Zrychlujeme do průšvihu. Merz nemůže přiznat, že vítačství byl omyl, říká Pelikán

01.01.2026 4:42 | Rozhovor

Orientalista, překladatel a vysokoškolský pedagog PhDr. Petr Pelikán v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz popsal, co je výhodou Česka v dnešním měnícím se světě. Poněkud s obavami prý hledí na to, co ještě předvede Donald Trump. „Bojím se také, koho dalšího může příště vyprodukovat americký finančně náročný barnumský cirkus s balónky, mažoretkami a manipulací sociálními sítěmi, kterému naivně říkáme demokratické volby,“ konstatoval. A to zdaleka nebylo vše.

Zrychlujeme do průšvihu. Merz nemůže přiznat, že vítačství byl omyl, říká Pelikán
Foto: Jiří Hroník
Popisek: PhDr. Petr Pelikán, orientalista, překladatel a vysokoškolský pedagog

Rok 2025 přinesl světu řadu změn. Které považujete za nejpodstatnější?

Netroufám si posoudit, která z letošních událostí se časem projeví v celosvětovém měřítku jako opravdu podstatná. Navíc o to, co je důležité pro desítky nebo stovky miliónů lidí třeba na indickém subkontinentu nebo v Africe, se u nás obvykle nezajímáme, respektive se o tom ani nedozvíme. A naopak bychom si měli připustit, jak málo významní jsme v celosvětovém měřítku my sami. Naši bezvýznamnost spíš vidím jako pozitivum, nemyslím, že být pupkem světa je nějaké velké štěstí, a připadá mi trapné, jak politici v poslední době rádi zdůrazňují, že máme být sebevědomí. Žádný skutečně hrdý národ si totiž tohle říkat nemusí.

Takže která letošní změna se ukáže jako skutečně významná, nejspíš nezjistíme my, ale třeba až naši pravnuci. Když se někde v betlémské maštali narodí chudákům dítě, jeho „motýlí efekt“ se může na celém světě v plné síle projevit až za několik set let.

Za podstatnou změnu je považován nástup nového prezidenta v USA. V čem, podle vašeho názoru, Donald Trump nejpodstatněji „přepsal kódy“?

Nástup každého prezidenta USA je důležitý, protože on stojí v čele velmoci. Mně, jako člověku, který se v americké realitě naprosto nevyzná, se zdá, že Trump je smutným výsledkem už příliš neúnosného tlaku woke ideologií. Pokládám ho za narcistického megalomana, a navíc se obávám, že s pokračujícím stářím, jemuž se usilovně a marně pokouší utéct, bude mít tyto rysy stále méně pod kontrolou racionální složky své osobnosti. Mimochodem, i narcis a velikáš může vykonat záslužné věci, ovšem jeho motivace je na hony vzdálena zájmu o veřejné blaho, ale je ve svých vrtoších nevyzpytatelný. Já třeba nahlížím kladně na jeho ofenzivu proti genderismu a progresivismu, a také na to, že se nebojí pojmenovat realitu v migrační problematice. To pokládám za nejpodstatnější „přepsání kódů“.

Ovšem jeho funkční období je teprve na začátku, uvidíme, co udělá během dalších tří let. Bojím se také, koho dalšího může příště vyprodukovat americký finančně náročný barnumský cirkus s balónky, mažoretkami a manipulací sociálními sítěmi, kterému naivně říkáme demokratické volby.

Už od prvního Trumpova období je za jeho nejúspěšnější zahraničněpolitickou misi považováno jeho působení na Blízkém východě. Skutečně mají jeho „Abrahamovské dohody“ potenciál přepsat bezpečnostní architekturu celého regionu, jak někteří tvrdí?

Anketa

Má být Filip Turek jmenován ministrem životního prostředí?

93%
5%
hlasovalo: 22083 lidí
 Myslím, že ne. Ty oceňované „Abrahamovské dohody“ jenom dodávají zvenčí krytí procesu, který v oblasti probíhá už dlouhou dobu samovolně, nejsem si nicméně jist, zda je v dlouhodobém horizontu stoprocentně nezvratný. Můžeme na něj nahlížet z mnoha různých perspektiv, v mnohém protichůdných.

Jedna z nich je například: Stabilní arabské státy orientované na spolupráci se Západem konečně přiznávají Izraeli nezadatelné právo na existenci a zavazují se garantovat jeho bezpečnost proti palestinským extremistům.

Opačný pohled může být: Absolutistické režimy Perského zálivu, ovládané několika zkorumpovanými rodinami, uzavírají spojenectví s Izraelem proti společnému nepříteli Íránu, aby udržely nedemokratický a nespravedlivý status quo.

Těch úhlů pohledu je mnohem víc. Každý odráží jen část složité reality a každý je sám o sobě zavádějící a nepřesný.

