„Socha svaté Barbory je příkladem velkého cestovatele. Byla přemístěna třikrát a za posledních šedesát let byla velmi zkoušena. Dnes stojí před modříny u východní stěny statku obrácená čelem do koňských výběhů,“ říká architekt města Jaroslav Pachner. Restaurátoři soše vrátili hlavu i ruce. Plastické reliéfy na vysokém soklu obnovili a doplnili. Neforemný popraskaný kámen se opět proměnili do postavy mladé ženy Barbory a všechny její části zakonzervovali.

Staré farní zápisy kladou vznik sochy svaté Barbory do roku 1740. Hodnotná barokní plastika stávala původně u staré silnice mezi Chomutovem a Březencem. Podle původního umístění sousoší u březenecké silnice se mohlo jednat dar některého chomutovského měšťana. „Barokní sousoší s vysokým soklem ozdobeným výjevy ze života Panny Marie a dalších svatých se obracelo čelem k jihu. Sousoší je vytesáno z několika druhů hrubého zrnitého černovického pískovce. Jde tak asi o dílo některé kamenické dílny z Černovic,“ přibližuje historii sochy Pachner.

Po zahájení výstavby sídliště Březenecká na konci šedesátých let 20. století mělo dojít k úpravě trasy silnice a socha začala překážet. Naštěstí byla registrována jako kulturní památka a tudíž byla přesunuta na okraj lesa pod Strážištěm nad velké hrušňové sady. Mezi obnovenými sady zůstala otevřená jenom cesta, která umožňovala obyvatelům sídliště vstoupit do lesů, a na jejím konci byla usazena svatá Barbora s dalekým výhledem do kraje. „Na odlehlém místě se stala terčem vandalů. Byla poražena, Barbora přišla o hlavu a pískovcové prvky rozpadajícího sousoší sloužily jako ohrazení ohniště. Po úpravě statku bylo díky vedení Podkrušnohorského zooparku sousoší přemístěno v roce 1995 na současné místo,“ dokládá osud sochy architekt.

Svatá Barbora byla patronkou horníků a zprostředkovatelkou šťastné hodinky smrti.