Kolem České televize to zase jednou vře. Rada ČT odvolala členy své dozorčí komise a bylo zle. Desítky osobností se podepsaly pod otevřený dopis premiérovi Andreji Babišovi, ve kterém upozorňují na situaci v České televizi. Vadí jim mimo jiné právě způsob odvolání dozorčí komise Rady ČT. Jak se díváte na tyto jejich snahy?
Kdo z vybraných politiků má Vaši největší důvěru? (dle abecedy)Anketa
Zvláště aktivní je v tomto směru člen Rady ČT Zdeněk Šarapatka, který se obrátil na poslance s tím, aby odvolali ekonomku Hanu Lipovskou z funkce radní. Poslanci Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek (oba TOP 09) dokonce dopisem vyzvali Českou biskupskou konferenci, aby po ekonomce Haně Lipovské žádala odchod z Rady ČT. Tato vaše spolupracovnice z Institutu svobody a demokracie čelí dle vašeho vyjádření na facebooku výhružkám a nechutným útokům. Jak toto okomentujete?
Radní ČT Zdeněk Šarapatka i poslanci Kalousek a Schwarzenberg mají na své kroky plné právo. Jsem ráda, že je učinili, protože dali nahlédnout do svého uvažování. Těžko lze považovat za svobodymilovné demokraty lidi, kteří o zákonném a legitimním procesu hovoří jako o „nenávistném útoku“, a kteří, bez ohledu na to, že paní Hana Lipovská a pan Max Kašparů (i jeho totiž měli podle poslanců Kalouska a Schwarzenberga biskupové vyzvat k rezignaci), byli zvoleni parlamentem, volají po tom, aby je k rezignaci vyzvali představitelé církve, ke které se radní hlásí, ale která je do funkcí nezvolila.
Poslanci Kalousek a Schwarzenberg vypadají jako submisivní podpantofláci, kteří se namísto diskuse s manželkou běží se strachem vyplakat k tchýni a chtějí po ní, aby manželce přikázala rozvod a ještě za ně k rozvodovému soudu sama šla. Evidentně zapomněli, že veřejný prostor je místem pro souboj argumentů, nikoli pro maminčinu (zde biskupskou) rákosku. Prostě slaboši, nikoliv politici.
Pokud jde o výhružky a útoky, ty přicházejí stále. Hana Lipovská jim čelí s klidem a elegancí.
„Nesmíme dopustit, abychom se vydali maďarskou a polskou cestou. Pokud se proto ukáže, že odvolání dozorčí komise Rady ČT bylo v rozporu se zákonem, vyvolali bychom v Poslanecké sněmovně hlasování o odvolání těch členů rady, kteří jej porušili,“ deklarovala předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová. Bylo odvolání rady v rozporu se zákonem? Vydáváme se maďarskou a polskou cestou? Jsou tyto cesty špatné?
Deklaraci paní poslankyně Pekarové Adamové s odkazem na Polsko a Maďarsko chápu tak, že se obává, aby se u nás politici nevměšovali do činnosti veřejnoprávní televize, a aby na ni žádným způsobem nevyvíjeli nátlak. Jsem ráda, že v tomto jsme s předsedkyní TOP 09 na jedné lodi! Poté, co člen vlády – ministr kultury – a téměř celý Senát hrubě zaútočili na nezávislou Radu České televize, jsou moje obavy totožné.
Je jen škoda, že je předsedkyně TOP 09 evidentně s tímto názorem uvnitř demobloku osamocena. Nerozumím tomu, jak může předsedkyně parlamentní strany, která je navíc součástí nejsilnějšího senátního klubu, přihlížet tak flagrantnímu politickému vměšování a ohrožování nezávislosti České televize, kterého jsme nyní i ze strany jejich spolustraníků svědky. Nerozumím tomu, proč si, namísto vyjadřování obav, neudělá pořádek ve vlastní straně a nesnaží se vrátit ji zpět k respektu k parlamentní demokracii.
Psali jsme:
Velmi zneklidněna tlakem na nezávislost ČT je také Jana Dědečková, členka Rady ČT v letech 2000 až 2001. Konkrétně tím, který vyvíjejí politici na Radu ČT, výslovně jmenuje Senát a ministra kultury Zaorálka. Připomíná jí to politický nátlak z období před 20 lety. „Tehdy mnozí politici nerespektováním dělby moci a ústavního pořádku ČR zcela nedemokraticky a nezodpovědně rozpoutali takzvanou televizní krizi. Zásadním způsobem poškodili jak veřejnoprávní televizi, tak důvěru v právní stát,“ uvedla. Vy jste televizní krizi zažila dost zblízka, také vám to připomíná politický nátlak z té doby?