Myslím, že Trumpův přístup k Blízkému východu motivuje snaha udělat kšefty, ze kterých bude profitovat i jeho klan, touha po okázalých poctách a vliv silné židovské lobby v jeho bezprostředním okolí.

Přístup Donalda Trumpa je označován jako přístup obchodníka, který hledá shody a průniky, což je dáváno do kontrastu s hodnotovým kazatelstvím politiků evropských. V regionu Blízkého východu na hraně civilizací ale religiozita a „hodnoty“ tradičně hrají velkou roli. Jak se politické reprezentace vzešlé z tohoto kulturního okruhu dívají na „bílého muže z Washingtonu“, který s nimi hovoří, v uvozovkách, v číslech?

Blízký východ vůbec není homogenní oblast. Jak už jsem zmiňoval, v Perském zálivu nemůžeme tak úplně mluvit o politické reprezentaci. Tamní panovnické rody pokládají stát za svůj soukromý majetek, většina obyvatel jsou tam bezprávní cizinci, parlamenty vesměs fungují spíš jako okrašlovací spolky, takže vládci reprezentují své zájmy a mají téměř neomezenou moc. S těmi se Trumpovi jedná dobře a dokážou spolu dospět k dohodě.

Na druhé straně nedokáže nic dojednat s Palestinci rozdělenými na spousty rozhádaných frakcí, s jejich komplikovanou historií, náboženskými postoji a vztahy mezi sebou a s Izraelci. Trump nehledá shody a průniky a nepokouší se pochopit tamní realitu ani komplikované pozadí antagonismů. Vystupuje z pozice nesmlouvavé síly a nutí ty slabší se podvolit. Zdálky to může vypadat jako řešení, ale je to pouze chatrná záplata, která vydrží jen, než Trump dostane svou vytouženou Nobelovu cenu za mír, případně než skončí v úřadu.

Velmi podobně je na tom i ve vztazích se složitým Íránem, Sýrií a většinou dalších zemí oblasti. Tam už ale naráží na limity amerických sil. Podle mne Trumpův politický styl není pro celý Blízký východ příliš vhodný, ale možná v následujících letech obrátí pozornost jinam a nechá v této oblasti prostor někomu ze své administrativy, kdo se tam lépe vyzná.

Co se týče evropského exportu lidských práv a demokracie nekompatibilní s místními poměry, to je úplně mimo mísu. Evropa k jeho prosazování navíc nemá americké drony a rakety, takže je bezzubá.

Evropská unie letos sama připustila, že se jí nedaří navazovat kontakty s okolním světem a hrát globální roli tak, jak by si představovala. Někteří vidí důvody v jejím povýšeném jednání a v neustálém poučování o demokracii a hodnotách, který dokonce označují za novou formou někdejšího koloniálního přístupu. Jak se na to díváte vy?

Že by měla Evropská unie až takovou míru sebereflexe? To jsem nezaznamenal a dost mne to překvapuje. 

Anketa

Máte důvěru v novou vládu Andreje Babiše?

94%
4%
hlasovalo: 15355 lidí

Já se se současným bezvýhradným zatracováním kolonialismu neztotožňuju. V Súdánu, který znám nejlépe, dnes na Brity vzpomínají spíš v dobrém. Železnice, školství, státní správa, to vše tam vybudovali oni.

Dokud byl evropský „bílý muž“ klasickým kolonizátorem, přinášel vedle nepochybně špatných věc i tyhle dobré, a proto byly jeho hodnoty přijímány více a ochotněji. Evropská unie právě dělá jenom to, co říkáte – poučuje o demokracii a o hodnotách. Na tu železnici dnes mají v bývalých koloniích Číňany, ti jim ji postaví bez otravné ideologie.

Komisařem pro styk EU s ostatními částmi světa byl v druhé komisi Ursuly von der Leyen jmenován Jozef Síkela. Zaznamenal jste letos, coby člověk sledující tyto vztahy na denní bázi, nějakou jeho významnou aktivitu v navazování vztahů?

Nezaznamenal.

V rámci EU je určitě největším tématem letošního roku změna vlády v Německu. Pozorovali jsme tam částečný obrat v přístupu k migraci, ale především mnohem větší ambice na „světovou roli“ v diplomacii, ale rovněž ve vojenství. Co by znamenalo pro svět politické a vojenské angažmá Německa?

