Módní trend boje za záchranu planety, respektive za řešení takzvané klimatické krize, dorazil i do České republiky. Je letošní či loňské horké počasí argumentem, abychom čistili náš průmysl od uhlíkové stopy a omezovali sami sebe, třeba i ve spotřebě masa?
V dnešní době zažíváme projevy klimatické změny na vlastní kůži. Bez ohledu na to, do jaké míry se na tom podílí činnost člověka, děje se to a neměli bychom nastalou situaci podceňovat. V první řadě se musíme podívat na naši krajinu. Není schopná vypořádat se s tím sama a tam by měly směřovat naše první kroky. Máme přes 4 miliony hektarů v zemědělském půdním fondu a z toho je 1,5 milionu odvodňováno starými melioracemi, spousta našich toků byla narovnaná nebo schovaná do trubek. Voda tak rychle odtéká z krajiny.
Babiš navrhuje do Evropské komise znovu Věru Jourovou. Co na to říkáte?Anketa
Celému problému nepomáhají ani agropodnikatelé, pěstují-li jen nejvýnosnější plodiny (kukuřice, řepka, pšenice) ve velkém. Ve většině lesů se hospodařilo po celé století způsobem, který byl životaschopný i přes minulé obří kalamity, jenže dnes to nestačí a budeme mít vůbec problém lesy obnovovat. Tyhle a další podobné požáry bychom měli hasit v první řadě, jsou akutní.
Dlouhodobě bychom měli pracovat i s myšlenkou, že nemůžeme na jedné straně opravovat krajinu a na druhé straně prohlubovat klimatickou změnu. To je třeba vysvětlovat, není možné docílit například uhlíkové neutrality bez souhlasu veřejnosti.
Neohrozí různá v Evropě navrhovaná opatření v rámci boje za záchranu planety místní průmysl, třeba automobilový? Směřuje evropská politika ochrany životního prostředí skutečně k záchraně klimatu na Zemi?
Dlouhodobý trend je všem koncernům dobře znám. Věřím tomu, že jejich životaschopnost je obrovská a s navrhovanými opatřeními se dokážou vypořádat. Evropská politika má směřovat k rozvoji smysluplných alternativ k standardním pohonům na fosilní paliva a v tomhle směru to v současnosti hodnotím jako neúspěch.
Jak podle vás přistupuje česká vláda k ochraně krajiny?
Vláda hledá rychlá, nekoncepční řešení, která mohou pomoci, ale především nemá ambici omezovat nevhodné způsoby hospodaření. Ministr zemědělství plánuje přehrady, v druhé řadě chce rybníky. Jde na to trochu od konce, protože nám především chybí krajinné prvky zadržující vodu v místě, kde něco roste. Zachytit vodu v přehradě a pak ji vracet na pole závlahovým systémem je neekonomické. Přehrady mají smysl pouze pro průmysl nebo jako zásobárna pitné vody. Krajině přehrady neprospívají.
Psali jsme:
Německo se odvrací od jaderné energetiky. Není to chyba? Jak se máme zachovat my?
Upřímně, neznám energetickou koncepci v Německu. Myslím si, že pokud se máme odvracet od uhlí, neobejdeme se bez jaderné energetiky. Je nutné si ale uvědomit, že to bude naše investice obřích rozměrů dalece přesahující jedno volební období a celý projekt musí být co nejvíce otevřený nejen vůči všem poslaneckým klubům.
Máme za sebou evropské volby, po nichž klíčové posty obsadili výhradně Západoevropané. Co si o tom a způsobu jejich výběru myslíte?
Chybou bloku Visegrádské čtyřky včetně naší vlády bylo blokování systému spitzenkandidátů. Přitom tento systém spitzenkandidátů celý systém více zprůhledňuje a demokratizuje. Pokud chce Česká republika uspět, musí navrhovat kvalitní kandidáty, být předvídatelná a pro své spojence spolehlivá.