Napsala jste, respektive Institut svobody a demokracie, kvůli výše popsanému politickému nátlaku stížnost k Evropské komisi. Co si od ní slibujete?
Nezávislost televizního vysílání představuje záruku obecné zásady svobody projevu a informací zakotvené v článku 11 Listiny základních práv Evropské unie a v článku 10 Evropské úmluvy o lidských právech. Je třeba si uvědomit závažnost ústavní situace, ke které neuváženými kroky Senátu a ministra kultury došlo. Zaprvé – Senát Parlamentu ČR jasně jednal v rozporu se svými kompetencemi a porušil dělbu moci. Zadruhé – ani Senát, ani ministr kultury nesmějí v demokratickém státě přebírat funkci moci soudní a svým usnesením rozhodovat, zda došlo či nedošlo k porušení zákona. To vše se v nedávné době bohužel stalo, a to v oblasti svobody projevu, která je pro demokracii naprosto zásadní.
Vzhledem k tomu, že v České republice neexistuje opravný prostředek pro takovou situaci, je smyslem stížnosti zjistit, zda bylo jednání horní komory Parlamentu ČR a ministra kultury v souladu s právem Evropské unie, a zda existuje opravný prostředek na nadnárodní úrovni komunitárního práva EU. Vedle politického tlaku je namístě také obava o transparentnost hospodaření ČT. Tlak na to, aby Rada ČT nemohla naplňovat požadavky práva Evropských společenství na transparentnost finančních vztahů v České televizi, jak ji to podle § 8, odst. 1, písm. d ukládá zákon č. 483/1991 Sb., o České televizi, je evidentní.
Je, či není dnes situace od té před 20 lety ve vztahu k ČT odlišná? Mohla by se podobná televizní krize opakovat v takovém rozsahu?
Politický nátlak ze strany řady politiků, včetně jednoho z ministrů, je stejný. Liší se ale místa, ze kterých aktéři tlačí. Politický aktivismus se přesunul ze spacáků a z poslaneckých lavic do Senátu. A ten nemá vůči České televizi žádné pravomoci. Pokud se budou politici držet Ústavou dané dělby moci a nebudou svévolně přebírat pravomoci nezávislého soudu, pak podle mě žádná televizní krize nehrozí. Byť se ji někteří aktivisté, aktivističtí senátoři i ministr kultury usilovně snaží vyvolat.
Co je s ČT špatně? Jsou problémy ČT dlouhodobější povahy, nebo jde o něco z poslední doby?
Je legitimní poukazovat na problémy v hospodaření ČT, a přitom tlačit na „odčernění“ smluv? Nemohlo by to ČT znevýhodnit například během nákupu pořadů či jinde? Od obránců ČT také můžeme často slyšet, že kupříkladu kritika zaměstnanců Wollnera, Fridrichové, Železného, Moravce a jiných je ve skutečnosti jen útok na nepohodlné. Co je na tom pravdy? A kdo víc útočí, a kdo je takzvaně nepohodlný?
Pojďme popořádku. Zaprvé, problémy v hospodaření ČT se dají vyřešit úsporami, transparentností a návratem k tomu, co říká zákon, tedy k provozování vysílání na čtyřech, nikoli na sedmi kanálech. To by byla úspora!
Zadruhé, pokud jde o začerněné smlouvy, myslím, že se vyřeší brzy. Jednak si lze v registru všimnout, že některé smlouvy z poslední doby nemají začerněná klíčová místa, jednak už neobstojí tvrzení o GDPR. Všimněte si, že Česká televize s klidem sdělila adresu radní Hany Lipovské časopisu Respekt. Pokud žijeme v právním státě, tváří v tvář tomuto činu žádné GDPR nezabrání zveřejnění platů moderátorů. Chce to jen čas.
Zatřetí, kritika zaměstnanců, které zmiňujete, není podle mého názoru kritika jejich „nepohodlnosti“. Je to kritika jejich neprofesionality, sebestřednosti a arogance. Aureola „nepohodlných bijců za svobodu, pravdu a spravedlnost“ je spíš komická. Zaměstnanci ČT, které jste jmenoval, už dávno zapomněli, že jsou občany placeni za to, aby poskytovali objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Chyby zásadně nepřiznávají, ale okamžitě agresivně vykřikují o politizaci a omezování svobody slova. A ti hloupější a zbabělejší politici jim na to ještě pořád skáčou. Osobně si nemyslím, že je lidé berou příliš vážně. Spíše se občanům nelíbí, že je musejí platit.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Oldřich Szaban
