Nejdříve mě vyděsilo to, že po představení jménem mu bylo v účtárně sděleno, že jméno je nezajímá a chtěli po něm číslo, které mu bylo přiděleno při přijmutí do zaměstnání. Po druhé jsem byl šokován tím, jak zahraniční investor upravil pracovní dobu a přestávky tak, že zaměstnanci nestihnou po dobu přestávky na dvanáctihodinové šichtě ani vykonat potřebu a definitivně mě dorazilo to, když prohlásil, že rozdíl mezi továrnou a koncentračním táborem byl v tom, že v koncentráku když někdo nesplnil normu, byl zlikvidován. Z továrny by byl pouze vyhozen.

Veškeré dění za branami továrny bylo jistě v mezích pracovního práva, nebo bylo úřadem práce tolerováno. Tak velký zaměstnavatel zde měl určitě dobré vztahy, zvlášť po té, když na počátku výroby nabral spoustu dělníků a výrazně vylepšil čísla o nezaměstnanosti v území, které spravoval tento úřad.

Již takto pružné pracovní právo ještě dále uvolňují, již definitivně schválené zákony z dílny ministra Drábka. Ostatně již jeho jméno napoví, jakou dědičnou informaci má zakódovánu v genech. Kdo to byl v minulosti dráb - ten, kdo nutil lidi robotovat.