Volební kampaň se nám dostala do poloviny. Zbývá nám zhruba 20 dní do dne D. Ubývají síly. Rodiny, práce, spánek a ostatní zájmy u mnohých z nás ustoupily volební kampani.

Mnozí z nás po očku sledují kampaně ostatních stran. Nervozita je vlastní všem lidem s kritickým myšlením, kteří o něco bojují. Vidíme nedostatky naší kampaně, vidíme nedostatky našich lídrů. Máme pocit, že jdeme vidět málo a že, když už, tak je něco špatně a mohlo být lépe. Jde nám totiž o hodně. Chceme, aby už konečně byl slyšet ve sněmovně hlas někoho jiného, než jen přerozdělovačů a společenských elit sajících ze státního cecku. Naše kulturní a politické fronta vysvětluje občanům: „Pijavice, v podobě stovek regulací a daní jsou pro vás dobré! Ještě trochu vám pustíme žilou a ekonomika poroste. Jinak to přátelé nejde, podívejte se do třeba do EU, všude to tak dělají.“ „S jakými výsledky?,“ ptáme se zase my.

Jak říkám, jde o hodně. Přesto si však dovolím odbočit.

Drobná paralela by tu byla …

Jedním z mých zájmů je historie. Zkušenosti minulých generací jsou použitelné i v novém věku informačních technologií. Lidé se nemění tak rychle jako technologie. Příběhy z let minulých nám mohou dát sílu a poučení.

V roce 1775 vypukla v 13 amerických koloniích válka o nezávislost na tehdy nejmocnější říši světa – Velké Británii. Osadníci nebyli zpočátku a ani v průběhu konfliktu v materiální výhodě. Po prvních neúspěších, začali i oni pochybovat a nejednou byla celá jejich revoluce ve velkém ohrožení. Vytrvali a byli houževnatí. Udrželi si naději.