Nechyběl ani válečný hrdina z druhé světové války plukovník Jan Ihnatík. S krátkým projevem vystoupila primátorka města Havířova Jana Feberová, dále předseda ústředního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička, předsedkyně PZKO Helena Legowicz.
O duchovní rozjímání a modlitbu se postarali David Tyleček a Janusz Kożusznik. Pietu obohatil ženský pěvecký sbor Canticorum z Městského kulturního střediska Havířov a operní pěvec Vladislav Czepiec.
Čestnou stráž drželi vojáci Krajského vojenského velitelství v Ostravě a havířovští Junáci. Moderovala herečka Jolanta Balon. Na závěr zazněla Polská a Česká státní hymna.
Stalo se před 74 lety
Asi 2 hodiny po půlnoci 6. srpna 1944 vyjelo zhruba 60 příslušníků gestapa z Těšína do Životic. V Těrlicku se k nim připojili místní němečtí četníci a zvláštní jednotka wehrmachtu. Obklíčili Životice a nad ránem zahájili likvidační akci. Na jejím konci leželo na polích a stráních Životic a přilehlých obcí 36 mrtvých mužů.
Brutální akce gestapa byla odplatou za přestřelku, k níž došlo o dva dny dříve v životickém hostinci Isidora Mokrosze mezi příslušníky gestapa a partyzány skupiny Kamińského. V přestřelce byli zabiti tři gestapáci a hostinský, na straně partyzánů byl jeden mrtvý a jeden těžce zraněný.
Reakce gestapa na sebe nedala dlouho čekat. Úředníci bludovického obecního úřadu museli okamžitě sestavit seznam občanů Životic. V obci, obklíčené německými vojáky, pak příslušníci gestapa provedli v každém domě prohlídku a po mužích požadovali, aby se prokázali potvrzením o přiznání německé státní příslušnosti. Každého, kdo potvrzení nepředložil, odvedli z domu a vzápětí jej zezadu zastřelili.
Během dopoledne bylo zavražděno 36 mužů. Nikdo z nich neměl s partyzánskou skupinou Kamińského ani s přestřelkou v životickém hostinci nic společného. Bylo mezi nimi 28 Poláků a 8 Čechů - obyvatel Životic, Horní a Dolní Suché a Dolního Těrlicka. Jejich věkový průměr se pohyboval okolo 30 let. Ještě týž den byli mrtví odvezeni na starý židovský hřbitov do Orlové, uloženi společně do hluboké jámy a zasypáni.
Několik týdnů po tragedii dostali příbuzní zastřelených úmrtní listy, které jako příčinu smrti uváděly náhlou srdeční smrt, srdeční mrtvici a srdeční slabost.
Teprve po válce, 24.6.1945, byly ostatky obětí životického masakru převezeny do Životic a uloženy do mohyly poblíž hřbitova. O čtyři roky později byl slavnostně odhalen pomník, jehož autorem je akademický sochař a malíř František Świder z Karviné. Více než sedm desítek let se u tohoto památníku každoročně koná mírová slavnost, na níž si její účastníci připomínají památku obětí a hluboký smysl jejich odkazu.
autor: PV