Podle důvěryhodného zdroje redakce jste se měl s vladykou Kryštofem pohádat ohledně dalšího směřování firmy Ikonostas, s. r. o. poté, co se ji rozhodl vladyka jako její jednatel zrušit, když Ministerstvo vnitra nepovolilo převedení své budovy pod firmu pro zřízení diagnostického ústavu pro válečné veterány v pražském Karlíně. Vaším cílem prý údajně bylo firmu dál využít pro jiné projekty, případně ji prodat. Co tomuto tvrzení říkáte?

No, tato informace ukazuje na důvěryhodnost vašeho zdroje. Proto nechápu, jak jste mohl takovéto nařčení vydat, bez i jen základního dotazu na mou osobu. Tak tedy. Nikdy jsem se s vladykou Kryštofem na toto téma ani nesešel, ani s ním nediskutoval. Jako místopředseda pro boj s korupcí parlamentní strany jsem dostával (i jako nestraník, ale aktivista v boji s korupcí) a stále dostávám podněty o korupci a trestné činnosti. Před více jak rokem jsem dostal několik takovýchto podnětů vztahujících se právě k Ikonostasu, s. r. o., s podezřením na zmiňované směnky za desítky milionů korun. Jako pravoslavný věřící, jsem se nejprve jen chtěl informovat přímo u zdroje, tedy vedení církve, abych podezření vyloučil. Sešel jsem se tehdy s poradkyní a zaměstnankyní vladyky Kryštofa, paní T. Strelcovou.

Té jsem se přímo na tento problém zeptal. Bylo mi řečeno, že nic takového neexistuje, že o nařčení se ví, a že se uvažuje o likvidaci společnosti. Při této příležitosti jsem na závěr zmínil také možnost řešení prodejem společnosti. Součástí prodeje mohla být jasná deklarace a zprůhlednění účetnictví a teprve následný prodej. Byl to návrh formy rychlejšího řešení ukazujícího na bezproblémovost společnosti a zejména bezúhonnost jejího majitele, tedy pravoslavné církve.

Teprve po tři čtvrtě roce, kdy se nic nedělo, jsem začal oficiálně reagovat jako aktivista pro boj s korupcí a vystavil vedení církve otevřeným a jasným dotazům ohledně možných směnek, a to podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím. Teprve na základě těchto mých iniciativ se věc začala řešit uvnitř církevních orgánů a také celé církve formou diskuse. Metropolitní rada dokonce vladykovi nařídila poslat mi oficiální vyjádření a odpověď. Nikdy jsem však žádnou oficiální odpověď či vyjádření vladyky Kryštofa nedostal. Nejen já, ale ani nikdo jiný. Pokud vím, vyjádřil se jen jednou v médiích, a to ve smyslu, „nikdy jsem za směnky miliony nedostal“. To rozhodně, ale není prohlášení „nikdy jsem žádné směnky nepodepsal“, které bych od něj očekával, pro jasné a rychlé vyřešení situace.