Evropská unie – přináší nám do životů více svobody, nebo je část pravdy i v hlasech odpůrců, kteří říkají, že by nám bylo lépe bez ní, a argumentují například uprchlickou krizí, nebo množstvím nových nařízení a regulací?
Evropská unie je dobrý nástroj, jak sjednocovat podmínky v celé Evropě. Málo si uvědomujeme pozitivní přínosy a zveličují se ty negativní. U nich je ještě často málo známé, že jejich finální absurdní podobu dodává až naše politická reprezentace. Chybou je, že se málo zajímáme o to, jak vlastně EU funguje. Důkazem budiž i slabá účast ve volbách do Evropského parlamentu.
Co se týče svobody, občas zaznívají hlasy, že EU je ještě horší než Varšavský pakt nebo RVHP. To jsou samozřejmě dvě neporovnatelné věci, z níž jedna funguje na dobrovolném přístupu, druhá na donucení. Podobná kritika, která dnes zaznívá vůči EU, a často neoprávněně, by v případě východního bloku znamenala riziko vězení, výpovědi z práce a zákazu studia potomků.
Pokud se podíváme na životní úroveň obyčejných Čechů, jak si stojíme ve srovnání se západní Evropou? Mají Češi dost peněz? Co bezpečnost na ulicích měst? Dohnali, či předehnali jsme Západ v některých ohledech?
Srovnáváme-li se se světovou elitou, a tou západní Evropa je, tak si na tom nestojíme nejlépe, ale životní úroveň se nám zvedá. Máme nejnižší míru chudoby, patříme mezi deset nejbezpečnějších zemí na světě. Ovšem nejblíž máme k Západu především v cenách, ale ne ve mzdách.
Najdou se i jednotlivosti, které nám Západ závidí. Ochrana práv spotřebitele je u nás na vysoké úrovni díky například Státní veterinární správě či Státní zemědělské a potravinové inspekci. Oproti mnoha západním městům se můžeme pochlubit jedním z nejpropracovanějších systémů MHD a stále ještě můžeme tvrdit, že naše zdravotnictví patří ke světové špičce. Víme ale, že bez reformy financování, tedy bez reformy zdravotních pojišťoven, bude tento systém čelit kolapsu. Chceme, aby si oborové pojišťovny vzájemně konkurovaly a fungovaly jako samosprávné organizace.
Rozkrádání národního bohatství? Jde o problém, který potřebujeme řešit? Obáváte se, že i v dnešní době k takovým případům může docházet?
V každé době existuje riziko, že k tomu může dojít. V této době si ale můžeme nastavit taková pravidla, která toto riziko snižuje na minimum. Veřejný registr smluv, a především odstranění výjimek pro ČEZ nebo České dráhy je třeba tím pozitivním příkladem. Není to sice všelék, ale je důležité zmenšovat manipulativní prostor pro ty, kteří by se chtěli na rozkrádání národního bohatství podílet.
Letos pokračuje hospodářský růst, nezaměstnanost je rekordně nízká. Čím to je, že společnost je rozhádaná. Jsou čísla o růstu jen iluzorní, protože ve skutečnosti se mnohým lidem nežije dobře díky vysokým cenám za bydlení a jídlo či díky hrozbě exekucí? Nebo je to naopak a dnešní projevy nespokojenosti – ať už jde o protesty proti Andreji Babišovi, o nespokojenost s životním standardem, nebo o boj mládeže s klimatickou změnou – jsou svým způsobem jakýmsi svědectvím o relativní pohodě, ve které se dnes český národ ocitá? Již dlouho panuje mír, ekonomika roste, jsme členy velkého a silného evropského společenství…
Rozhádaná společnost vyhovuje těm, kteří ji chtějí ovládnout. Z politiky se vytrácí věcnost a nahrazují ji emoce. Chce někdo rozhodovat o své přítomnosti a budoucnosti bez ověřených faktů? Myslím, že nikdo, a přesto se to děje. Zkusme tedy všichni nepodléhat emocím a u toho, co se děje, přemýšlet, ověřovat si informace a nepodléhat klamům.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
