Uzavřel se život muže, který ztělesnil nejen československou státnost a vzájemnost, ale i osobnosti, jež nikdy nezapomněla na své poloproletářské kořeny a na palčivost otázky sociální. Pod tímto abstraktním pojmem se na přelomu předminulého a minulého století skrývala dnes nepředstavitelná bída, ale také vůle po jejím překonání. Masaryk, dovršitel českého národního obrození, to i mnohé další dokázal ztělesnit ve svém životě, díle i odkazu. Odkazu, který byl a je založen i na širších všelidských evropských a globálních souvislostech.
Podivný neoliberální polistopadový mrav, libující si v nepřímém i přímém zpochybňování odkazu prezidenta Osvoboditele, pokračuje i v naší současnosti. Opakovaně se dozvídáme, že TGM vlastně nebyl filozofem, jeho vlastenectví je označováno za údajně překonaný nacionalismus a snad vůbec nejvíc vadí Masarykova jednoznačně levicová orientace a nezpochybnitelná blízkost českému demokratickému socialismu a zejména vůči jeho nejsilnější straně – české sociální demokracii.
Masaryk, účastník 1. máje 1890, přivedl do naší strany svou ženu Charlottu, dceru Alici a přímo i nepřímo – již po listopadu 1990 – i své vnučky Annu a Herbertu. Nebýt únorového převratu, který nesl některé znaky protiústavního puče, byl by v květnových volbách 1948 naším leadrem jeho syn Jan; intenzívní jednání, která se v této věci mezi Janem a ČSSD na přelomu let 1947-1948 vedla, k tomuto závěru přímo směřovala. S únorovým převratem bezprostředně souvisí i tragická Janova smrt v noci z 9. na 10. března 1948.
Prezident Osvoboditel vědomě nikdy neusiloval o vytvoření abstraktní filozofického systému; vědomě navazuje na tradici české reformace, počínající Husem a pokračující v jeho pojetí Blahoslavem, Komenským, Palackým a Havlíčkem, přímým Masarykovým předchůdcem, usiloval vždy o její tvořivou aplikaci do skutečnosti. Do řešení palčivých dobových problémů otázky sociální. Masaryk tak svým vědeckým úsilím byl i velkým a přímo zakladatelským českým sociologem.
Být Masarykovým žákem nikdy neznamenalo jednoznačnou příslušnost k tomu či onomu politickému či ideovému směru. Proto mezi jeho přívrženci najdeme komunisty, konzervativce, křesťany, ale i ateisty a marxisty. Hlavním cílem a smyslem Masarykova úsilí byl všestranný kulturní, tvořivý, na práci a obhajitelném a doložitelném výkonu – ne na zahálce – stavějící jedinec. Univerzitní profesor či generál právě tak jako dělník od soustruhu i od ševcovského stolu. Operní diva stejně tak jako matka v domácnosti; výchovu dítěte stavěl tento velký český feminista na roveň nejvyšším tvůrčím výkonům lidského ducha. To všechno bylo opřeno o vědecké poznání, ale i o vědomí přirozených limitů lidských aktivit. Takto věcně vymezená lidská vzájemnost byla – zjednodušeně řečeno – obsahem proslulé masarykovské demokracie humanitní, dalekosáhle jak šíří, tak hloubkou svého záběru překonávající liberální demokracii. Demokracie byla pro TGM způsobem života a její neustálé vývojové zdokonalování jeho smyslem.
Jedinečným způsobem tento nadčasový rozměr Masarykova života vystihl ve svém smutečním projevu na prvním nádvoří Pražského hradu 21. září 1937 jeho pokračovatel a dědic Edvard Beneš. Benešova závěrečná slova, že Masarykovu odkazu věrni zůstaneme, stála u rozhodující části aktivit jak druhého odboje, tak protikomunistického hnutí odporu. Jejich odezvu cítíme také v posledních slovech posledního veřejného projevu Milady Horákové 8. června 1950.
Přesto, co bylo řečeno, nebo snad právě proto zůstáváme Masarykovi mnohé dlužni. Být dlužen Masarykovi znamená být dlužen v mnohém sám sobě. Svému seberozvoji, své seberealizaci, své sebepotřebě pomáhat nejen vlastní rodině a přizni, ale všem, kteří takovou pomoc opravdu potřebují. Společnost, takto důsledně věrná proslulé masarykovské revoluci hlav a srdcí, by na to neměla zapomínat.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
