Místo ve školce se stává exkluzivním zbožím. Většina měst se s nedostatkem financí ve svých rozpočtech vypořádala tak, jak je u nás, bohužel, obvyklé. Než by zastupitelé hledali možnosti, jak ušetřit na činnosti úřadu nebo objevovali možnosti, kde by město mohlo vydělávat, šli nejjednodušší cestou – zrušili pár příspěvkových organizací. Školky byly v době menšího počtu dětí první na ráně a rodiče malých dětí evidentně nejsou silnými lobbisty. Dnes rodiče předškolních dětí marně řeší, kam svého potomka umístí. A městští zastupitelé dělají, že se jich to netýká – místa nejsou, co můžeme dělat, na novou školku přeci nejsou peníze. Navíc objekty původních školek jsou obvykle prodané či pronajaté.

 Málokdo si dnes může dovolit zůstat v domácnosti po uplynutí nároku na rodičovskou dovolenou. Děti také potřebují kontakt se svými vrstevníky, musí se naučit komunikovat s ostatními a spolupracovat v kolektivu. Současná společnost je už tak dost asociální. Soukromé školky jsou sice řešením, aleběžné rodiny si obvykle takové zařízení nemohou dovolit. Firemní školky, které fungují ve vyspělých státech a byly tu i za minulého režimu, se rozšiřují jen zvolna. Firmy u nás nejsou ještě dostatečně motivovány, aby vznik předškolních zařízení pro děti svých zaměstnanců zajistily. Rodičům nezbývá, než si poradit. Zakládají tak občanská sdružení provozující malé soukromé školky.

Péče o nastupující generaci je znakem vyspělé společnosti. Řešení by pro děti i jejich rodiče mělo být stabilní, ne pouze provizorní. Mnohé maminky totiž neumí řešit samy kam dát své dítě, když chtějí jít do práce.