Budu se s dovolením držet migrace, v té se celkem orientuju. U nás jsme sice přesvědčeni, že Německo stále ještě provozuje proimigrační politiku, ale to už několik let neplatí. Jenže i když měl současný kancléř Merz s Angelou Merkelovou, symbolem „vítačství“, zásadní rozpory, pořád byl prominentním členem její strany a nemůže dost dobře otevřeně přiznat, že všechno, co jejich vláda udělala, byl obrovský omyl. V podstatě se teď snaží z velké části realizovat přístup, jaký u AfD před pár lety označovali za nepřijatelnou xenofobii a neofašismus, ale neříká to nahlas. AfD šlape vládě na paty, a kdyby otevřeně uznali svou zodpovědnost za současný zoufalý stav, možná by to ty vládní strany smetlo úplně. Problém je, že mezitím se poměry výrazně zhoršily a to, co AfD prosazovala před deseti lety, už dnes nepomůže.

Z militarizace Německa obavy mám. Němci bohužel určují směřování velké části Evropské unie, a když si přečtete noviny z přelomu třicátých a čtyřicátých let, najdete tam neuvěřitelně podobné obraty odvolávající se na obranu Evropy a jejích hodnot.

Migrace je samozřejmě aktuálním tématem posledních deset let. Může zafungovat chystaný migrační pakt?

Ne, nemůže. To, čemu se říká tzv. migrační pakt, to ani není jedna ucelená koncepce, ale jsou to ustanovení rozesetá asi do deseti, zčásti už existujících, dokumentů. Velká část z toho jsou jen úpravy a doplňky dřívějších regulativů EU. Hlavní chybou je, že stejně jako předchozí pokusy o kontrolu migrace vychází z úplně nereálných předpokladů. Začíná to od prohlášení, že se posílí ochrana vnějších hranic EU. Jak, když to až dosud nešlo? A končí to posílením „návratové politiky“, čili vyhošťováním, což je úplně stejná pitomost, protože ani s tím si EU po desetiletí nedokázala poradit. 

Vždycky poukazuju na to, že podle onoho migračního paktu, který má začít platit za půl roku, se mají azylová řízení konat ve zrychleném režimu v centrech na vnějších hranicích EU. To by fungovalo u nás, Čechů, protože my poslechneme, když dostaneme provaz a nařízení, že se máme jít pověsit na kandelábr číslo 320. A ještě máme strach, co by se stalo, kdybychom se pověsili na tom vedlejším s číslem 321.

Imigranti se nezastavují na vnější hranici teď, proč by měli začít od léta? Roky pálí své doklady, aby nemohli být identifikováni a vráceni do země původu, proč by to teď měli měnit? A hlavně se odnikud nedozvídám, že by se někde na vnějších hranicích intenzivně budovaly obrovské lágry pro desetitisíce lidí, kteří by tam měli být v detenci. Taková zařízení navíc potřebují s budovami také tisíce úředníků, tlumočníků, strážných, kuchařů, uklízeček, zdravotníků... Nevidím žádný nábor. Zatím to tedy vypadá, že s tím migračním paktem ve skutečnosti nikdo nepočítá. Německo a další cílové země prodlužují kontroly na svých národních hranicích, místo aby očekávaly, že úderem července už k nim nikdo nepronikne.

Jediné, co zůstává, jsou ustanovení o administrativním přerozdělování migrantů nebo o platbě výpalného. A to je přesně to, že se pokorně sami pověsíme, místo abychom se vzbouřili.

Celou dobu se bavíme o řešení migrace nelegální. Vedle toho je zde ale i migrace legální, jejíž regulace probíhá na okraji zájmu. Nedávno byl přijat „Pakt pro středomoří“, který má navazovat spolupráci ve středomořském prostoru, což někteří považují za prostor, jak v rámci studentských či pracovních výměn dostat do Evropy další desetitisíce migrantů. Na druhou stranu ale určitě je třeba v tomto regionu mít nějak upravenou spolupráci. Jak z tohoto pohledu hodnotíte uzavřenou dohodu?

Když jsme mluvili o obratu německé migrační politiky, říkal jsem, že tamní vláda už přistupuje na řešení navrhovaná před léty stranou AfD. Tehdy se imigranti označovali za běžence, tedy pronásledované utečence mající apriorně nárok na azyl. Pak se přešlo k neutrálnímu termínu migranti, dnes už se mluví i o nelegální migraci. Jenomže bychom měli rychle začít zavádět pojem „nežádoucí migrace“, i když je třeba legální.

Německo a mnoho dalších zemí už totiž překročilo hranici, kdy se dal společenský řád udržet pouhým zastavením dalších nezákonných příchozích s nekompatibilní kulturou a hodnotovými žebříčky. Teď je západní Evropa plná těchto lidí, kteří ovšem už dostali občanství nebo trvalý pobyt, a jejich potomků, takže je podle současného právního řádu nemožné je vyhostit. Obrovské procento z nich ovšem zůstalo kulturně někde mezi dvěma světy, mezi Východem a Západem. Myslí si, že jsou doma v obou, ale ve skutečnosti nepatří ani do jednoho, a vytvářejí třetí, jejich vlastní. Svou komunitu rozšiřují čím dál tím více legálním způsobem, slučováním rodin, poskytováním pracovních víz svým krajanům a mnoha dalšími cestami.

