Bouřka ve vztazích mezi vládou a prezidentem byla zažehnána, Filip Turek ministerský post nedostal. Nemyslíte si však, že je to jen klid před další bitvou, protože prezident bude klást v budoucnu další požadavky?

Bouřka nebyla odvrácená, prostě se přehnala a začíná období nových výkyvů počasí. Prezident se bude zviditelňovat při jakékoliv možné příležitosti, protože tak to odpovídá charakteru jeho práce i povaze jeho osobnosti – ale i nátuře některých jeho poradců, kteří již začali přemýšlet o nových volbách.

Pokud jde o daný případ konkrétně, způsob jmenování ministra je v ústavě popsán dvojsmyslně, tedy špatně – právní dokument tohoto řádu by měl být jednoznačný. Mám na mysli články 62 a 64, podle kterých prezident jmenuje ministry na návrh premiéra. Jak odpovědět například na otázku, kolikátý návrh to má být? Existuje celá řada možností, jak tento princip vyjádřit přesně v jazykovém smyslu. Nebo upravit jeho obsah například na zásadu „jmenuje prezident“, přičemž se předpokládá, že tak učiní s ohledem na potřebu schválení programu vlády většinou Poslanecké sněmovny. Nebo „jmenuje premiér“ s tím, že kandidáty na ministry například pro resort obrany či zahraničí musí probrat příslušný výbor Sněmovny. A tak by bylo možné pokračovat ještě dlouho, příkladů z naší minulosti i ze zahraničí je mnoho.

Jeho poradce Petr Kolář zároveň spolupracuje s americkou lobbistickou a advokátní kanceláří Squire Patton Boggs. V čem tkví toxicita takového vztahu, jak naznačila komentátorka Lenka Zlámalová?