Členové ČsOL dorazili do východiště útoku našich vojáků a do míst, kde se jim podařilo navzdory zuřivé obraně bavorských vojáků prorvat nepřátelské linie, nejen přesně na den před sto lety, ale dokonce prakticky přesně na minutu. Asi o hodinu později na místo dorazila česká vládní delegace, která do Francie odlétla vládním speciálem po sedmé hodině ráno z Prahy.
Dorazili i čeští váleční veteráni
„Terén kolem města byl většinou hrozný. Pro tanky zcela nesjízdný. Takže ač jsme byli vycvičeni jako tankisté, museli jsme z našich tanků vysednout a bojovat tady jako pěchota,“ svěřil se redakci ParlamentníchListů.cz 93letý válečný veterán Alexander Burger, který v letech 1944–1945 obléhal se svými kamarády Dunkerque jako příslušník 2. tankového praporu. Spolu s ním se slavnostních ceremonií v La Target, Neuwille St. Vaast a Wormhoutu zúčastnili další veteráni bojů o pevnost Dunkerque, Viktor Vellemin a Josef Švarc. Zahraniční vojáky z východní fronty pak zastupovala stejně stará Božena Ivanová, poslední žijící válečná výsadkářka a příslušnice 2. československé paradesantní brigády v SSSR. Ti všichni přiletěli do Francie vládním speciálem spolu s ministrem Stropnickým, jeho manželkou a herečkou Veronikou Žilkovou a úředníky Úřadu vlády.
Fotogalerie: - Slavnosti svobody v Plzni
_635667618093723059.JPG&id=72483)
_635667619204332350.JPG&id=72484)
_635667619496998081.JPG&id=72485)
_635667619721356826.JPG&id=72486)
_635667619941914181.JPG&id=72487)
_635667620223679815.JPG&id=72488)
Fotogalerie: - Zeman letí do Moskvy
S nimi do Francie přicestoval také předseda ČsOL Pavel Budínský.
„Věřím, že renesance legionářských myšlenek, kterými jsme svědky v posledních letech, přinese posílení i celé české společnosti,“ uvedl ve svém projevu Budínský nad hroby padlých vojáků I. a II. odboje na hřbitově La Targett. Ten je naším největším pohřebištěm na území Francie a s výjimkou ostrovní Velké Británie i celé západní Evropy. Jeho středu pak vévodí originální kříž z nedalekého Kresčaku, starý 800 let, který připomíná hrdinnou smrt českého krále Jana Lucemburského. „ Tito padlí stejně jako naši vojáci, kteří zahynuli v následujícím světovém konfliktu, jsou krutou daní za udržení svobody. To, že tady dnes můžeme po 100 letech stát, je svým způsobem zázrak. Za to vděčíme mužům, kteří právě před sto lety zde povstali ze zákopů a vydali se vstříc odvěkému nepříteli,“ připomněl Budínský 1 500 let opakovaných snah Německa o podrobení si Čechů.
- REPORTÁŽ Francouzský voják měl slzy v očích při vzpomínce na naše vojáky. České vlajky zavlály v Dunkerque
Politici děkovali vojákům
Kromě velvyslankyně České republiky ve Francii Marii Chatardové, která ovšem k nelibosti členů ČsOL a dalších přítomných Čechů promluvila jen francouzsky, ministr obrany Martin Stropnický měl svůj projev bilingvní. „Toto místo je pro mě velmi emotivní. Tito zde pochovaní čeští vojáci padli tak mladí. Mám zhruba tak staré syny, jako byli oni, a tak mě toto místo nemůže nechat klidným,“ prohlásil na úvod svého projevu na hřbitově La Targett Stropnický poté, když odmítl číst připravený projev a uchýlil se podle svých slov vědomě k improvizaci.
Fotogalerie: - Cesty vítězství
Další projevy pronesli podprefekt oblasti Dunkerque Henri Jean, starosta Neuwille St. Vaast René Touschou, starosta Vimy Pierre Givendy a starosta Wormhoutu. Stejně jako včera v Dunkerque byli i dnes jejich projevy plné díků Čechoslovákům za jejich podíl na osvobození Francie, porážce Německa a vděčnosti za jejich oběti. Zatímco strategicky důležitý hřeben nad Vimy tvořil před 100 lety úspěšný cíl útoku našich mužů v sestavě Marokánské divize, v 80 kilometrů vzdáleném Wormhoutu, kam českou kolonu doprovodilo pod zapnutými majáky četnictvo, přijal 9. května 1945 velitel 1. čs. samostatné obrněné brigády generál Alois Liška bezpodmínečnou kapitulaci velitele německé pevnosti Dunkerque admirála Frisiuse. Zde naopak promluvil ministr Stropnický už jen francouzsky.