Ano, „Pakt pro Středomoří“ je další krok špatným směrem. Má usnadněním pohybu lidí a kapitálu materiálně kompenzovat vládám zdrojových zemí migrace to, že budou zvenčí hlídat evropské hranice proti příchodu dalších nezákonných imigrantů. Součástí toho je i přijímání studentů na evropské univerzity, aby doma vytvořily novou ideologicky konformní elitu. Jenomže tady se zase dostáváme k tomu, s jak nereálnými představami o mentalitě příchozích tvůrci evropských koncepcí pracují. Je předvídatelné a přirozené, že si zase vezmou jen to, co chtějí, takže Pakt pro Středomoří znamená jen další cesty pro legální, ale nežádoucí imigraci. Podle mne by tyto věci ani neměla řešit Evropská unie, měla by je nechat na národních vládách.

Když jsem hovořil s jedním komentátorem migračního dění, popsal mi rozdíl mezi situací v Německu a Francii, kde podle něj probíhá mezi domorodci a migranty „občanská válka“ – a situací v Británii, kde se ekonomické a politické elity s migranty prakticky spojily a lze říci, že tam vzniká, s nadsázkou, „chalífát legální cestou“. Lze podle vás nějak historicky vysvětlit, proč jsou příběhy sílící menšiny na kontinentě a na ostrovech tak odlišné?

Já vidím situaci odlišně než ten komentátor. Třeba ve Francii se už dlouho mluví o takzvaném islamo gauchismu, tedy spojení islámu a levičáctví. Pomiňme filozofické rozbory tohoto termínu. V poněkud zjednodušeném vyjádření to jsou aliance početně silných a soudržných přistěhovaleckých komunit, které volí toho, koho jim předloží imám v mešitě na předměstí, a levicových politiků, kteří jim za tyto hlasy zajišťují sociální dávky a snaží se uzákonit, že nepřizpůsobivost francouzským hodnotám je základním lidským právem. Výsledkem jsou ty slavné „no-go zóny“, česky bychom řekli „Chánovy“. Francouzští domorodci se z nich stahují bez boje, pokud mají kam jít, o žádné „občanské válce“ se nedá mluvit.

Nevím přesně, co měl onen komentátor na mysli, tou údajnou nadsázkou s „vytvořením chalífátu legální cestou“ v Británii. Já jsem tam by letos přijat chalífou islámské sekty ahmadíja, který má sídlo nedaleko od Londýna. Žádná nadsázka to nebyla.

Celá tahle vaše otázka by byla na velmi dlouhý rozbor. Rád bych ho podal, protože právě touto problematikou se už dost dlouho zabývám, ale to by bylo na samostatný rozhovor. Když to trošku, ale bohužel jen trošku, zjednoduším a shrnu, tak situace v Británii a na kontinentě pokračuje zrychleným tempem do téhož průšvihu, jen mírně odlišnými cestami.

Jak moc bude, podle vašeho názoru, v dalších letech určovat světové dění ukrajinská válka?

Opravdu nevím, není to oblast, které bych rozuměl. Pořád doufám, možná naivně, že se ukrajinskou válku podaří alespoň utlumit. Co ale vím určitě, je, že neurčuje světové dění, to je právě ta relativní perspektiva světovosti, o které jsme mluvili na začátku. Pro miliardy lidí je Ukrajina naprostá marginálie, asi jako pro nás třeba konflikt v Súdánu. Ten trvá o rok méně, zahynuly v něm statisíce lidí a milióny uprchly do zahraničí se všemi problémy, které tak obrovská migrační vlna přináší. Zajímá to někoho u nás?

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Ukrajina (válka na Ukrajině)

Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.

Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.

JUDr. Jindřich Rajchl byl položen dotaz

Neunáhlujme se a hodnoťme pana ministra Zůnu dle reálných skutků.

Vážně očekáváte, že ministr obrany Zůna bude něco jiného říkat do médií a něco jiného dělat? Neumím si představit jak nyní připraví vypovězení smlouvy o nákupu F35, zruší za Českou republiku zasílání munice na Ukrajinu, podpoří mírové snahy Maďarska, Slovenska, USA a dalších zemí, kdy a jak zruší ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:

Diskuse obsahuje 0 příspěvků Vstoupit do diskuse Tisknout

Další články z rubriky

Zrychlujeme do průšvihu. Merz nemůže přiznat, že vítačství byl omyl, říká Pelikán

4:42 Zrychlujeme do průšvihu. Merz nemůže přiznat, že vítačství byl omyl, říká Pelikán

Orientalista, překladatel a vysokoškolský pedagog PhDr. Petr Pelikán v rozhovoru pro ParlamentníList…