Tak dnes jsme se dočetli zprávu, že nezaměstnaných je už 630 000, nejvíc v historii České republiky. Přitom v roce 1932, v době hluboké hospodářské krize, jenž byla hlavním tématem diskuzí tehdejší společnosti, bylo v celém Československu přibližně 740 000 nezaměstnaných.
Jaký rozdíl proti dnešku! Zatímco tehdejší období vnímáme optikou historických dokumentů a představujeme si Velkou hospodářskou krizi jako hrozivou dobu dlouhých front lidí v otrhaných kabátech na trochu horké polévky na promrzlé ulici – dnešní krize, soudě podle dnešních novinových titulků, je v podstatě normální, poklidný život. 630 tisíc nezaměstnaných v desetimilionové zemi? Vždyť se vlastně vůbec nic neděje…
Ale ono se děje! Zaprvé, oficiální čísla statistik neodpovídají realitě. Ta je ještě daleko horší. Vzhledem k tomu, že ne všichni lidé bez práce jsou evidováni v kolonce „uchazeč o práci“. Jak je obecně známo, po určité době totiž z evidence úřadu práce nezaměstnaný vypadne, protože přestane mít nárok na pobírání dávek v nezaměstnanosti. Ale kupodivu tím nepřestane existovat. A tak máme nyní v České republice podle neoficiálních odhadů kolem 800 000 lidí v aktivním ekonomickém věku bez zaměstnání a mnoho z nich navíc i bez pomoci úřadu práce. A to by se k celkovému číslu vždy mělo připočítávat ještě množství lidí, kteří odešli vynuceně z ekonomických důvodů do předčasného důchodu.
Zadruhé, to, že se jedna věc nazve různými jmény, neznamená, že nemá stejnou podstatu: Naše současná hospodářská situace, respektive situace obrovského množství obyčejných lidí, rodin a jejich finančních rozpočtů, je podobná té situaci v 30. letech minulého století. Jen se žije daleko více na dluh a současně také stále z podstaty toho, co si lidé stačili vybudovat za období onoho proklínaného minulého režimu. Také stát je nucen v této věci vydávat na sociálních výdajích mnohem více než by bylo přirozeně zapotřebí.
Co se stane, až přijdou na řadu mladé generace, které si žádný ekonomický „základ“ nestihly vytvořit a které už nebudou moci využít ani dědictví po rodičích?!
V této chvíli, čistě podle čísel a pokud přepočítame reálný počet nezaměstnaných na počet obyvatel, je na tom Česká republika hůře než české země v nejhorší etapě Velké hospodářské krize. To je realita. Navíc zatímco tehdy šlo o nezaměstnanost cyklickou, u nás se jedná z velké části o nezaměstnanost strukturální. Prostě v současné situaci nemáme ekonomické kapacity, kde bychom většinu nezaměstnaných vůbec mohli teoreticky – kdyby byla poptávka – zaměstnat. To tehdy nebylo. Ve chvíli, kdy se tehdejší celosvětové hospodářství vzpamatovalo, začaly podniky opět vyrábět a tudíž zaměstnávat dělníky.
Jenže my už nemáme ani podniky, ani dělníky.
Přijde vám ale, milí čtenáři, že toto téma je skutečně prioritou aktuálních politických diskuzí???
Vojtěch ADAM, poslanec KSČM
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Vojtěch Adam - profil
