To znamená, že jičínské vodárny získají od města majetek v odhadní hodnotě 39 398 000 Kč. Jde o vodovodní potrubí a kanalizaci. Jičín od nich získá 22 591 kmenových akcií ve jmenovité hodnotě 1000 Kč. Hodnota akcie dle vlastního majetku je však 1744 Kč, Jičín tak získává akcie ve stejné hodnotě, jako je vložený majetek.

Je zde tedy tzv. emisní ážio, tedy rozdíl mezi nominální hodnotou získaných akcií (podílu na společnosti) a tržní hodnotou akcie. O podmínkách kapitálových vkladů včetně ážia rozhodla v roce 2016 valná hromada vodohospodářské společnosti a týkají se nejenom Jičína, nýbrž všech podílníků, kteří do vodáren chtějí vložit majetek. Jiní podílníci, což jsou města a obce na Jičínsku, o vklad již zájem projevili. Existuje několik zásadních důvodů, proč je dobré, že Jičín s tímto krokem souhlasí také.

Zaprvé, Jičín by odmítnutím vkladu přišel o část pro něj výhodného poměru ve vlastnictví společnosti. Při uskutečnění vkladu by Jičín vlastnil 35,69 % akcií společnosti, bez provedení vkladu by to bylo 33,25 %. Tento pokles by se přitom týkal pouze první vlny nepeněžitých vkladů. Pokud by docházelo k dalšímu vkládání ostatních akcionářů bez jičínské účasti, bude tento podíl dále klesat.  Poměr se sníží tak jako tak – i když Jičín řečený kapitál do společnosti vloží, někteří podílníci, především Lázně Bělohrad, svůj podíl posílí, neboť učiní vklad o vyšší hodnotě než vklad Jičína. Konkrétně Lázně Bělohrad provedou vklad o hodnotě zhruba 60 milionů Kč, tedy o 20 milionů více, než dodá Jičín. Každý podílník má zájem svůj poměr podílu udržet co nejvyšší, protože v konečném důsledku odráží sílu rozhodovací pravomoci ve společnosti. Stanovy vodárenské společnosti sice jsou takové, že podílník při hlasování o jím podporovaném záměru může uplatňovat maximálně sílu 20 % (a co je přes tuto hodnotu, to při tomto hlasování nehraje roli), ovšem při hlasování o záměru, se kterým nesouhlasí, reálně uplatňuje celou sílu svého podílu.