Politický filozof Yoshihiro Francis Fukuyama se stal světově proslulým svou knihou Konec dějin, v níž před čtvrt stoletím argumentoval, že vítězstvím Západu, čili liberální demokracie a tržní ekonomiky, ve studené válce končí dějinný boj ideologií. Kniha se stala kontroverzním světovým bestsellerem a proti Američanovi japonského původu se od té doby vymezila řada světových myslitelů. Fukuyama v jedné z pozdějších knih svůj argument upravil tak, že genetické inženýrství je další hrozbou pro lidstvo i pro liberální demokracii.
Až do války v Iráku v roce 2003 byl politolog řazen k neokonzervativcům, posléze se s nimi ale myšlenkově i politicky rozešel. Tvrdě kritizoval Bushovu zahraniční politiku a ve volbách v roce 2008 vyzval ke zvolení demokrata Baracka Obamy prezidentem. Dnes působí Fukuyama na Stanfordské univerzitě v Kalifornii v srdci Silicon Valley známém jako centrum vývoje nejmodernějších technologií. Na schůzku v hotelu nedaleko univerzity přišel Fukuyama ve sportovním oblečení a ihned poté, co jsme začali diskutovat o řadě aktuálních témat, na něm bylo znát, že jeho intelektuální záběr je široký, že je skvěle informován a že ho diskuse baví. Ze svého univerzitního postu, stejně jako z pozice šéfa a spoluzakladatele odborného časopisu The American Interest, sleduje vše s vhledem a nadhledem. Týká se to i „našich“ témat, jakými jsou řecká krize, euro a evropské potíže s přistěhovalci. Nestabilita čínské ekonomiky je teď v titulcích všech novin, a proto začněme první ze série tří rozhovorů s Fukuyamou právě u americko-čínských vztahů.
Foto: Tomáš Klvaňa
Oslabuje americká pozice ve světě? Je Amerika v úpadku, na sestupu?
Je bez pochyby, že relativní rovnováha sil se posunula. Je to skutečně Čína více než ostatní, kdo ji ovlivní. Ale Amerika si ekonomicky vede docela dobře. Nevěřím v dlouhodobý ústup či úpadek. Amerika je jediná z OECD (ze zemí pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), která má relativně nízkou nezaměstnanost a slušný růst. Vedeme si dobře. To náš politický systém je disfunkční, naše neschopnost přijít s racionálním rozpočtem každý rok. Mohli bychom uplatňovat naši moc po světě účinněji, kdybychom byli lépe organizováni.
Kam směřuje Čína?
Čína bude velkou autoritářskou příšerou. Co o Číně nevíme, je, zda dokáže udržet svůj růst spolu se současným autoritářským systémem, který má. Existují teorie, že to možné není, že potřebujete politickou svobodu, chcete-li dlouhodobě podporovat ekonomickou svobodu, inovace a růst. To je jen teorie. Nevíme; a Čína dokázala, že je daleko schopnější a stabilnější, než si lidé představovali před 20 lety. Nemyslím, že je dobře sázet proti Číně. Jednou věcí, kterou nevíme, je to, co by se s Čínou stalo v případě reálné hospodářské krize, při růstových problémech, protože oni nezažili ani recesi od roku 1978.
V tomto ohledu tedy, jaká by měla být politika Západu, a zvláště USA, vůči Číně?
Prvním prvkem politiky by mělo být dát si svoje věci dohromady. Obnovili jsme hodně z naší ekonomické vitality, kterou jsme ztratili během krize. V politice musíme přestat se stupidním stranickým bojem uvnitř Washingtonu, který se začíná také vkrádat do některých aspektů naší zahraniční politiky. V určitých oblastech musíme s Čínou spolupracovat. Americké úsilí zastavit asijskou banku pro infrastrukturu je prostě stupidní. Měli jsme se hned na začátku přidat. Vlastně je to cesta, jak je ovlivnit a jak jednat s rozvojovými zeměmi, dostat je k tomu, aby jednaly podle určitých norem. Ohledně Jihočínského moře a teritoriálních sporů máme skutečný problém. Je jasné, že Číňané chtějí prosadit tento druh regionální hegemonie a že to bude na úkor našich přátel a spojenců. Těmto přátelům musíme poskytnout politickou podporu.
Něco více než jen politickou podporu?
Začíná se to dost komplikovat. Představte si svět o 25 let později, až bude čínské hospodářství podstatně větší než ekonomika USA, a zeptejte se sami sebe: Je myslitelné, aby USA stále hrály dominantní vojenskou úlohu v Pacifiku? To si lze představit těžko. Samozřejmě, krátkodobě můžeme učinit některé věci, abychom tam posílili svoje postavení. Takže ano, myslím, že v této věci hraje roli vojenská složka, ale v tomto smyslu nebudeme moci Čínu vyvážit úplně.
Právě v Číně teď probíhá mistrovství světa v lehké atletice. Sledoval jste poslední dopingový skandál? Mluvím o krevním dopingu. Ale dalším logickým krokem zřejmě je...
Genetický doping.
Zjevně. Nemá to blízko k tomu, co jste kritizoval v jedné ze svých knih? Váš argument proti transhumanismu: Nakonec se tam dostáváme?
