Byla jmenována nová vláda České republiky. Co smýšlíte o jejím složení?
Přiznám se, že ta patnáctá vláda mě svým složením absolutně nezajímá. Vnímám ji jen jako jakousi vládu v uvozovkách překlenovací. Trefné je označení Václava Klause mladšího, který ji označil za vládu ze zoufalství.
Faltýnek vyčetl v ČT šéfovi poslanců Pirátů Michálkovi, že je mladý chlapec. Pak se omluvil. Co si o tom myslíte?Anketa
Není to vláda politických osobností. Jedinou skutečnou politickou vahou, jediným politikem, který skutečně chce vládnout, je premiér a do jisté míry snad i první místopředseda. Jakkoli doufám, že noví ministři jsou schopní – a nehodnotím je ani kladně, ani záporně, neboť o nich většinou skutečně téměř nic nevíme – tak zkrátka nejde o lidi, kteří by měli odpracováno ve vrcholné politice. Neviděli jsme je politicky vyrůstat, neznáme jejich zázemí, necítíme z nich chuť a odvahu skutečně vládnout.
Kladem je jen snížení počtu ministrů na pouhých čtrnáct členů. To je myslím nejmenší vláda v naší historii, a ještě by bylo kde škrtat! Nemám však pocit, že by jednotliví politici zahajovali v politice dlouhou kariéru. Mimochodem, pouze čtyři jmenovaní za ČSSD jsou členy politické strany. Ve čtrnáctihlavé vládě sedí sedm nestraníků, což je větší poměr než v takzvané úřednické Tošovského vládě. Jde o vládu úředníků, aniž by to byla vláda úřednická. S nadsázkou: není to správní rada nebo představenstvo, je to maximálně dozorčí rada. Pro složité období, které nás v dnešní Evropě čeká, je to tedy zoufale málo.
Fotogalerie: - Čtvrtstoletí české ekonomiky
Domníváte se tedy, že k předčasným volbám rozhodně dojde?
Bohužel ano. Nepřála bych si je, nic dobrého a hlavně nic nového přinést nemohou, nicméně zbrojí se na ně usilovně.
Je sestavování vlády tedy spíše o postech, než o programu a směřování země?
Absolutně chybí diskuse o hospodářství země, o našem směřování v rámci Evropské unie či mimo ni, o otázce reforem penzí, o školství, zdravotnictví – zkrátka o běžné a klíčové politické agendě, o tom, kvůli čemu si Sněmovnu volíme a kvůli které vládu potřebujeme. Diskutuje se jen o tom, zda ten či onen človíček má mít tu či onu funkci. Takto politika přece nevypadá, a všichni ti velcí hráči to dobře vědí.
Nová vláda také naslibovala spoustu věcí. Jak se bavím s odborníky i politiky, mluví o nereálnosti slibů vzhledem k rozpočtu – snížení daní a odvodů, naopak zvýšení peněz pro důchodce, maminky s dětmi a tak dále. Co o reálnosti splnění vládních slibů soudíte vy?
Já si v tomto tisíciletí nepamatuji jedinou vládu, která by slibovala pouze reálné věci. Ani tato nijak nevyčnívá, snad jen ty sliby mají tendenci být čím dál tím více nereálné. Žijeme neustále v permanentní volební kampani. Každý slib je tedy jen plakát k podzimním senátním a komunálních volbám, plakát, který se na rozdíl od jiných aktivit nezapočítává do limitu nákladů na politickou kampaň.
U této vlády skutečně vůbec netuším, jestli v ní sedí keynesiánci, socialisté, libertariáni nebo monetaristé, neznám jejich hodnoty a nejsem si jistá, že kdokoliv nějaké jejich hodnoty zná. Nepovažuji to za chybu samotných členů vlády, pevně věřím, že v civilu jsou velmi schopnými lidmi, jen nesplňují atributy, které by v mých očích ministr vlády České republiky měl mít.
Jistě by bylo absurdní, kdybych se ze dne na den stala ministryní financí já jako člověk, který ve vrcholné politice nemá odslouženo, který nemá dostatek zkušeností s vykonáváním denní politické práce. Ať se nám to líbí nebo ne, politika je řemeslo. Řemeslníkem se nestanu, když mi dají výuční list, ale jen tím, že se skutečně vyučím.
Při pročítání jejich životopisů nemám pocit, že by dostatek zkušeností s politickým řemeslem někteří noví ministři měli. Že to je chyba, to dokazuje případ paní profesorky Válkové, která ze stejných důvodů nedokázala prosadit své záměry přes Sněmovnu – zkrátka neznala jednotlivé poslance, nedokázala s nimi potřebnou hru hrát.
Prof. JUDr. Helena Válková, CSc.
Myslíte, že v Parlamentu v současnosti máme politickou stranu, která umí reálně pracovat s ekonomickými dopady a rozpočtem?
Politickou stranu ne, jednotlivé politiky ano. Troufám si říci, že ve všech politických stranách, snad s výjimkou Pirátů, sedí alespoň jednotlivci, ze kterých by bylo možné vládu poskládat. Nemluvím teď o ideovém směřování takové vlády, ale opravdu jen o tom, zda rozumí nebo nerozumí politickému řemeslu – což by mělo být samozřejmé. Nikdo přece neudělá primářem lékaře, který nikdy neléčil!
Můžeme uvést nějaká jména, kdo je ekonomicky zdatný v tomto smyslu?
