Příznačný příklad takové sebedůvěry je právě odcházející pan ministr, který dokonce viděl i do budoucnosti:„Důchodci v ČR si žijí velmi dobře, takže jim tři roky snížených penzí vadit nebudou.“   Když se to hodí, použije i mezinárodní srovnání, kdy si prý Česká republika vede dobře a kdy jí díky růstům důchodů v posledních letechtři roky snížení valorizace důchodů ani nezhorší  statistické ukazatele.

Pan ministr sice přiznává, že někteří jednotlivci mohou být ohroženi chudobou, ale ani to ho netrápí. Věří totiž, že je jeho postup citlivý a opět se odkazuje na mezinárodní srovnání, kde jsou prý ve světě mnohem razantnější a nedotují důchodový účet z jiných zdrojů. Škoda jen, že se neodkazuje na mezinárodní srovnání například ve výši důchodů, nebo  ve službách pro seniory.

Klidným jej nechala i čtvrtletní zpráva o příjmech a výdajích  domácností, podle které se například situace důchodců zhoršuje a jejich životní náklady letos vzrostly o 5,1 procenta. Pana ministra vůbec netrápí, že to je největší nárůst za posledních pět let. V této zprávě samo MPSV uvádí několik důvodů tohoto prudkého nárůstu životních nákladů. Jako nejzásadnější důvod uvádí zvýšení spodní sazby daně z přidané hodnoty z deseti na čtrnáct procent, které se dotklo cen potravin, zdravotní péče, nákladů na  bydlení i na  dopravu. Částečně také deregulace čistého nájemného a energií v oblasti bydlení, tržní cenový pohyb potravin a v dopravě.

Co si o  neomylnosti a sebedůvěře nejen pana ministra Drábka, ale celé vlády myslí čeští voliči, to ukázali právě v těchto volbách.

Občané  jednoznačně a rázně odmítli současnou vládu, odmítli její asociálnost, aroganci, aféry a  umíněnost navzdory všem a všemu prosazovat jen a jen svou.

A co na to pan  předseda vlády? Ten raději asi v rámci zachování svého pevného zdraví a své neomylnosti  tento vzkaz veřejnosti odmítá, jinak by nemohl stále  podporovat další  zvyšování DPH,  nebo  penzijní reformu.

Skutečné sebereflexe vlády po volbách jsme se tedy nedočkali, nabídla jen pár zanedbatelných ústupků .

Odchod jednoho  ministra je již dnes málo, měla by odejít celá  vláda.