Legenda jménem Rota Nazdar
Tato jednotka vznikla na samém počátku velké války z řad Čechů, kteří se v okamžik vyhlášení války Francii Německem a Rakousko-Uherskem nacházeli v Paříži. Ti spolu s naturalizovanými Čechy (vesměs sokoly) odmítli narukovat do rakouské armády a raději vstoupili na obranu Francie do cizinecké legie, protože věřili v její vítězství a získání svobody svého národa na utlačovatelské Vídni. Jednotka dostala své jméno díky často používanému sokolskému pozdravu a pod názvem Rota Nazdar (compannie Nazdar) byla známá nejen v pluku cizinecké legie, ale v celé 10. marokánské divizi. Dne 9. května její muži zaútočili s takovým nasazením, že se jim bez ohledu na 50procentní ztráty podařilo probít jako jediné rotě ze svého úseku přes všechny tři německé linie. Ačkoliv všechni její francouzští důstojníci a poddůstojníci během útoku padli nebo byli raněni, Češi pod velením četaře Jana Štafla, kterému předal zraněný velitel roty kapitán Sallé velení, po zteči na bodáky bojem zblízka dobyli i samotný hřeben Vimy.
Fotogalerie: - Hvězdy nad Westerplatte
Pomsta politiků hrdinům
Za zmínku stojí i fakt, že se slavnostní ceremonie v Nuuwille St. Vaast a Vimy zúčastnili i přímí potomci hrdinného dobrovolníka Jana Štafla. „I přes tento velkolepý úspěch a husarský kousek, za který byl mimořádně povýšen do důstojnické hodnosti, si ale osud s Janem Štaflem nepěkně zahrál. Protože všude tvrdil, že to byli právě oni, čeští dobrovolníci ve francouzské armádě, kteří jako první zvedli prapor boje za svobodu národa a že krváceli za Československo ještě dávno před tím, než o samostatnosti Čech na Rakousku začali mluvit politici, stal se terčem nenávisti řady politiků včetně Edvarda Beneše,“ popsal Štaflovy nelehké osudy redakci ParlamentníchListů.cz historik Petr Hofman. „Po válce, kterou naštěstí přežil, nezískal vinou Beneše povolání se státní penzí, takže musel těžce pracovat ještě dlouho po sedmdesátce. Ještě předtím byl ale za války Němci vězněn. Jakmile byl za Pražského povstání osvobozen z pankrácké věznice, i přes svá zranění způsobená německým týráním se ihned zapojil do bojů na barikádách. Podle některých pramenů byl dokonce velitelem jednoho z povstaleckých úseků. Po roce 1948 byl zase vězněn komunisty a odseděl si šest let v těžkých podmínkách Valdic,“ dodal Hofmanův kolega Zdeno Maršálek.
- SLEDUJEME 70 let od konce 2. světové války
Dějiny se zase vracejí
Ačkoliv by se mohlo zdát, že něco takového, jako zažil veterán Štafl, je dnes v České republice nemožné, opak je pravdou. Stejně jako na Štaflovi podepsala se msta politiků – v tomto případě tzv. Sudetoněmeckého landsmančaftu a bývalého kontroverzního neúspěšného ministra obrany a senátora Alexandra Vondry – nedávno i na dalších českých vojácích. Před třemi roky Vondra nechal z armády na pokyn národního flagelanta Jana Šinágla vyhodit za jejich vlastenecké názory několik důstojníků aktivních záloh, a to přesto, že v té samé době byl Šinágl žalován státním zastupitelstvím v Berouně za popírání židovského holocaustu a genocidy českého národa během heydrichiády. Ačkoliv na Vondrově místě sedí už dva roky Martin Stropnický, dosud se na Ministerstvu obrany nenašla odvaha přiznat pochybení a porušení zákona. Zdá se tedy, že kolo dějin se opravdu vrací zpět, jak na to ve svých projevech upozornil mimo jiné prezident republiky Miloš Zeman.
Ing. Miloš Zeman
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Petr Blahuš
