Nedávno jsem se vás do anketky Parlamentních listů tázala na to, jak jste spokojena s opětovným zvolením Miloše Zemana do prezidentského postu. Uvedla jste, že jste jako satirička z voleb nadšena, neboť bude co glosovat. „Už u voleb bylo veselo. Škoda, že místo Ukrajinky se na Zemana nevrhla Halina Pawlowská. To by bylo větší sousto i pro ochranku,“ poznamenala jste. A na závěrečné tiskovce vás údajně pobavilo, jak se Okamura líbal se Zemanem a pak prohlásil, že má 39 horečku. „Nebyl to pokus o atentát?“ otázala jste se řečnicky. Jak celou věc vidíte s odstupem času?

Stejně. Ráda bych Halinu vyměnila za někoho jiného, ale na Janu Volfovou se už zapomnělo a širokorozchodná průvodčí ve vlaku do Říčan nikoho nezajímá. A Okamura opravdu nemocný byl. Měla jsem s ním dělat rozhovor a kvůli tomu ho zrušil. Takže dokázal, že už je Čech. Jako Japonec by u prezidenta měl minimálně roušku.

Do jaké míry se na výsledku prezidentských voleb odrazily debaty na Primě a v České televizi? A jak byste z pozice novinářky, která před lety moderovala diskusní pořad Co týden dal, hodnotila televizní vystoupení Jiřího Drahoše? Řada jeho příznivců mu nyní vyčítá přílišnou a možná zbytečnou nervozitu a nedostatek klidné argumentace. Čeho jste si na Drahošovi všimla vy osobně?

Pan Drahoš měl špatné mediální poradce. Ten Zemanův přesně odhadl, že na diskuse v devíti se má vykašlat, na Primě v kotli má sarkasticky bavit a v Rudolfínu být až nebývale krotký. Já osobně bych nikdy akademikovi neporadila, aby o hlavě státu řekl, že je představitel politické minulosti spojené s tunelováním, opozičními smlouvami a co já vím s čím ještě. V tom momentě si každý nerozhodnutý starší volič řekl – jenže Zeman něco v politice dosáhl! Cos udělal ty? A mnohý šel volit Zemana.

Všichni víme, že je Miloš Zeman dobrý rétor, ale přece jenom – neztratil během let jiskru pohotového glosátora politického dění?