Znám prezidenta Asada osobně. Obamův Islámský stát je mrtvý. Místo něj přijde toto a o tohle hrají Trump s Putinem... Znalec Blízkého východu vysvětluje pozadí války v Iráku a Sýrii

20.06.2017 4:42 | Zprávy

ROZHOVOR Petr Markvart, který se dlouhodobě profesně pohybuje v oblasti Blízkého východu (hlavně v Iráku a Sýrii) a v Africe, vysvětluje, co bylo za diplomatickou krizí okolo Kataru a co bude dále s Islámským státem. „Takzvaný Islámský stát je mrtvý projekt. Je to projekt bývalé Obamovy administrativy a jejích regionálních spojenců. Prezident Trump se k němu nemůže hlásit, protože ho použil jako jeden z hlavních volebních sloganů proti Hillary Clintonové,“ říká.

Znám prezidenta Asada osobně. Obamův Islámský stát je mrtvý. Místo něj přijde toto a o tohle hrají Trump s Putinem... Znalec Blízkého východu vysvětluje pozadí války v Iráku a Sýrii
Foto: Debatní klub
Popisek: Petr Markvart v Debatním klubu

Co říkáte krizi okolo Kataru a že Donald Trump obvinil Katar z podpory terorismu? Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty a další státy jako Jordánsko, Bahrajn a Egypt přerušily diplomatické styky s Katarem. Co za tím vším je? Vy jste již dříve říkal, že i Emiráty a Saúdové podporovali Islámský stát… Také jste uváděl, že Katar měl zájem vystavět plynovod přes Sýrii ke Středozemnímu moři, tak by dodával zkapalněný zemní plyn do Evropy, a tím by značně poškodil Rusko. Což je celý příběh, proč tyto státy a USA podporovaly Islámský stát… Írán symbolicky poslal dodávku potravin do Kataru. Turecko se Kataru zastalo a hovoří i o vojenské pomoci. Takže o co jde teď? O plyn? O Írán? Sblíží se nakonec Katar s Ruskem?

Na tomto případě názorně vidíte, jakou je „globální politika“ ošidnou a křehkou věcí. Plán výstavby plynovodu z katarského obřího takzvaného Severního pole, o které se v Perském zálivu dělí s Íránem (ten jej nazývá „Jižní Párs“), směrem do Turecka a do Evropy, byl přitom jedním z prekurzorů takzvaného arabského jara v Sýrii. Jeho cílem bylo odstranit zákonnou syrskou vládu a zajistit tranzit tohoto plynu přes její území namísto konkurenčního íránského projektu využívajícího paradoxně plyn z téhož plynového pole a plánujícího výstavbu plynovodu přes Irák a Sýrii.

Nyní, když plán násilného svržení syrské vlády kolabuje, neboť pro Západ je již podpora takzvaného Islámského státu neudržitelná, Katar se rozhodl pragmaticky domluvit s Íránem na společném postupu. Tím však porušil nerozbornou koalici států Zálivu proti Asadovi, vedenou Saúdskou Arábií a vysloužil si odvetu v podobě diplomatických i hospodářských sankcí.

Katar byl obviněn z podpory terorismu, a to převážně zeměmi, které jej samy podporují též, pouze v trochu jiném segmentu, nebo, chcete-li, podporujícími jiné teroristické skupiny. Ze strany prezidenta Trumpa jistě šlo pouze o „povinnou rétoriku“, zejména po odsouhlasení obřích vojenských dodávek Saúdské Arábii pro americké firmy. Americké zájmy v Kataru však nedovolují o moc víc.

Které konkrétní zájmy?

Katarská letecká základna al-Udejd slouží vládě Spojených států především jako hlavní velitelské stanoviště pro vojenské operace v Afghánistánu, Iráku i Sýrii a pro shromažďování zpravodajských informací z dalších zemích oblasti (Írán, Jordánsko, východní Turecko). Následné společné vojenské cvičení námořních sil Spojených států a Kataru a odsouhlasení prodeje amerických letounů F-15 Kataru jenom zarámovalo situaci, kdy prezident Trump ukázal, že jeho zahraniční politika bude přísně pragmatická, bilaterálně vedená a prosta jakýchkoli spojeneckých úvah, které by neznamenaly přímý prospěch pro jeho zemi. Taková byla ostatně zahraniční politika Spojených států vždycky, jen jsme si to dlouhou dobu nechtěli (a někteří nechtějí dodnes) připustit.

Budou mít nějaký vliv teroristické útoky v Teheránu?

Ihned po provedení útoků Írán obvinil z jejich organizace Saúdskou Arábii. Později však vyšlo najevo, že útočníci pocházeli z kurdských oblastí Íránu při hranicích s Irákem a Tureckem. Přestože skutečnosti, jako jsou pravé důvody a pohnutky i identita a motivace pachatelů politických teroristických činů, jsou vždy pečlivě zakrývány, dovolil bych si zde odhadnout, že Saúdská Arábie, znepokojená potenciálními úspěchy Íránu v získávání spojenců (Turecko, Irák, Sýrie a nyní i Katar, v širší perspektivě země EU, Rusko a Čína), se bude snažit o vytváření vnitřních tenzí a problémů v zemi svého perského rivala. Je zvláštní, jak tyto postupy jsou stále až únavně stejné.

Stejné?

Od Libanonu v roce 1975 přes Afghánistán v roce 1979, Libyi a Sýrii v roce 2011 přes Ukrajinu na přelomu let 2013–2014 až po nynější snahu o podobné etnicko-náboženské schisma v Íránu. Stejní hráči, stejní sponzoři, liší se pouze seznam „regionálních spojenců“ a rétorika „strategických zájmů“ po celém světě, zejména tam, kde se nacházejí energetické, surovinové zdroje, psychotropní látky či jejich tranzitní trasy.

Tento článek je staršího data a je dostupný pouze pro předplatitele. Předplatné můžete vyzkoušet zdarma, nebo zakoupit, zde:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Lukáš Petřík

Jak zabránit Číně, aby o nás sbírala citlivá data?

Podle mě také není problém jen v Číně, ale dnes už téměř neexistuje nic jako soukromý. I třeba EU dost šťourá do soukromý lidí - většinou to vydává za dobrý úmysl a možná to i dobře myslí, ale je to potřeba? Co vím, tak třeba chtěla mít možnost sledovat i soukromou korespondenci lidí na internetu at...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Konec 168 hodin, ale Fridrichová v ČT zůstává. Vyoral má jasno, co bude dál

16:59 Konec 168 hodin, ale Fridrichová v ČT zůstává. Vyoral má jasno, co bude dál

PÁTEČNÍ ZÚČTOVÁNÍ TOMÁŠE VYORALA „Tomuhle propagandistickému braku vzpomínky věnovat nebudu,“ říká z…