V Česku existuje tzv. smíšený model státní správy a samosprávy. Na radnicích proto sedí dva typy úředníků – ti, co dělají pro stát, a starosta nebo primátor s nimi nehne. Zároveň i ti, co dělají pro město a jsou podřízeni přímo vedení radnice. A teď vám dám otázku: když je někdo nespokojený s činností stavebního úřadu nebo registrem aut, na koho asi nadává? Samozřejmě, že na starostu nebo primátora. Ve skutečnosti však tato agenda spadá pod stát, i když tito úředníci sedí ve stejných barácích jako „zbytek“ radnice.
No, zbytek je vlastně silné slovo. Jen pro představu: v průměru 70 procent úředníků na radnici pracuje pro státní správu, ale lidé za výsledky jejich práce peskují představitele samosprávy. Cítíte tam tu systémovou nelogičnost?
A nejen to. Stát už léta na radnice přenáší nové a nové funkce a úkoly, ale s těmi funkcemi a úkoly nepřesouvá z centra adekvátní peníze. Samosprávy tak celá léta dotují stát. Tak a teď ať mi někdo řekne, proč na tyto věci nový zákon vůbec nemyslí.
Vyšlo na serveru Pravý břeh, publikováno se souhlasem vydavatele.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
