Bude město směřovat cestou pokroku, prezentovat se moderní architekturou a rozvojem 21. století, kde novodobá a nadčasová architektura bude stejně ceněna a navštěvována jako historické objekty na mělnické akropoli, anebo se spokojí se stávajícím stavem, pokusí se „ošetřit“ staré rány a v umírněném stavu bude pokračovat do dalších let. Vzhledem k důležitosti tohoto rozhodnutí je nutné poskytnout občanům města Mělníka všechny informace, které mohou použít při jejich rozhodování. Zároveň je pochopitelné, že drtivá většina není odborníky v oblasti urbanismu, architektury a stavebnictví. Následující článek, který stručně charakterizuje objekt VVS, má přinést kompletní přehled o urbanisticko-architektonickém řešení a stávajícím stavu objektu.

Urbanistické řešení objektu
Předměstí města Mělníka se v historii vyvíjelo zejména jihovýchodním směrem, a to díky příhodným terénním podmínkám, kde mělnický ostroh klesá mírným spádem a umožňoval tak vznik nové zástavby za středověkým opevněným jádrem. Řešené území se nalézá přímo za částečně zachovalými hradbami, ve vysoce hodnotné městské části. Historický vývoj vymezil v oblasti objektu VVS dvě cesty, obchodní komunikaci (dnešní Tyršova ulice) a obslužnou komunikaci (dnešní ulice Nová). Mezi nimi vznikla rostlá bloková struktura, která se postupně rozvíjela od dnešního prostoru náměstí Karla IV. směrem k dnešní budově pošty. Tato zástavba historických objektů, které rozšiřovaly centrum za hradby, byla z poloviny zcela zdemolována a nahrazena novým kulturním objektem v 70. letech minulého století. Zachovala se tak pouze severní část bloku, paradoxně ta architektonicky méně kvalitní.
Urbanistické řešení objektu VVS rozšiřuje plochu náměstí, kde z původně uzavřeného lichoběžníkového tvaru vzniká otevřené kosodélníkové náměstí. Zcela tak mizí historická stavební čára jedné strany náměstí. Prostorové řešení vytváří nové drobné veřejné prostory, které ovšem nemají opodstatnění, jelikož vlastní plocha náměstí je dostatečná. Důležité je zmínit, že dvě náměstí ve městě velikosti Mělníka nejsou zcela běžná, a tudíž je nesmyslné vytvářet další drobná prostranství v jejich přímé blízkosti. Výše zmíněné drobné prostory se nalézají u křížení ulic Tyršova - 5. května, Nová – Vodárenská, a pak podél ulice Nová směrem do objektu VVS. V posledním zmíněném prostoru navíc vzniká zcela plná a „mrtvá“ stěna, která výrazně poškozuje blízké okolí, a to nejen z hlediska designu a provozu, ale také bezpečnosti. Tímto prostorovým řešením je celá původní bloková struktura zničena a obraz města tak dostává cizorodý prvek, možná až agresivní bez jakékoli myšlenky či kompozice. Za pozitivní lze považovat pěší osu vedoucí přibližně středem bloku. Centrum města je tak lépe propojeno, vzdálenosti jsou zmenšeny a vzniká nový zajímavý veřejný prostor.
Ačkoli se objekt nalézá v terénu, který postupně klesá směrem od centra, nijak jej nerespektuje, a tak se zcela ztrácí přehled o výškových poměrech. Jedna z kvalit města Mělníka, jeho postupná gradace směrem k jádru, je zde zcela potlačena.
Orientace vstupů do objektu, jeden ze základních tvůrčích prvků veřejného prostoru, je navržena logicky do tří nároží u křížení ulic.
Celkově hmota VVS dává prostoru zcela jiné měřítko, monumentální a velmi výrazové, které zásadně potlačuje charakter a atmosféru prostoru vedoucí do historického cenného jádra města.

Architektonické řešení objektu
Najít základní myšlenku – ideu tvůrců objektu VVS je poměrně náročné. Při podrobnějším prozkoumání lze nalézt určitý řád, a to v podobě šesti hmot tvořících jednu budovu, kde každá je tvořena polygonálním půdorysem. Ostré, různě zalamované mohutné hrany a objemy spolu s ignorováním historického prostředí jsou charakteristickými prvky objektu, a tak je možné uvažovat i o velmi vzdálené inspiraci autorů brutalismem. Rozhodně zde nelze nalézt inspiraci původní blokovou zástavbou, která je tak zcela vymazána z obrazu města.
Společenský sál, jako hlavní funkční náplň, je zvýrazněn mohutnou jednotnou střešní konstrukcí v podobě nízké sedlové střechy, která tvoří protiváhu spodní rozdrobené podnoži. Zbylé hmoty jsou navrženy s plochými střechami s lehkým oplechováním hran atik. Vzhledem k vysoké členitosti objektu vzniká spousta ploch na střeše, které zůstávají nevyužity. Zároveň je tímto řešením za použití několika plochých a nízkých sedlových střech zásadně narušena střešní krajina města. (Pozn. Střešní krajina města je odborný pojem, který se zabývá panoramatickými pohledy na město z ptačí perspektivy, případně z věžových objektů, jako jsou historické městské věže, zvonice apod. Celková jednolitost střešní krajiny, zejména v historických jádrech měst, je jedním z hlavních ukazatelů kvality, zachovalosti a tím pádem i atraktivity městského centra.)
Návrh fasádního pláště v podobě obkladu z kabřincových pásků je jediným možným řešením vzhledem ke členitosti objektu. Jednolitý plášť sjednocuje stavbu a tvoří z ní jeden celek. Tímto řešením ovšem vzniká mohutná „masa“, která potlačuje sousední zástavbu a v podstatě ji vymazává z pohledových os. Fasádní otvory v podobě oken a různých vstupních dveří jsou navrženy s jednoduchým členěním a designem, který částečně sjednocuje celkový vzhled objektu.
Objekt obsahuje celkem tři nadzemní podlaží (suterén, přízemí a patro), přičemž každá ze šesti částí neobsahuje vždy všechna podlaží. Není cílem rozepisovat každou část do podrobnosti, a tak budou popsána jen jednotlivá podlaží a jejich charakteristická náplň. Suterén z převážné části slouží jako zázemí objektu, nachází se zde zázemí zaměstnanců a návštěvníků, menší kulturní sál a technické místnosti slouží pro provoz objektu. Přízemí je z převážné většiny tvořeno velkým společenským sálem s foyer, šatnami, WC a částmi pro samostatné provozování restaurace, případně služeb apod. Patro bylo taktéž určeno pro provozování různých služeb, kavárenských zařízení, kanceláří apod.
Dispoziční řešení je celkově velmi předimenzováno vzhledem k velikosti města, což by se odráželo na finanční náročnosti provozu. Vzhledem k polygonálnímu řešení půdorysů jednotlivých částí objektu vznikají v interiéru ostré a nepraktické rohy místností, které lze jen velmi těžko využít. Zároveň se jedná o nepříjemné prostory z hlediska pocitového vnímání člověka v takovémto interiéru.
Celkové architektonické řešení je výrazem malého estetického cítění, nefunkčních detailů a absolutního nerespektování sousední zástavby, které v žádném případě nepovznáší kvalitu městského prostoru.

Současný stav objektu
V následující kapitole budou rozepsány jednotlivé hlavní stavební části objektu a jejich současný stav.

Základové konstrukce
Stávající stav základových konstrukcí nelze prozkoumat bez použití destruktivních metod. Vzhledem k velmi masivnímu a předimenzovanému návrhu lze předpokládat, že nejsou zásadně narušeny.