Osud Záviše Kalandry není tak připomínaný jako osud doktorky Horákové. Kalandra byl sice po roce 1989 rehabilitován, jeho životní příběh se však v polistopadových časech nestal středem zájmu. V roce 1991 byl vyznamenán in memoriam Řádem T. G. Masaryka I. třídy a v roce 1994 byl vydán sborník jeho prací „Intelektuál a revoluce“. Jméno Záviš Kalandra však je dodnes známější opravdu málokomu.

Antikomunistům vadí jeho radikálně levicové názory, ortodoxním stalinistům zase jeho rozchod s praxí zbolševizované KSČ. Na jedné straně zapálený levičák, který se upřímně nadchnul myšlenkou revolučního překonání starého světa. Na druhé straně vyobcovaný renegát, který se odmítl poddat ideovému monolitu, panujícímu v tehdejší komunistické straně, a který si dovolil kritizovat i poměry v SSSR. Rozsudek nad Kalandrou byl zrušen již v roce 1968, ale plná společenská rehabilitace byla stále nemožná. V 60. letech sice o ní usilovala rehabilitační komise Svazu českých spisovatelů, ale s nástupem normalizace tyto snahy padly.

Kalandra a meziválečná kulturní avantgarda

Připomenutí Kalandry je třeba začít už jeho studentskými lety. Během studia klasické filologie a filozofie na Univerzitě Karlově pracoval v studentské komunistické frakci (Kostufra), kterou vedl se studentem práv Ivanem Sekaninou. Ve svých 21 letech již vstoupil do KSČ a po skončení studia pracoval ve stranickém tisku (nejdříve v „Mezinárodní tiskové korespondenci“, také v „Dělnické rovnosti“ a jako šéfredaktor „Rudého večerníku“), Získal si jméno v stranických i intelektuálních kruzích a v roce 1929 se přesunul do Rudého práva.

Přehled jeho díla je značně široký. Jako literát debutoval v roce 1926 v časopise „Avantgarda“. Jeho disertační práce se věnuje Parmenidově filosofii a projevuje se tu už vliv historického materialismu. První jeho knihou byla „Zapovězená Ženeva“ (1932), kde už kriticky rozebírá i praxi v SSSR. K 500. výročí porážky husitského hnutí v bitvě u Lipan napsal knihu „Znamení Lipan“ (1935), kde formuluje svůj názor na husitství. Zájem o českou mytologii vedl k historickému dílu „České pohanství“ (první část rukopisu zabavilo gestapo, dokončeno a publikováno bylo až r. 1947, znovu vydáno v roce 2002). Zkoumá v něm nejstarší pověsti s pomocí moderní mytologie a religionistiky. Kalandra publikuje i v „Levé frontě“, časopisu levicových intelektuálů, který měl nahradit kulturní organizaci Devětsil.