Průzkumy a mocný předvolební Moravec: Ti nejpovolanější vám radí, jak se nenechat zblbnout

Ve dvou měsících zbývajících do předčasných voleb sehrají významnou úlohu agentury pro výzkum veřejného mínění a každé procento přisouzené té které straně bude nesmírně cenné. Dvojnásob to platí pro politické strany, jejichž podpora se bude pohybovat kolem kýžených pěti procent, které jsou zapotřebí pro vstup do Poslanecké sněmovny. Nejednoho voliče totiž odradí dát hlas nějaké menší nebo nové straně, byť by mu byla sebesympatičtější, obava, že se strana do sněmovny nedostane a jeho hlas tak přijde vniveč. Důležitou nápovědou tak mohou být předvolební průzkumy.

Sociolog Petr Hampl doporučuje dívat se při rozhodování nejen na absolutní číslo, ale na dynamiku. „To znamená, jestli někdo výrazně stoupá, nebo naopak výrazně klesá. Jestli byl někdo na třech procentech a dostal se na 3,2 a v dalším výzkumu třeba na 3,3, tak tak to není tak významné, jako když někdo mezi dvěma výzkumy vyskočí třeba o dvě procenta. Může to být i vychýlení výzkumem, ale zároveň je tam také nějaká naděje, že se voliči začínají chovat jinak,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz sociolog Petr Hampl.

Stejných šest procent může vyjadřovat něco úplně jiného

Upozorňuje i na to, že je rozdíl, zda je strana stabilně na šesti procentech, nebo jestli se za tu dobu posunula třeba ze tří procent na šest. „Já bych asi víc důvěřoval straně, která během té doby vyletěla ze tří na šest než straně, která je celou dobu na šesti. Protože to vypovídá nejen o tom, že je na těch šesti procentech, ale dává to i obrázek, že to je strana, která roste. Větším optimistou bych tedy byl, když jde křivka nahoru, než když se dlouhodobě drží těsně nad pěti procenty, ale nahoru to nejde. Tam může hrát roli nějaké statistické vychýlení,“ zmiňuje Petr Hampl.

Sociolog a bývalý šéf agentury ppm factum Jan Herzmann upozorňuje, že není žádná zkušenost s takovýmito předčasnými volbami a s tím, aby volební kampaň trvala jenom dva měsíce. „Usuzovat podle jiných volebních situací je tedy problematické. Ale připomněl bych, že ani vysoké překročení pěti procent v průzkumech není zárukou vstupu do sněmovny. Kdysi se o tom přesvědčila strana Důchodci za životní jistoty, která měla čtyři měsíce před volbami ve volebním modelu podporu vyšší než deset procent a nakonec získala jen přes tři,“ říká pro ParlamentníListy.cz Jan Herzmann.

Volby rozhodují lidé, kteří se o politiku příliš nezajímají

Na zajímavou skutečnost poukazuje ředitel agentury STEM Jan Hartl. „Jsme svědky jevu, který se objevuje nejen u nás, ale i u našich sousedů a v západní Evropě zcela zřetelně. Ten proces směřuje k tomu, že základní obrysy rozložení politických sil jsou známy dopředu a o výsledku rozhoduje většinou až volební koncovka. Koncovka kampaně, ve které o výsledku rozhodnou lidé, kteří se o politiku příliš nezajímají, kteří reagují na základě emocí a mělkých podnětů na poslední chvíli,“ tvrdí pro ParlamentníListy.cz ředitel agentury STEM Jan Hartl.

Proto jsou delší dobu před volbami výsledky ještě nezřetelné. „Vezměte si, kolik hlasů propadlo pod pět procent v posledních volbách. Lidé už tak úzkostlivě nedbají na to, jak dopadnou předvolební průzkumy dlouho předtím, ale rozhodují se i s tím vědomím, že se to na poslední chvíli může změnit. Ale i tak strana, která se v průzkumech dostane nad pět procent, vysílá signál, že se stává potenciálním uchazečem o poslanecká křesla. A nepřímý signál je, že takové straně věnují více pozornosti i média a dostává se tak do centra pozornosti,“ podotýká Jan Hartl.

