faktů.