Stojí téměř v každém městě, ale i v menší obci, mnohdy již unikají naší pozornosti. Přesto výrazně spoluutvářejí podobu jejich center a stávají se znakem místní identity. Pomníky s letopočty 1914–1918 (někdy i 1919 a 1920) připomínají padlé vojáky v první světové válce. Byly chápány jako výraz zármutku nad smrtí mladých mužů, ale i symbol hrdinského vítězství v rámci prvorepublikových oslav československých legií.
Pomníky byly prvním a nejednou i jediným vstupem monumentálního sochařství a stavitelství do veřejného prostoru mnoha obcí mladého Československa. Jižní Čechy jsou v rámci republiky specifické. Odehrálo se tu v minulosti poměrně malé množství bitev, proto zde nenajdeme příliš starších válečných pomníků, než těch věnovaných padlým v první světové válce. Po skončení druhé světové války se na ně mnohdy jen vytesala další jména a nápisy či doplnila deska.
„Téma výstavy je unikátní, zatím se jím nikdo v takové šíři nezabýval,“ prozrazuje Roman Lavička z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích a zároveň garant výstavy. „Vycházeli jsme z internetové databáze evidence válečných hrobů Ministerstva obrany ČR, která pomníky mapuje. Většinu z nich jsme navštívili a zdokumentovali,“ upřesnil Roman Lavička. Některé pomníky vznikaly ještě ve válečných časech, kdy jejich zřizování podporovala i vláda rakousko-uherské monarchie. Hlavní „vlna“ budování pomníků spadá až do 20. let 20. století, výjimkou ale nejsou ani monumenty z 30. let. Jejich stavba bývala financována zejména z veřejných sbírek organizovaných místními spolky.
Po vzniku nového státu pomníky získávaly široké spektrum významů souvisejících s nově vytvořenou národní identitou. „Objevují se například motivy loučení a vítání, oplakávání, válečného utrpení, personifikované Vlasti, legionářů či motiv národa vítězícího nad habsburským orlem. Poměrně časté, i když většinou méně nápadné jsou křesťanské motivy. Bohatě se využívaly symboly, třeba lvi, nábojnice, meče či alegorické postavy. Najít můžeme zobrazení ženy jako Svobody, která rozbíjí pouta dítěti znázorňujícímu mladou republiku,“ vyjmenovává Roman Lavička.
Setkat se můžeme i s menšími pomníky či symbolickými hroby, často v blízkosti rodného domu, před vraty, na zahradě či rodinném poli, u cest či křižovatek. Vznikaly z potřeby vytvořit zástupné místo posledního odpočinku pro vzpomínání a modlitbu, protože k přepravě ostatků padlých vojáků do domovské vsi či města docházelo jen ojediněle. V archivech a soukromých sbírkách se dochovaly dopisy vojáků – synů i otců svým rodinám. „Z deníku vojáka Josefa Košťála se dočteme o pohnutém osudu v zajetí v Rusku. Jeho touha po shledání s rodinou a zejména s malým synem a dcerkou bohužel nebyla naplněna. Doručen jim byl alespoň jeho deník,“ prozradila Ludmila Ourodová z Národního památkového ústavu v Č. Budějovicích, která písemnosti studovala. Vedle osudů jihočeských venkovanů si výstava všímá i Karla V. ze Schwarzenbergu (1886–1914), dědečka nedávného ministra zahraničí, jehož jméno se objevuje na pěti pomnících severu Písecka.
„Vyzdvihl bych zejména figurální pomníky, které dosahují vysoké umělecké kvality. Výjimečně zdařilý je pomník padlým legionářům v Písku od sochaře Antonína Bílka,“ uvádí Roman Lavička. Připomenout lze i atypický pomník ve Čkyni připomínající spíše mauzoleum. Kromě sochařských děl na něm najdeme i schránky na prsť – hlínu z bojišť a uvnitř pomníku také místnost s památkami na legie. Odlišný charakter mají však pomníky v pohraničí. Německy hovořící obyvatelstvo chápalo konec války jako prohru, což se odráží v symbolice i výrazu sochařských děl. Mnohé z nich byly po druhé světové válce zcela zničeny, prohlédnout si je tak dnes můžeme jen díky archivním fotografiím.
Dvacet výstavních panelů doplňuje několik exponátů. „Jedná se například o odlitek reliéfu Panny Marie Sepekovské, který voják a zároveň sochař Břetislav Benda vytvořil jako poděkování za šťastné navrácení z války,“ uvedl Roman Lavička. Mezi nejzajímavější součásti výstavy patří trojrozměrná modeletta válečných pomníků, která zapůjčilo Muzeum Jindřichohradecka. Prohlédnout si bude možné i části dobové vojenské výstroje.
Na přelomu roků 2018 a 2019 se připravuje vydání publikace, která se bude tomuto tématu věnovat ještě podrobněji.
Stručný přehled výstavy:
Kde:
výstavní síň českobudějovické radnice, nám. Přemysla Otakara II., České Budějovice
Termín otevření:
27. září – 15. října 2018
Otevírací doba:
září:
po – so: 9 – 17 hodin
ne: 10 – 16 hodin
říjen:
po, st: 9 – 17 hodin
út, čt, pá: 9 – 16 hodin
so: 9 -13 hodin
ne: zavřeno
Výstava je součástí celorepublikového projektu Národního památkového ústavu, jehož součástí jsou čtyři samostatné regionální výstavy. Konají se za finanční podpory Ministerstva kultury u příležitosti výročí sta let od vzniku Československé republiky. Na výstavě spolupracovala řada měst, obcí, muzeí, archivů a dalších institucí.
Více informací ZDE
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