Renomované agentury předvolební průzkumy „neupravují“

Zlí jazykové překřtili agentury pro výzkum veřejného mínění na agentury pro tvorbu veřejného mínění. „Říká se to často, ale já tomu nevěřím. Myslím si, že se agentury snaží to udělat poctivě, jde tam i o nějaký jejich kredit. Ale je to opravdu těžké, je tam spousta trendů, které nemusíte zachytit, ale nemyslím si, že by to kdokoli z těch výzkumníků dělal schválně. Něco jiného jsou ty výzkumy České televize, na kterých závisí, kdo smí na obrazovku a kdo ne. Tam už prostor pro manipulaci a zájem někam to posunout může být, to je jasné,“ konstatuje Petr Hampl.

„Všechno, co se pohybuje ve veřejném prostoru, tedy i každá informace se dá označit za tvorbu veřejného mínění. Agentury jsou proto také spolutvůrci veřejného mínění. To je stejný příběh, jako kdybych se ráno nepodíval do zrcadla, abych neviděl, jak vypadám, takhle moderní společnost funguje. Těch agentur je několik, zveřejňují své průzkumy nezávisle na sobě, konkurují si a snaží se dosáhnout co nejlepších výsledků zejména v posledních týdnech před volbami,“ myslí si Jan Herzmann, že se žádná z renomovaných agentur neuchyluje k tomu, aby výsledky „upravovala“.

Výzkumy jsou přesnějším obrazem názorů veřejnosti než volební výsledky

Šéf agentury STEM zase poukazuje na to, že lidé chtějí být informováni o tom, jak smýšlejí jejich spoluobčané, protože si chtějí ujasnit, jestli jsou se svým názorem většinoví nebo menšinoví a kam se společnost vyvíjí. „Podle klasika politologie, jako byl James Bryce, jsou volby účelovým aktem. Nezrcadlí věrně názory veřejnosti, protože spousta lidí zůstane z různých důvodů doma, čímž třeba vyjadřuje nesouhlas s panujícím pořádkem. Takže výzkumy jsou přesnějším obrazem názorů veřejnosti než volební výsledky,“ konstatuje Jan Hartl.

Po volbách v roce 2006 a 2010 se ozývaly hlasy, že jejich výsledky ovlivnily svými zveřejňovanými výzkumy i agentury. Mluvilo se především o Straně zelených, která se před sedmi lety vyhoupla v průzkumech krátce před volbami přes pět procent, voliči přestali mít strach ji volit, a tak se zelení jedinkrát v historii dostali do sněmovny. Větší vliv než agenturám přisuzuje ale Jan Hartl v tomto konkrétním případě sdělovacím prostředkům.

Zeleným průzkum pomohl, naopak ODA před lety potopil

„Se Stranou zelených to byl zrovna náš výzkum, který jako první ukazoval, že se dostanou přes pět procent. Tehdy došlo ke zlepšení o 0,2 procentního bodu. Z pohledu statistiky je úplně jedno, jestli máte 4,9 nebo 5,1 procenta, ta čísla jsou v zásadě stejná. Ale mělo to magický efekt na média, která to vyrazila do titulků, začalo se o tom mluvit a vytvořilo to atmosféru očekávání. Celá popularizační fáze nevznikla výzkumy veřejného mínění, ale mediální kampaní, která vznikla následně a spontánně na základě toho, jak média pracují. A že v zásadě shodný výsledek 4,9 nebo 5,1 jednou pominou a nereferují o něm a podruhé ho dají do otvíráků jako velkou bombu,“ říká ředitel STEM.

„Nevěřím tomu, že by průzkumy vyloženě pomohly někomu do sněmovny, ale nějaký vliv určitě mají. Vzpomínám – je to dávno a stalo se to ODA – že v jednom z našich průzkumů krátce před volbami získala ve volebním modelu méně než pět procent. Ve volbách jí pak chybělo 198 hlasů v celostátním výsledku, aby se dostala do sněmovny. Nemůžu vyloučit, že kdyby v našem průzkumu dopadla lépe, že by si ji nakonec o 199 voličů více nezvolilo,“ podotýká exšéf ppm factum Jan Herzmann s tím, že v tom pochopitelně nebyl žádný záměr ovlivnit rozložení sněmovny, nebo dokonce osud ODA.

