„Zaměřili jsme se na lokalitu Ak-Jar v podhůří Pamíru, kudy procházela jedna z hlavních větví starověké a středověké dálkové euroasijské hedvábné stezky. V místě, kde cesta opouští úrodné Ferganské údolí a vstupuje do Alajských hor, jsme v nadmořské výšce 1300 metrů objevili stopy dávného osídlení z doby od 1. tisíciletí př. Kr. až do středověku a novověku,“ popsal vedoucí katedry archeologie Pavel Vařeka.

Výzkum sídlištních pahorků (takzvaných tepe či tellů), které vznikly dlouhodobým sídlením na jednom místě a ukládáním kulturních vrstev, přinesl archeologům svědectví o životě na hedvábné stezce, důležité obchodní spojnici, v době jejího největšího rozmachu. Interdisciplinární výzkum propojil archeologii s geologií, pedologií, paleobotanikou a etnografií.

„Výpověď nalezených artefaktů dokládá prolínání vlivů kočovníků a kultur spojených se zemědělstvím. V svrchních vrstvách, tedy někdy na prahu středověku, odkryv odhalil zánikové horizonty – spáleniště a destrukce staveb, které mohou svědčit o násilném zániku sídel usedlých obyvatel. Ve středověku a novověku nahradili usedlou populaci nomádi. V létě pásli dobytek v Alajských horách, na zimu sestupovali se svými stády do podhůří a zkoumanou lokalitu využívali jako zimoviště. Na troskách starších sídel s hliněnou architekturou si budovali jednoduché přenosné příbytky – jurty,“ přiblížil Pavel Vařeka.