Na připomínku akce Budujeme Slezsko, kterou v roce 1946 iniciovali umělci sdružení ve Slezské umělecké frontě v čele s malířkou Helenou Salichovou, uspořádalo vedení Klimkovic setkání s osobnostmi z Prahy. Pražskou delegaci v Klimkovicích vedl bývalý primátor české metropole Bohuslav Svoboda, setkání se účastnil i hejtman Moravskoslezského kraje Miroslav Novák. Společně všichni zasadili u budovy bývalé klimkovické obecní školy lípu kmotrovství, jež bude i příštím generacím připomínat, že byla Praha v poválečném období kmotrovským městem Klimkovic.

„Klimkovice byly po válce nejspíše nejpostiženějším slezským městem,“ informoval Jiří Pillich, kronikář Klimkovic. Z 570 domů bylo čtyřicet totálně rozbombardovaných, dalších padesát jich bylo zničených částečně. Osmdesát rodin zůstalo bez střechy nad hlavou. Z mnoha dětí se stali sirotci, jejich rodiče zemřeli během bombardování, nebo už dříve v koncentračních táborech. „Klimkovice byly bombardovány od 26. dubna až do 30. dubna, zároveň byly pod těžkou dělostřeleckou palbou. A pak ještě na začátku května prchající Němci ze msty zakládali fosforovými střelami požáry. Jeden zničil i zámek. Protože byl nefunkční vodovod, oheň nebylo čím hasit. Navíc německý starosta ukradl hasičský vůz, aby měl jak prchnout z města,“ líčil pohnuté okamžiky Jiří Pillich.

Pražští zastupitelé v létě roku 1946 vyslyšeli prosbu Klimkovic a souhlasili s návrhem tehdejšího pražského primátora Petra Zenkla, aby si Praha k Masarykovu rodišti Hodonínu přibrala ještě druhé kmotrovské město. Jen v první vlně mezi sebou Pražané vybrali postupně na obnovu Klimkovic 3,3 milionu korun, do roku 1954 nejspíše až 5 milionů korun, zhruba ve stejné hodnotě poslali materiální pomoc. První dorazila už v prosinci 1946, kdy dva nákladní vozy přivezly zejména oblečení pro děti. Peníze se použily hlavně na vybudování sokolského stadionu, který funguje dodnes, a na přeměnu poničené zámecké zahrady v městský park.