Ohromný vliv speciálů České televize a Českého rozhlasu

Podle Petra Hampla se „pomoc“ agentur může týkat jenom strany, která je v podezření, že se nedostane přes pět procent, ale která má zároveň výraznou skupinu lidí, kteří by měli chuť jí volit, kdyby věděli, že se přes pět procent dostane. „A takových stran moc není. Mě teď napadají 'svobodní', tam to možná bude hrát roli, ale nenapadá mě žádná jiná výrazná strana. Možná lidovci,“ zamýšlí se pro ParlamentníListy.cz sociolog Petr Hampl.

Kromě výsledků předvolebních průzkumů mohou při rozhodování pomoci i speciály, které vysílají Česká televize a Český rozhlas. „Vliv těchto pořadů na voliče je ohromný. To jsou média, která v podstatě mají monopol. A i když tu jsou nějaké nestátní televizní stanice, tak ty nejsou silné v politickém zpravodajství a ani od nich divák nečeká, že se od nich dozví, který politik má lepší názory nebo program. A jsou to miliony lidí, které tyto pořady veřejnoprávních médií sledují,“ zdůrazňuje Petr Hampl vliv předvolebních debat, které v posledních letech moderovali za ČT Václav Moravec a za rozhlas Martin Veselovský.

Veřejnoprávní média by si hosty neměla zvát podle výzkumů veřejného mínění

V těchto předvolebních speciálech nehraje roli jenom to, koho do nich pozvou. „Záleží také na tom, jak politika zabírá kameraman, jak se k němu chová pan Moravec, komu trochu přilepší, na koho je hodný, koho se naopak pokusí potopit. Ale v prezidentské volbě jsme viděli, že to je dvojsečné. Čím byly sdělovací prostředky jednostrannější a čím víc se snažily jednoho z kandidátů potopit, což fungovalo v Praze a v některých velkých městech, tak mimo Prahu to spustilo opačný efekt,“ připomíná Petr Hampl protizemanovskou mediální kampaň před druhým kolem prezidentské volby.

Jan Herzmann si po zkušenosti, kdy jím řízená agentura ppm factum prováděla před posledními volbami průzkum pro Český rozhlas, myslí, že média, ať veřejnoprávní či soukromá, by neměla volit průzkumy jako kritérium pro toho, koho si pozvou. „Ten prostor, který pak politické strany dostanou, je pak ve volební kampani opravdu velmi podstatný. Umím si představit mnohá jiná kritéria, třeba pozvání jen představitelů dvou hlavních soupeřících, ale nemyslím si, že opírat se vysloveně jen o výzkumy veřejného mínění je šťastné,“ domnívá se sociolog Jan Herzmann.

Krajské lídry by měli v diskusích nahradit straničtí experti

Stávající model předvolebních speciálů se nezamlouvá ani řediteli agentury STEM Janu Hartlovi, i když jeho výhrady míří trochu jiným směrem. „V tomto formátu působí seriál už dlouho. Jde po jednotlivých krajích, ukazuje krajské lídry, ale přece jen sněmovní volby nejsou záležitostí krajů. Je to vlastně způsob, jak předvolební vysílání zinscenovat v dostatečně dlouhé sérii. Ale já si myslím, že se zvolna takovýto žánr vyčerpává,“ poznamenává Jan Hartl.

Je totiž přesvědčen, že by tento typ pořadu unesl více tematického zaměření na jednotlivé klíčové problémy společnosti, protože jinak diskuse zpravidla klouže po povrchu problémů. „Je tam defilé krajských lídrů, což je jen taková politická show a stálo by za to přemýšlet, jak dál. Připadalo by mi rozumnější, kdyby tam byli straničtí experti na jednotlivé oblasti. Politická strana by tam musela poslat to nejlepší, co má. Divák by viděl tu konfrontaci a mohl si udělat představu o tom, kdo mluví se znalostí věcí a kdo jenom šermuje hesly a frázemi,“ dodává Jan Hartl.