Myslím, že by k tomu došlo tak či onak. Biomedicína by se měla používat k terapeutickým účelům, k léčbě nemocí a k pomoci lidem, kteří trpí. Ale tatáž technologie se dá použít k vylepšování člověka. Dojde k tomu. Vlastně si myslím, že k tomu nejdříve dojde v Asii.
Proč?
Morální systém v Asii jednoduše nezná stejné zábrany při experimentování na lidech. Pojetí lidské důstojnosti hluboce zakořeněné v křesťanství bylo zdrojem odporu vůči manipulaci s podstatou člověka. Nechcete ohrožovat podstatu tím, že ji vylepšíte. Zatímco v Asii prostě nemají tento koncept ve stejném ohledu, ale mají technologické schopnosti to provést. Existují zprávy, že Číňané úspěšně manipulovali s lidským genomem (lidskými zárodečnými buňkami), s čímž by většina evropských a amerických laboratoří velice váhala.
Jste tedy skeptický, pokud jde o naši schopnost se chránit proti alternaci naší podstaty?
Nebudeme schopni zabránit všem, aby dělali věci, které jsou morálně pochybné, ale můžeme změnit motivaci, aby toho pochybného bylo méně. Takže si myslím, že to můžeme kontrolovat. V této zemi je to velmi těžké kvůli celé té debatě o potratech a statusu embrya.
V Evropě máme nyní uprchlickou krizi a vypadá to, že EU se není schopna domluvit na žádné rozumné společné politice. Liberálové kritizují xenofobní tendence v majoritě společnosti a říkají, že bychom měli být otevřenější vůči imigraci obecně; ale na druhé straně se obyčejní lidé opravdu bojí islámu. Kde je řešení?
Nemyslím, že je nerozumné říkat, že nemůžete vzít neomezený počet uprchlíků, protože dlouhodobě z politického hlediska má spousta evropských států velké těžkosti tuto populaci asimilovat. V dlouhodobé perspektivě zde existuje ohrožení dobré demokratické politiky v mnoha částech Evropy. Je tedy oprávněné být poněkud restriktivní.
Foto: Tomáš Klvaňa
Podíváme-li se na USA, které jsou mnohem úspěšnější při přijímání imigrantů pocházejících z rozmanitých kultur, jsou Spojené státy schůdným, možným modelem pro Evropu?
To skutečně záleží na konkrétní zemi. Jsou i různé způsoby, jak asimilovat lidi. Francouzi, i přes všechny problémy s Charlie Hebdo a tak dále, mají velikou muslimskou populaci a velká část této populace je docela dobře integrovaná. Francouzi mají vskutku koncepci občanské příslušnosti k republice, která se neváže na etnicitu. V jiných částech Evropy to možné není. Britové přešli k určité formě multikulturalismu, který nefunguje: protože se nesnažíte tyto skupiny asimilovat, necháte je jednoduše žít v jejich vlastních komunitách, mít jejich vlastní školy; a já se domnívám, že to je důvodem, proč mnoho džihádismu vyšlo z Británie. Tam neproběhlo úsilí jako ve Francii asimilovat lidi do společné kultury. Avšak neexistuje jedna společná odpověď pro celou Evropu.
Co si myslíte o řešeních, která má EU pro krizi v Řecku. Vede si v tom Evropa dostatečně dobře?
Ne, nadělala v tom binec. Já rozumím, proč Němci a další národy v severní a střední Evropě jsou na Řeky naštvaní. Ale to úplně poslední stanovisko MMF je absolutně správné. Není žádný scénář, podle kterého by Řecko splatilo své dluhy úplně. Jestliže Řecko udělá vše, co Němci chtějí, stejně se nedostane na cestu růstu, která by mu umožnila tento dluh splatit. Takže restrukturalizace dluhu musí být na stole. Německé stanovisko je zcela nerozumné. Buď ztratí na svém dluhu peníze, jestliže Řekové opustí euro a půjčky nesplatí, nebo se dojde k řádné restrukturalizaci dluhu. Domníval bych se, že ten druhý přístup má přednost ve srovnání s neuspořádaným selháním splácet.
Když se podíváte na tyto dvě krize, státní dluh a uprchlíci neboli imigrace, co si myslíte o budoucnosti evropské integrace či EU jako takové?
V tuto chvíli jsem pesimistický. Tyto krize skutečně Evropany hodně rozdělily. Víra v sílu unie již není stejná, jako byla před krizí.
Jaká je cesta z chaosu?
Domnívám se, že Němci mohli ukázat cestu ven, kdyby prosadili dlouhodobé změny společných fiskálních pravidel oplátkou za pomoc Řecku v krátkodobém horizontu. Ale zatím nebyli ochotni ukázat takovou vedoucí úlohu.
Věříte, že je společná měna udržitelná?
Ne, nevěřím, že bez fiskální unie je to možné. Bez ní budete stále docházet ke stejnému druhu problémů. To říkali všichni, když se euro přijímalo, že je pozvánkou k nestabilitě; a tento problém nebyl ještě vyřešen.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Tomáš Klvaňa
