Těch příčin byla celá řada. ČSSD tehdy dokázala formulovat svůj volební program a z něj vyplývající volební slogany podle aktuální společenské objednávky a lze říci, že důsledně vycházela z detailních sociologických analýz. Z nich tehdy vyplývalo, které priority považuje česká veřejnost za ty nejpodstatnější. a těm se tato strana věnovala.

Současní komentátoři, ale i takzvaní analytici, to z nedostatku svých znalostí i nápadů zužují na volby o zdravotnických poplatcích. Je však hloupé českou veřejnost takovým způsobem podceňovat a tvrdit, že by zabrala pouze na jeden jediný volební slogan. Šlo o celkové pojetí politiky ČSSD v té době. Strana dokázala přicházet se strategickou iniciativou v oblastech, které byly významnými společenskými skupinami považovány za důležité. A to bylo rozhodující. Dokázala podstatnou část veřejnosti mobilizovat.

Uvedu alespoň jednu z tehdejších prioritních oblastí: Nejméně 70 % občanů, a to spíše levicových a swingových voličů byla proti umístění americké radarové základny 60 kilometrů od Prahy. To byl mnohem významnější faktor, který tehdy na veřejnost působil, nežli zdravotnické poplatky. Stačilo říci radar, a lidem bylo vše jasné.

Samozřejmě, že ve veřejnosti, alespoň podle sociologických průzkumů, které si tehdy ČSSD dělala, byl velmi pozitivně vnímán celý projekt modernizace strany, který v letech 2007–2008 probíhal. Sociální demokracie tehdy také velmi důsledně uplatňovala princip presumpce viny. Kdo byl obviněn policií a státním zastupitelstvím z řad ČSSD prostě odcházel.

Ani k projektu modernizace se ČSSD po mém odchodu z funkce předsedy ČSSD v červnu 2010 jíž nevracela. Moji nástupci zcela přijali názor pravicového tisku, že k modernizaci strany v podstatě došlo tím, že jsem zmizel z vedení ČSSD. Možná jim mohlo být trochu nápadné, že se tato myšlenka pravicovým myšlenka pravicovým tak zamlouvá. Ale nebylo.