Mnoho lidí překvapilo, že vy – ekonom – jste se zúčastnil protivládní akce Velký sněm občanů Čech, Moravy a Slezska spolu se zástupci Holešovské výzvy, poslancem Vítem Bártou, senátorem Tomio Okamurou a advokátkou Klárou Samkovou. Co s nimi máte společného?
Byl jsem pozván prezentovat svoji novou knihu Úsvit, která má podtitul Kritika politického systému a návrh nové Ústavy pro Českou republiku. Někteří z organizátorů jsou mými čtenáři a kniha je upřímně zaujala. Proto jsem rád přijal pozvání, těší mě, že kniha zaujala.
Nemáte obavy, že jako ekonom budete spojován s lidmi, kterým možná nejde tolik o vizi a prosazení dobré věci jako vám, ale spíš o osobní politické zviditelnění? Mnozí z účastníků Velkého sněmu jsou politiky nebo mají zjevně politické ambice. Nebo se také hodláte v budoucnu víc v politice angažovat?
Absolutně ne. Zásadně přijímám pozvání čtenářů na prezentace knih nebo na besedy a nekádruji, kdo bude v obecenstvu. Myslel jsem, že tenhle zlozvyk už je pryč – kádrovat lidi, se kterými se smím nebo nesmím stýkat. Když mě pozvalo jedno místní sdružení ODS, také jsem pozvání přijal a byl jsem rád, neboť to bylo velmi pěkné setkání. Nemám předsudky ohledně toho, kdo je kde členem nebo jakého je původu. A jestli má někdo ambice, je to jeho věc. Politika by měla být zaměstnáním jako kterékoli jiné. Kdo si je vybere, není kvůli tomu ještě ďábel.
Jiná věc je, že ve špatně navrženém politickém systému je to téměř nemožné – myslím dělat politiku jako normální řemeslo. Politikové nejsou zdaleka všichni zlí, ale systém je nutí chovat se zle. To je předmětem knihy Úsvit: bez systémové změny nebude náprava. O systémovém selhání píši například zde.
A kdyby měl někdo podezření – ne, nebudu nikam vstupovat, kandidovat, natožpak zakládat nějakou stranu. To není moje práce. Mojí profesí jsou především finance a v druhé řadě psaní. Pochopitelně převážně o financích. I kniha natolik politická, jakou je Úsvit, má finanční a ekonomický podtext.
Ani v nejmenším neuvažuji o změně kariéry. Kdybych měl politické ambice, dávno bych je naplnil. Na nedostatek nabídek jsem si nemohl stěžovat.
Psali jsme:
O vás je známo, že se kriticky stavíte ve svých článcích i knihách k současné politické reprezentaci, máte vážné výhrady k ekonomické i politické situaci a navrhujete i zásadní změny. V čem vidíte hlavní problém současných politických problémů?
Kritikům vlády vysvětluji, že svrhnout vládu nestačí. Nová vláda může být i horší. Mohli jsme být svědky, že četné změny premiérů a vlád během posledních zhruba dvanácti let nám příliš nepomohly.
Je třeba změnit systém, a to tak, že prezident bude zároveň šéfem vlády.
Americký systém: USA nikdy nezažily vládní nebo koaliční krizi, protože je to v principu vyloučeno. Prezident bude samozřejmě volen přímo.
Zavést přímé jednokolové volby do Poslanecké sněmovny. Když poslanci nebudou schováni v napůl anonymní kandidátce, budou více na očích a budou cítit více zodpovědnosti.
Dále, odvolatelnost poslanců, kterou někteří naši politologičtí mudrlanti považují za populistický požadavek. Ne, není to žádný populismus, odvolatelnost zákonodárců je obsažena i v Ústavě Spojených států amerických. Je to účinná hrozba, pokud by nějaký senátor či reprezentant chtěl zneužít svého postavení.
Zrovnoprávnit Senát, aby nebyl jen slabým doplňkem Sněmovny. Zavést princip, že utratit lze jen tolik, kolik je možné rozumně vybrat bez uškrcení ekonomiky. A tak dále.
Nic menšího než zásadní revize Ústavy této zemi nepomůže, o tom jsem přesvědčen více než o čemkoli jiném.
V těchto dnech vrcholí předvolební kampaň druhého kola prezidentské volby. Jak vnímáte hysterii, která se rozpoutala kolem přímé volby a dvou kandidátů, z nichž se jeden stane hlavou státu?
Je to vůbec první historická zkušenost našeho národa s přímou volbou hlavy státu. Je to historický zlom! A navzdory různým nepříjemnostem je to dobrá zkušenost. Rozhodně lepší než potupná kuloární jednání s komunisty při poslední volbě prezidenta parlamentem.
Je to mimochodem dobrý trénink, až jednou budeme volit skutečného prezidenta, který bude řídit vládu. Určité vzepětí emocí patří k podobným událostem, ať už jde o finále hokejového mistrovství anebo o finále prezidentských voleb. Kvůli tomu bych se nepohoršoval. Aspoň je tu důvod, aby se doposud spíše pasivní občané začali zajímat o veřejné dění.
-
SLEDUJEME téma: PŘÍMÁ VOLBA PREZIDENTA
Podpoříte veřejně některého z kandidátů?
Nepodpořím. V prvním kole jsem podporoval Vladimíra Franze, neboť je to inteligentní a vzdělaný člověk, za kterým navíc nestojí žádná lobby. Ve druhém kole jsem se rozhodl nevolit. Oba kandidáti mají za sebou různé podivné existence, zájmové skupiny a navíc jsou oba probruselští v takové míře, která překračuje měřítka obyčejné naivity.
Zdůrazňuji, že mi nikdo z nich nevadí osobně. Neřeším jejich původ, jejich manželky, jejich oblékání, a tak dále. Pouze nesouhlasím s většinou jejich názorů. To ovšem zásadně.
Očekáváte na postu prezidenta nějakou změnu proti současné hlavě státu Václavu Klausovi? Co vám u něj vadilo a čeho by se měl budoucí prezident vyvarovat?
Na Václavu Klausovi mi vadila vlastně jen jedna věc: nikdy nepřipustil, že jeho vláda dělala chyby v privatizaci během 90. let. Připustit vlastní chybu není na újmu něčí velikosti, naopak, je to ctnost. Pak je tu ta kontroverzní amnestie, kterou nebudu komentovat, protože už to udělala například paní doktorka Marvanová a mnoho jiných. Ale možná se ještě ukáže, co a kdo za amnestií stál. V oblasti zahraniční politiky bude Klaus těžce postrádán. Nejsem si též jistý, zda budoucí prezident bude mít tak šťastnou ruku při výběru členů Bankovní rady ČNB.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: Libuše Frantová
