Výše uvedené tvrzení Víta Bárty jsem od první chvíle veřejně odmítl a žádal jsem V. Bártu, aby svá tvrzení buď doložil, anebo se za svá slova veřejně omluvil. Protože ani jednoho nebyl V. Bárta schopen, podal jsem v této záležitosti žalobu na ochranu osobnosti.

Chtěl bych předně říci, že má snaha o očištění vlastního jména v této záležitosti nekončí. Jsem v současné době v kontaktu se svými právníky a jsem odhodlaný využít všech právních prostředků k tomu, aby se celá záležitost opět dostala před soud a dostalo se mi přiměřeného zadostiučinění a očištění mého jména.

Faktem totiž zůstává, že prvoinstanční Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí z 6. října 2011 vyhověl v plném rozsahu mým námitkám. Cituji z rozhodnutí Nejvyššího soudu:

„Soud prvního stupně shledal, že tím bylo zvlášť hrubě zasaženo do žalobcova práva na ochranu osobnosti podle ustanovení § 11 obč. zák., neboť širokému publiku byly předestřeny nepravdivé informace, vykreslující žalobce jako korupčníka fakticky řídícího a uplácejícího management Ředitelství silnic a dálnic. Soud prvního stupně uvedl, že první žalovaný vystupoval v pořadech prvotně jako politik a významný člen (hybatel) jedné z politických stran, vyjadřoval se ke všem aktuálním politickým záležitostem, z nichž se většina agendy Ministerstva dopravy netýkala. Vzhledem ke skutečnosti, že uvedený pořad je svou povahou typický diskusní pořad, v němž různé osoby veřejného života předkládají své názory na veřejné dění, je odpovědný za výroky, které v pořadu zazněly, přímo žalovaný a nikoli Ministerstvo dopravy, byť v té době byl žalovaný zároveň ministrem dopravy a předmětná tvrzení se částečně problematiky dopravy týkala. Ostatně i tvrzení, že právě na Ministerstvu dopravy jsou k dispozici audity a jiné pádné důkazy pro uvedená tvrzení, se ukázala jako nepravdivá a Ministerstvo dopravy je popřelo.“

Byl to až odvolací Vrchní soud v Praze, který došel k jinému právnímu názoru, ovšem pouze v tom smyslu, že odpovědnost za nepravdivé výroky leží na bedrech ministerstva dopravy. Odvolací soud v žádném případě nedošel k názoru, že by Vít Bárta v pořadu Otázky Václava Moravce uváděl pravdivé informace. Jelikož však prvoinstanční soud zbavil odpovědnosti ministerstvo dopravy, které bylo vedle Víta Bárty druhou žalovanou stranou, nepodával jsem v této věci odvolání i s ohledem na rozhodovací praxi dovolacího soudu, který v podobných případech dovozoval osobní odpovědnost představitele právnické osoby, když zohledňoval, že pokud tímto představitelem vyslovené osobní hodnocení určité osoby není názorem přijatým oprávněným orgánem dané právnické osoby (což zde v řízení nebylo prokázáno, ani žádným ze soudů konstatováno),  odpovídá postižené fyzické osobě za neoprávněný zásah do osobnostních práv sám představitel. U druhoinstančního soudu jsem se tak již k žalobě na ministerstvo dopravy nemohl vrátit.