Společenská soudržnost a solidarita (o něž KDU-ČSL stejně jako všechny křesťanskodemokratické strany usiluje) jsou podle pana profesora iluzí a třídní boj je nevyhnutelný (nejde o doslovný citát, jen o vyznění - optal se mně posměšně, zda si mají nyní nezaměstnaní padnout do náruče s dolarovými milionáři) .

Pan profesor se mýlí. Idea státu, který brání přílišnému rozevírání sociálních nůžek, který chrání slabé, děti, nemocné, seniory, který je solidární s potřebnými, ctí právo a zároveň umožňuje svobodné podnikání, existuje. V sousedním Německu ji po válce prosadila CDU-CSU, naše partnerská strana. A od té doby ji respektují VŠECHNY vlády, bez ohledu na to, zda jsou středolevé, či středopravé. Boj jedněch proti druhým až do úplného zničení se pěstuje jen u nás.

Jde o sociálně tržní hospodářství. O jeho úspěchu svědčí nejen prosperita a síla německé ekonomiky, ale právě také omezování sociálních rozdílů. V bohatém a rozpočtově odpovědném Německu nenajdeme tak početně křiklavé rozdíly mezi superboháči a lidmi žijícími pod hranicí chudoby, jako je tomu v Řecku či Itálii, zemích s ochabujícím hospodářstvím, rozvaleným právem a enormními dluhy. Jsme přesvědčeni, že co funguje v Německu a Rakousku, zemích nám blízkých, bude fungovat i v Česku. Spojovat neznamená vzdát se rozdílů mezi stranami. Ale odmítáme polarizaci a extremismus, které jsou české společnosti cizí a jsou do ní uměle zanášeny nesnášenlivými a nespolupracujícími politiky. Cílem našich politiků je mydlit se vzájemně po hlavě - občan není důležitý.