Americký film vznikal mimo jiné v islandských lokacích. „Jde o vysokorozpočtovou americkou produkci, vznikly tím pádem stovky rekvizit a kostýmů. Samozřejmě zahřeje, že jsem byl něčeho takového součástí,“ ocenil Zedník.
Rozmáchlý historický epos přitom není jeho první podobnou prací. S firmou z Lipníku nad Bečvou, která postavila historické lodě pro řadu hollywoodských filmů, už spolupracoval před deseti lety. Tehdy vůbec netušil, že půjde o významný televizní projekt, který se mohl pochlubit hutnou atmosférou a poctivě zafinancovanými lokacemi a kulisami. „V roce 2012 mě oslovil známý známého, že hledá řezbáře. V Lipníku stavěl historický nadšenec Radim Zapletal vikingskou loď pro nějaký zahraniční seriál. Potřeboval vyřezat její příď a později i ocas,“ popsal spolupráci s firmou, která se podílela i na Letopisech Narnie nebo na fenoménu Hra o trůny.
Z Kanady mu poslali deseticentimetrový model z plastelíny a zadali rozměry. „Nesměl jsem vědět, o co jde. A zavázal se mlčenlivostí. Po čtyřech letech jsem v Praze o spolupráci vyprávěl v hospodě jiným řezbářům. Až tehdy jsem se od nich dozvěděl, že se jedná o úspěšný seriál Vikingové. Bylo příjemné vidět, jak se hlavní hrdina Ragnar Lothbrok drží mnou vyřezané hlavy,“ usmíval se vyškovský umělec.
Před dvěma lety si na něj stavitel historických lodí znovu vzpomněl. „Vyřezání dračí hlavy pro film Seveřan bylo ještě složitější. Poslali mi fotky starých lodí a návrhy, ovšem v komiksové podobě. Později pak sádrový model. Nicméně velikost a napojení na loď nechali na mě. Komunikace s výtvarníky filmu byla poměrně náročná: jeden onemocněl koronavirem, druhý musel kvůli pandemii zůstat v Mexiku, jakmile jsem s jedním složitě něco vykomunikoval, druhý se uzdravil a chtěl všechno zase jinak,“ vzpomínal Zedník.
A když už film, roky je součástí doprovodného programu Zlín Film Festivalu, konkrétně projektu Salon filmových klapek, který je od roku 1998 jeho nedílnou součástí. Tehdy vznikla myšlenka vyzvat výtvarníky, aby umělecky zpracovali dřevěnou filmovou klapku. S tou svou slaví Tomiš Zedník v letošním roce jubileum. „Klapka je letos mou dvacátou. Takže patřím k těm, co ji dělají nejdéle, i když věkově spadám k těm mladším. Většině renomovaným malířům je přes šedesát i přes sedmdesát,“ poznamenal.
Originálně ztvárněné filmové klapky putují po výstavách a nakonec jdou v průběhu festivalu do dražby. Výtěžek aukce podpoří mladé filmaře a studenty filmových škol. „Peníze se tak vynakládají smysluplně. Jde o pestrý projekt, každý rok se na svou klapku těším. Potom se hlavně všichni výtvarníci potkáme na festivalu i s herci a režiséry. Je to takové příjemné propojení. Jen bohužel spousta umělců, kteří klapky rovněž tvořili, už odešla: Adolf Born, Lubor Tokoš, Bořek Zeman, Zdeněk Miler nebo Miloš Nesvadba. V roce 2006 byla moje klapka vydražená jako třetí nejdražší, za stejnou sumu jako ta od Jana Saudka,“ uzavřel autor 20 filmových klapek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