Silná ekonomická osobnost tady chybí. Nevidím v současné Sněmovně zkušeného poslance, který by byl ekonom, národohospodář formátu Karla Engliše nebo prezidenta Klause, kdo by byl schopen převzít plnou zodpovědnost za státní rozpočet a hospodaření země. Výjimku tvoří možná jen Jan Skopeček, ten by ministrem financí být mohl, má dostatek zkušeností a jeho členství v rozpočtovém výboru Sněmovny mu k tomu snad předpoklady dává.
U rozpočtu ještě zůstaneme. Mluví se o skvěle rostoucí české ekonomice, dokonce je označována za jednu z nejrychleji rostoucích, ale také se říká, že v podstatě vláda využívá dobrých podmínek hospodářského růstu, aby je označila za svůj úspěch. Co vy na to?
To vždy dělají všechny vlády, pokud se náhodou narodí do období růstu. A když se zrodí do období pádu? Tak za problémy přece mohou vlády předchozí. Je to podobné jako v rodině: když máte šikovné dítě, tak každý rodič tvrdí, že je chytré po něm. Když ovšem dítě něco provede, tak je vždy po tom druhém rodiči.
Tato vláda má tedy štěstí, jenže období růstu dlouho trvat nebude. A vláda se – minimálně navenek – absolutně nepřipravuje na to, že období růstu skončí. Nevím, zda má pan premiér v šuplíku nějaký krizový scénář, rétoricky se však dělá nezodpovědná politika. Obě povolební vlády se tváří, jako kdyby žádná recese už nikdy být neměla. Za nový návrh státního rozpočtu by ji náš první ministr financí Rašín poslal pod kuratelu. Není přece možné v době růstu plánovat státní rozpočet se strukturálním deficitem padesát miliard korun. To je skutečně hospodářský zločin, smrtelný a neodpustitelný politický hřích.
Česká ekonomika má problémy s nedostatkem lidí. Sice se trochu zlepšily podmínky mezd, ale jaký je správný krok vlády pro to, aby podpořila zájem lidí u firem pracovat?
Deregulace. S obrovskou nadsázkou říkám, že by nám pomohlo spálit zákoník práce. Každá rozumná firma ví, že po tomto období růstu přijde období recese. Ostatně, pokud mluvíte byť i s malými podnikateli, tak říkají – já už se těším, až přijde recese, naše firma tento růst už neudrží; nejsme schopni počet zakázek a celý hektický tlak vydržet déle; já se modlím, aby už přišla krize.
Proč to říkají? Pochopitelně se bojí najímat zaměstnance, protože vědí, že koho dnes vezmete, toho je téměř nemožné během krize propustit. Dělají tedy mnohem více práce s menším počtem lidí, neboť náš trh práce je sešněrován nesmyslným příkazy, zákazy, nařízeními a vyhláškami. A ty nakonec škodí jen tomu obyčejnému, malému zaměstnanci, který se zoufale a nesnadno snaží uživit svou rodinu. Ubližují tomu, koho mají údajně chránit.
Trh práce je také vykrádán státním sektorem. Jak narůstá tlak na počet státních zaměstnanců, tak se státní sektor snaží vyzobávat nejlepší absolventy a přetáhnout je k sobě. Studenti v posledním ročníku vám řeknou, že chtějí pracovat pro stát, což sice zní vznešeně, ale pochopitelně to zakládá na problém, který vidíme dnes.
Kdo by chtěl podnikat? Kdo by chtěl být zaměstnancem ve firmě? Když se podíváme na nové statistiky mezd a platů, tak ve veřejném sektoru jsou platy vyšší než mzdy v sektoru soukromém. Samozřejmě zdůrazňuji, že ve veřejném sektoru jsou započítáni i učitelé či zdravotníci, to znamená lidé, kteří si rozhodně nežijí v žádném případě nad poměry, přesto právě státní sektor funguje jako vysavač, který podnikům schopné lidi a absolventy vcucne.
Ještě bych se ráda zeptala na bydlení pro mladou generaci. Přišly nabídky od státu na zvýhodněné hypotéky. Zároveň dochází ke zpřísnění podmínek hypoték. Je to správný směr?
Opět by nám pomohla deregulace, která by usnadnila stavění domů a bytů. Kdekoliv dojde ke stavebním návrhům, ozve se bláznivé pokřikování, že přece musíme zachovat (nebo vybudovat) zelené pásy města, musíme prý vytvořit zelené plochy atd. Architekt Vít Máslo před časem upozorňoval, že Praha má příliš nízkou hustotu obyvatelstva, příliš nízkou hustotu zástavby. Kvůli památkářům, ekologům, environmentalistům nebo povinným archeologickým průzkumům máme obrovské problémy se stavěními nových domů a bytů, takže provoz existující Prahy je v důsledku jednak drahý, jednak dlouhodobě neudržitelný.
Menší obce jsou na tom cenově i dostupností bydlení o něco lépe, což nám paradoxně dává jistou naději. Pocházím z vesnice, takže dobře vím, jak se v uplynulých desetiletích začal náš venkov vylidňovat a stárnout. Tím, že rozdíly mezi venkovem a většími městy jsou tak významné, možná zpětně naroste návrat mladých rodin zpět na venkov. Když si rodina nemůže dovolit bydlení v Praze, bude muset bydlet na venkově – tím se snad propad alespoň trochu zastaví. Česká republika skutečně není jenom Praha, i když soudě podle médií nic mimo Prahu neexistuje. Možná tento obrat od velkoměst zpátky k lidem pomůže i naší politické situaci. Možná se kromě kaváren začne chodit znovu i do hospod.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
