Nechat brněnskou galerii vystavit v květnových dnech na náměstí růžový tank a uspořádat současně tradiční „Pouť smíření“, to chce opravdu žaludek gaunera nebo, ještě horší, nevědomost politického ignoranta.

Brněnská koalice složená z politických hnutí a stran ANO, Žít Brno, Strana zelených, TOP 09 a KDU-ČSL tento rok uspořádala nejen už tradiční „Pouť smíření“, ale v rámci kulturního festivalu Meeting Brno odsouhlasila tři projekty, stavbu makety Německého domu na Moravském náměstí, zmíněnou Pouť smíření (pochod potomků sudetských Němců za účasti politické reprezentace dnešního Brna spolu s dalšími Čechy) a setkání tří židovských továrnických rodin. Jako skutečně „kulturní vrchol všeho“ do tohoto kontextu zapadl počin Moravské galerie, která nechala dopravit v noci na 11. 5. z pobočky Vojenského historického ústavu v Lešanech známý „růžový tank“ právě na Moravské náměstí. Tento potupený symbol připomínající původně sovětské tankisty a další sovětské vojáky, kteří v roce 1945 osvobodili 90% území Protektorátu Čechy a Morava, a při tom jich zde 140 tisíc padlo. Tři dny po 72. výročí nezapomenutelné půlnoci z 8 na 9. května 1945, která pro nás všechny znamenala vysvobození z jinak neodvratného osudu celonárodního vyhlazení.

Plánu na likvidaci českého a moravského národa přizvukovala s největším nadšením česká sudetská německá menšina a čile mu napomáhala jak před válkou, tak za války. Německý dům na Moravském náměstí byl od jeho vzniku centrem nesmiřitelné protičeské politiky (postaven v roce 1891), zejména od doby nástupu henleinovců. Postavit jeho maketu se zdůvodněním, že jde o to připomenout historické proměny města Brna, je trapné vůbec komentovat. Co kdyby připomněla Moravská galerie proměny zástavby Moravského náměstí maketou sousoší „Komunisté“ z roku 1973? Vždyť přece nejde o politiku, že? Jenže ono o politiku jde. Jak nám připomíná také historie „Pouti smíření“. Tu v roce 2015 podpořila Deklarace smíření a omluva zastupitelstva města Brna za údajná příkoří odsunutým sudetským Němcům.